18 Co 142/2025-233 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně částečně zastavil řízení vůči žalovanému 2) co do jistiny ve výši 22 281,54 Kč a specifikovaného příslušenství (výrok I), uložil žalovanému 2) zaplatit žalobkyni částku ve výši 539.927,38 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu vůči žalovanému 2) co do částy 19 000 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a uložil mu zaplatit žalobkyni náklady řízení (výrok V), když tutéž povinnost uložil i žalovné 1) (výrok IV.).2. Takto rozhodl na základě skutkových tvrzení žalobkyně, že dne 4. 10. 2006 uzavřela s žalovanými smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. , číslo, , na základě které poskytla v říjnu 2006 žalovaným částku 960.000 Kč. Žalovaní porušili podmínky úvěrové smlouvy a úvěr nespláceli. Žalobkyně dne 30. 11. 2002 od úvěrové smlouvy odstoupila a domáhá se zaplacení specifikovaného dluhu. Žalovaná 1) v podání ze dne 17. 4. 2003 uplatněné nároky uznala a vůči ní vydal soud I. stupně částečný rozsudek pro uznání (č. j. 27 C 87 /2023-67 ze dne 9. 5. 2023) s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.3. Žalovanému 2) soud I. stupně z důvodu neznámého pobytu ustanovil opatrovnici, která nároky neuznala. Namítla, že tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí částky 960.000 Kč není v souladu s doloženými listinami, nesouhlasila, aby byla vůči žalovanému 2) uplatňována náhrada ve výši 500 Kč za odeslání výzvy k úhradě dlužných částek před odstoupením od smlouvy, jelikož je to v rozporu s dobrými mravy. Upozornila na úhrady žalované 1), aniž by žalobkyně tvrdila, kolik jí žalovaná 1) na tvrzený dluh takto uhradila. Navrhla zamítnutí žaloby pro případ, že žalobkyně dané skutečnosti neobjasní.4. Soud I. stupně ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalobkyně a žalovaní dne 4. 10. 2006 na základě smlouvy o stavebním spoření č. , číslo, uzavřeli smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , číslo, . Překlenovací úvěr byl řádně splácen, a proto byl dne 31. 1. 2022 poskytnut a čerpán řádný úvěr ze stavebního spoření ve výši 594.789,98 Kč. Žalovaní řádně a včas poskytnutý úvěr nespláceli. Žalobkyně proto ke dni 30. 11. 2022 odstoupila od smlouvy. Žalovaní přes výzvy žalobkyni dluhy z úvěru nezaplatili. Žalovaná 1) ve splátkách postupně hradí dluhy z úvěru.5. Po právní stránce posoudil nárok podle zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, § 497 a následující zákona č. 513/91Sb., obchodní zákoník a podle § 511 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a konstatoval, že žalovaní nespláceli řádně poskytnutý úvěr. Ke dni podání žaloby činila nesplacená jistina úvěru částku 581.208,92 Kč, úroky z úvěru na částku 18.372,28 Kč a úroky z prodlení částku 13.342,31 Kč, s tím žalovaný 2) je ze smlouvy o úvěru povinen jako spoludlužník hradit dluhy z úvěru společně a nerozdílně s žalovanou 1). Žalovaný však přes výzvy žalobkyni nic neuhradil. Součásti požadované jistiny byl i nárok náhrady za 38 upomínek ve výši 500 Kč/upomínka, který však soud I. stupně žalobkyni nepřiznal, protože ujednání smlouvy o povinnosti spotřebitele platit náklady na písemnou upomínku shledal neplatnými s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013. Nadto žalobkyně neoznačila důkazy, že tyto upomínky žalovanému zaslala. Z tohoto důvodu soud I. stupně zamítl žalobu vůči žalovanému 2) co do částky 19.000 Kč a souvisejícího příslušenství. Náhradu za předžalobní upomínku přiznal žalobkyni v rámci náhrady řízení. Ve zbývající části žalobě vůči žalovanému 2) vyhověl. O požadovaných úrocích z prodlení rozhodl s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), a o nákladech řízení podle úspěchu účastníků ve věci.6. Proti tomuto rozsudku podala přípustné a včasné odvolání opatrovnice žalovaného 2), a to do výroku II. a nákladového výroku V. Namítá, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a proto je řízení postiženo jinou vadou, neboť soud I. stupně založil závěr o skutkovém stavu, co se týče čerpání úvěru, jeho splácení ze strany žalovaných a dosud neuhrazených částkách na výpisech a přehledech, které byly vytvořeny samotnou žalobkyní. Tyto dokumenty nejsou podle opatrovníka objektivní, neboť nevznikly nezávisle, ale výhradně konáním žalobkyně. Lze je tak považovat pouze za její tvrzení. Má za to, že ze strany soudu I. stupně došlo k porušení povinnosti podle § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), tj. soud nepostupoval tak, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání, eventuálně, po doplnění nebo zopakování dokazování, rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.7. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Podle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně jsou u odvolacího dovolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen z důvodů uvedených pod body a) až f).10. Z obsahu spisu se po podává, že opatrovnice žalovaného 2) ve svém podání namítala, že nebylo zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výpočtu částky požadované žalobou, jaká částka byla žalovaným poskytnuta a zda došlo k ponížení částky již splacené žalovanou 1). Do řízení vnesla také námitku neplatnost ujednání o zaplacení částky 500 Kč za výzvu k úhradě dlužných částek, které byly žalobkyní žalovanému 2) zaslány v počtu 38 upomínek.11. Na základě této obrany soud I. stupně při nařízeném jednání , datum, , kterého se opatrovnice žalovaného 2) zúčastnila, provedl dokazování, obě strany se měly možnost k důkazům vyjádřit, strany poučil o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. a dále jim bylo dáno poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., aniž by byla namítnuta nesprávnost či neúplnost provedených důkazů. V závěrečné řeči opatrovnice žalovaného pouze namítla ve vztahu k nákladům řízení, aby bylo zohledněno, že jsou dva žalovaní, a dále to, že účtované poplatky za upomínky ve výši 500 Kč jsou v rozporu s dobrými mravy. Poté však soud I. stupně usnesením vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a důkazů a při jednání dne , datum, sdělil přítomné opatrovnici, že se jednání za účelem doplnění dokazování odročuje. Žalobkyně na poučení a výzvu soudu reagovala a poskytla rozsáhlý soubor důkazů představující výpisy z účtu žalovaných a k tomu navazující smluvní dokumentaci, včetně sazebníku úhrad, ze kterých jednoznačně vyplynula žalovaná částka. Další jednání, na které byli účastníci a jejich zástupci řádně předvoláni, aniž by se dostavili či požádali o jeho odročení, se konalo dne , datum, . Na tomto jednání soud I. stupně dokazování doplnil a vyhlásil rozsudek.12. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalovaná strana námitku nesprávnosti žalobkyní předkládaných listin, z nichž dovozuje své právo na zaplacení žalované částky z poskytnutého úvěru, do řízení před soudem I. stupně nijak nevnesla. Odvolací řízení je u sporných věcí ovládáno zásadou neúplné apelace, což znamená, že dokazování se má odehrávat zásadně u soudu I. stupně a pouze ve výjimečných případech se připouští doplnění dokazování v odvolacím řízení. Protože tvrzení opatrovnice žalovaného 2) nepředstavuje zákonnou výjimku, odvolací soud k této námitce již přihlédnout nemohl, neboť jde ve smyslu § 205a o. s. ř. a contrario o nepřípustnou novotu. Odvolatel se totiž zjevně domáhá pouze toho, aby pomocí uvedených novot byl skutkový stav věci zjištěn jinak. S odkazem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Žalobkyni náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon (účast na jednání dne , datum, ), ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., kterou uložil zaplatit neúspěšnému žalovanému 2) v pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. Soud I. stupně neopomene rozhodnout o náhradě nákladů opatrovníka za odvolací řízení.