17 Co 222/2025-176 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč od 6. 2. 2017 do 11. 9. 2018, z částky 10 000 Kč od 6. 3. 2017 do 11. 9. 2018, z částky 10 000 Kč od 6. 4. 2017 do 11. 9. 2018, z částky 10 000 Kč od 6. 5. 2017 do 14. 9. 2018, z částky 10 000 Kč od 6. 6. 2017 do 14. 9. 2018, z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2017 do 12. 11. 2018, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky nad rámec uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 41 563,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne 9.12.2019, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím, jako nájemného dle smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, uzavřené mezi účastníky dne 1.2.2017, za dobu od února do července 2017, když nájemné bylo sjednáno částkou 10 000 Kč měsíčně a žalovaný je za celou dobu trvání nájemního vztahu neuhradil.3. Žalovaný se bránil tím, že pohledávka žalobce byla uhrazena, žalobci zasílal větší množství peněžních prostředků, dlužnou částku zaslal na jiný účet žalobce (, č. účtu, ), a protože peněžní prostředky zaslané na tento jiný účet žalobce by byly jeho bezdůvodným obohacením, pokud by žalobce trval na tom, že nedošlo k úhradě na řádný účet, žalovaný svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení započetl proti žalované pohledávce. Dodal, že byl v prodlení s platbami, žalobci zasílal, kolik mohl, výše plateb proto nekoresponduje s jednotlivým nájemným. Proti pohledávce žalobce započítal platbu ze dne 11.9.2018 ve výši 30 000 Kč - zcela, ze dne 14.9.2018 ve výši 20 000 Kč - co do 19 000 Kč a dále platbu ze dne 12. 11. 2018 ve výši 11 000 Kč – zcela.4. Žalobce reagoval sdělením, že uvedené platby žalovaného, které obdržel, se týkaly jiných závazků žalovaného, např. nájemného za užívání osobního automobilu, splátek na koupi osobního automobilu. Celkem mu žalovaný zaslal 130 244 Kč, na osobní schůzce si účastníci vyjasnili, co bylo zaplaceno, dluh, který je předmětem tohoto řízení nebyl projednáván. Platby, které nyní žalovaný započítává proti žalované pohledávce již započetl v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , ohledně zaplacení dluhu ze zápůjčky.5. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 7. 6. 2024 č.j. , spisová značka, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení, se závěrem, že žalovaný se nároku vznesenému žalobcem ubránil kompenzační námitkou. K odvolání žalobce Městský soud v , adresa, usnesením ze dne 21. 11. 2024 č.j. , spisová značka, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť soud I. stupně se důsledně nezabýval otázkou, zda započítávaná pohledávka žalovaného byla existující a splatná, a neřešil, že předmětem žaloby nebyla jen částka 60 000 Kč, ale také zákonný úrok z prodlení. V odvolacím řízení vyšlo najevo, že žalovaný žalobce k vydání bezdůvodného obohacení, které mělo představovat započítávanou aktivní pohledávku, nevyzval, tedy se nemohlo jednat o pohledávku splatnou, tudíž ani o pohledávku uplatnitelnou u soudu, jinak řečeno, že žalovaný vůči žalobci pohledávku způsobilou k započtení neměl, a tudíž se námitkou započtení nemohl ubránit žalobě, konečně žalovaný od své obrany započtením ustoupil a setrval na tom, že namítanými platbami dluh vůči žalobci uhradil.6. V dalším řízení soud I. stupně žalobce i žalovaného vyzval k doplnění tvrzení a předložení důkazních návrhů (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), s poučením o následku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, tak, aby žalobce uvedl, na jaké konkrétní nesplacené dluhy započetl žalovaným namítané platby, konkrétní právní důvod závazku, jeho výši a splatnost, v jaké konkrétní výši k započtení na tyto dluhy žalovaného došlo a kdy dluhy žalovaného v důsledku provedeného započtení zanikly, a tak, aby žalovaný ke svému tvrzení, že namítanými platbami uhradil právě dluh z nájemní smlouvy na nebytový prostor, označil důkazy.7. Žalobce reagoval tvrzením, že žalovaným namítané platby započetl co do částky 57 776 Kč na dluh žalovaného v podobě splátek na koupi vozidla , název, na základě Smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 6. 2017 a ve zbytku 3 224 Kč platby žalovaného započetl na část dluhu na nájemném za měsíc září 2018 dle nájemní smlouvy ze dne 17. 9. 2014 na nájem domu v obci , adresa, , adresa, , doplnil, že žalovaného k zaplacení dluhu na nájmu za září 2018 za dům v , adresa, nijak neupomínal. Žalovaný zopakoval svoji předchozí argumentaci a odkázal na bankovní výpisy zachycující namítané platby.8. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 1. 2. 2017 nájemní smlouva na prostor sloužící k podnikání, žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 10 000 Kč vždy do pátého dne v měsíci, a to na účet č. , číslo, , žalobce žalovaného vyzval přípisem ze dne 16. 5. 2019 k zaplacení žalované částky na účet č. , č. účtu, . Mezi účastníky probíhala od roku 2017 širší obchodní spolupráce, žalovaný zasílal na účty žalobce každý měsíc několik částek v řádech vyšších desítek, popř. nižších stovek, tisíc korun českých, účastníci v množství plateb ztratili přehled, nemohli učinit výslednou bilanci obchodních vztahů, žalovaným nebyly dodržovány částky placených závazků ani platební místa, platby nebyly nijak označeny (např. zprávou pro příjemce, variabilním symbolem). Všechny platby (i další než v tomto řízení žalovaným tvrzené) byly žalovaným zasílány na účet žalobce č. , č. účtu, , a na tomto platebním místě žalobce platby akceptoval. Praxe se mezi účastníky ustálila v tom, že jakkoliv měli na základě uzavřených smluv jako platební místo sjednán vždy jiný účet (u smlouvy na předmětný nebytový prostor, u smlouvy na dům v , adresa, , u smlouvy o smlouvě budoucí kupní na vozidlo , název, ), v konečném důsledku žalovaný platil všechny platby na účet jediný, č. , č. účtu, , a žalobce v tomto platebním místě plnění mlčky přijímal (i předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky na účet č. , č. účtu, , nikoli na účet ve smlouvě sjednaný). Ne všechny smlouvy (žalobcem namítané závazky, na něž mělo být započítáváno) byly uzavřeny mezi účastníky jako takovými, tj. mezi žalobcem a žalovaným, smlouva o smlouvě budoucí kupní na vozidlo , název, ze dne 27. 6. 2017, jakkoliv byla uzavřena žalobcem, nebyla uzavřena žalovaným, ale společností , právnická osoba, ., dle ní měly být hrazeny měsíční splátky ve výši 14 444 Kč. Žalovaný uhradil na účet žalobce č. , č. účtu, dne 12. 11. 2018 částku 11 000 Kč, dne 11. 9. 2018 částku 30 000 Kč a dne 14. 9. 2018 částku 20 000 Kč.9. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle ust. § 2201, § 2302, § 1954, § 1933 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2442/2013, 33 Cdo 1666/2009, 31 Cdo 3065/2009, 27 Cdo 544/2023), dle níž dlužníkův závazek zanikne také tehdy, jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí a dlužníkovo plnění na jiný účet tak akceptuje.10. Dospěl k závěru, mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, sjednané nájemné 10 000 Kč měsíčně bylo splatné na účet uvedený v nájemní smlouvě, k 5. dni v měsíci, za nějž se nájemné platí. Nepřijal argumentaci žalobce, že namítané platby žalovaného (11. 9. 2018 ve výši 30 000 Kč, 14. 9. 2018 ve výši 20 000 Kč a 12. 11. 2018 ve výši 11 000 Kč) mohl žalobce z podstatné části 57 776 Kč započítat na své pohledávky vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 6. 2017, neboť v případě této smlouvy nešlo o dluh žalovaného, ale o dluh společnosti , právnická osoba, ., navíc účet, na nějž byly namítané platby zaslány, se rovněž neshoduje s místem plnění sjednaným ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní a žalobce tvrdil započtení na dluhy vyplývající z této smlouvy o smlouvě budoucí kupní splatné později (za období 6 – 9/2018), než dluhy žalovaného ze smlouvy na nájem nebytového prostoru (2 – 7/2017), což ust. § 1933 o.z. vylučuje. Dále dovodil, že ani zápočet zbývající částky 3 224 Kč na dluh žalovaného z nájmu domu v , adresa, neobstojí pro rozpor s ust. § 1933 o.z., neboť dle tohoto ustanovení, neurčí-li se při plnění, na který dluh se plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný, při stejné míře zajištění na závazek nejdříve splatný. Žalovaný neurčil při plnění, na který dluh plní, v případě nájemného za dům v , adresa, se jednalo o dluh, o jehož splnění žalobce nepožádal, o dluh zajištěný (jistota) a dluh poz