18 Co 173/2025-266 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 47 377,77 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 32 272,04 EUR od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 145 006,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud I. stupně dále uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice státem vynaložené náklady na tlumočné ve výši 3 600 Kč, a dále náklady řízení státu ve výši 12 000 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, vše na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výroky IV. a V.).2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o zdravotních službách, kterou jako spotřebitelka uzavřela dne , datum, se žalovanou jako poskytovatelem zdravotních služeb, absolvovala dne , datum, v zařízení provozovaném žalovanou operaci , podezřelý výraz, (dále jen „operace“). Žalobkyně tvrdila, že zdravotní služba byla žalovanou poskytnuta v rozporu s postupem lege artis. Nadto nebyla žalobkyně řádně poučena o rizicích operace dříve, než poskytla tzv. informovaný souhlas k zásahu do osobní integrity; nebyla provedena předoperační konzultace včetně upozornění na možné komplikace. Žalobkyně podepisovala řadu listin v českém jazyce, ačkoli upozorňovala, že česky nerozumí. Operace sama proběhla bez komplikací, asi po měsíci se výsledek velmi zhoršil, žalobkyni oteklo levé koleno a vytvořil se sérom. Žalobkyně trpěla dlouhodobými bolestmi, neboť se rána kompletně zahojila až dne , datum, ; ani po vizuální stránce nebyl výsledek uspokojivý, kolena (v jejichž oblasti končily operační řezy) nebyla symetrická. Z uvedených důvodů byla indikována akutní nápravná reoperace, která byla provedena v , adresa, .3. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná provedla operaci za porušení postupu de lege artis, tedy odpovídá žalobkyni za škodu na zdraví. Z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody na zdraví ve formě bolestného 15 000 EUR, náhradu nákladů za operaci provedenou žalovanou ve výši 2 321,40 EUR a náhradu nákladů za akutní operaci v , adresa, ve výši 9 911,37 EUR.4. Žalobkyně dále požadovala náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 20 145 EUR, které měly žalobkyni vzniknout v důsledku toho, že jí byla operace provedena, aniž dala řádný souhlas k takovému zásahu na základě informovaného souhlasu se zákrokem. Takto jí vznikly nevratné následky na vzhledu nohou. Na vzhledu žalobkyni záleží a byla ochotna podstoupit estetickou operaci, její nevratný výsledek pociťuje jako své neštěstí.5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zákrok byl proveden na vlastní žádost žalobkyně, před výkonem podepsala tzv. informovaný souhlas se zákrokem. Vzhledem k bydlišti žalobkyně ve , adresa, jí bylo sděleno, že pooperační kontrolu hojení ran může absolvovat v některém z tamních zdravotnických zařízení; kontrola u žalované byla předpokládána jen v případě komplikací. Žalobkyně neposkytla žalované součinnost, která by jí umožnila léčení vzniklých komplikací (vytvoření séromu), když se nedostavila do , adresa, k vyžádané kontrole. Zdravotní služby byly žalobkyni poskytnuty na vysoké odborné úrovni. Lékař, postupující lege artis, neodpovídá za výsledek operace.6. Vedlejší účastník na straně žalované, pojišťovna, u níž má žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu vzniklou pacientům v důsledku poskytnutí zdravotních služeb, navrhl zamítnutí žaloby s totožnou argumentací.7. Soud I. stupně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností žalobkyně ke , adresa, , na základě článku 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Nařízení Brusel I bis) a na základě čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), ve spojení s čl. 12 odst. 1 písm. c/ tohoto nařízení, aplikoval české právo.8. Soud I. stupně k tomuto závěru o skutkovém stavu: Na základě posouzení operačního postupu znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace plastická chirurgie, zjistil, že operace byla provedena lege artis. Pooperační bolest délkou trvání a intenzitou nevybočila z běžného průběhu hojení a zotavování po velkých zákrocích téhož druhu jako operace, , podezřelý výraz, , kterou podstoupila žalobkyně. Operace byla provedena na základě smlouvy, uzavřené cca 7 měsíců před výkonem. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni poskytla řádnou informaci o rizicích plánovaného zákroku, na jejímž základě by poté podepsala tzv. informovaný souhlas ve smyslu § 34 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, resp. § 94 odst. 1 o. z. Z výpovědi žalobkyně naopak vyšlo najevo, že žalobkyně podepsala nějaké papíry v češtině, o technice operace, o možných pooperačních komplikacích, jejich řešení a o tom, že výsledný vzhled operované oblasti těla se může lišit od předpokládaného cílového stavu, s ní nikdo nehovořil. Operatér ji jen pozdravil, s tím, že nemluví německy. Je reálně pravděpodobné, že by žalobkyně podstoupila zákrok i na základě řádného poučení před udělením informovaného souhlasu; zde šlo o informaci o možné komplikaci v podobě vzniku séromu, resp. o možných odchylkách od inzerovaných výsledků operace vzhledem k věku žalobkyně a z něho obecně vyplývajících odlišností operačního terénu (povadlost kůže a podkoží), resp. schopnosti hojení. Volba zařízení, typu operace i operatéra byla dle tvrzení žalobkyně výsledkem jejích dlouhodobých rešerší, byla opakovaně operována, tedy měla zkušenosti s hojením, resp. s možností vzniku komplikací při hojení. Naopak je reálně pravděpodobné, že by zákrok i a základě řádného poučení před udělením informovaného souhlasu podstoupila.9. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k následujícím závěrům: Soud I. stupně neshledal odpovědnost žalované za škodu na zdraví, když operace byla provedena de lege artis; ať již žalobkyně podstoupila reoperaci z jakéhokoli důvodu, nebyla tato operace provedena za účelem odstranění následků non lege artis postupu žalované. Žalobu na náhradu škody proto co do požadavku na zaplacení 15 000 EUR a 9 000 EUR z titulu náhrady škody na zdraví zamítl, vzhledem k absenci podmínky vzniku odpovědnosti v podobě porušení právní povinnosti žalované postupovat de lege artis. Vizuální výsledek operace není vadou plnění žalované ve smyslu rozporu se smlouvou, tedy ani nárok na vrácení ceny za operaci 2 300 EUR z titulu vad plnění poskytnutého žalovanou nebyl uplatněn důvodně.10. Ačkoli soud I. stupně uzavřel, že operaci žalované nepředcházelo srozumitelné a úplné poučení o rizicích operace a její (případný) souhlas byl pouze formální pro neznalost češtiny, resp. pro absenci individualizovaného poučení vzhledem ke konkrétní kondici žalobkyně, neshledal odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu vyplývající z nevratnosti změn, nastalých v důsledku operace (§ 2971 o. z) pro absenci příčinné souvislosti mezi zjištěným porušením práva žalobkyně na informovaný souhlas a tvrzenou újmou. Soud I. stupně vyšel z ustálených závěrů soudní praxe (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013), podle nichž odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za škodu na zdraví v případě nedostatečného poučení o možných rizicích a alternativách zákroku, ač jinak byla služba poskytnuta de lege artis, nastává jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měl být poučen, bylo reálně pravděpodobné, že by se byl rozhodl, že zákrok nepodstoupí. Soud I. stupně vycházel ze skutkového závěru, že žalobkyně by byla zákrok podstoupila i při vědomí všech informací o rizicích operace; volba zařízení, typu operace i operatéra byla výsledkem dlouhodobých rešerší, žalobkyně byla opakovaně operována na plastické chirurgii, byla si rizik operace vědoma na základě předchozích poučení i vlastních zkušeností s hojením, resp. s léčením komplikací při hojení po obdobné operaci (, podezřelý výraz, ), kterou podstoupila na jiném pracovišti v , adresa, cca o rok dříve.11. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované; vedlejší účastník na straně žalované, který by zásadně měl právo na náhradu nákladů řízení, se tohoto práva vzdal. Žalobkyni, která neměla v řízení úspěch, byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost k plnění náhrady nákladů řízení státu.12. Tento rozsudek napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že při posouzení nároku, který uplatnila žalobou, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho věc nesprávně právně pos