18 Co 216/2025-221 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 179.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II.) a náhradu nákladů vzniklých státu (výrok III.).2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala vrácení kupní ceny ve výši 179.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že z důvodu podstatného porušení kupní smlouvy odstoupila od kupní smlouvy o prodeji ojetého vozidla , Vozidlo - název, , rok výroby 2011, VIN: , VIN kód, , reg. zn.: , SPZ, (dále též „vozidlo“). K převzetí vozidla došlo dne 14. 4. 2023 v sídle autobazaru žalované v , adresa, , přičemž při zkušební jízdě vozidlo nevykazovalo žádné vady ani nedostatky. Následně při prověřování stavu vozidla žalobkyně zjistila, že toto nevyhovuje z hlediska měření emisí, a nelze tudíž provést technickou kontrolu. Z provedené diagnostiky vyplynulo, že vozidlo vykazuje skryté vady, a pokud by žalobkyně o těchto vadách věděla, vozidlo by nekoupila. Poté, co vozidlo předala mechanikovi, bylo zjištěno, že před 10.000 km byl přehrán software řídící jednotky a odhalena závada filtru pevných částic (, filtr, ). Dne 28. 4. 2023 žalobkyně vozidlo převezla do autorizovaného servisu , právnická osoba, ., kde byla provedena kontrola řídící jednotky, která potvrdila, že je filtr pevných částic nefunkční a nelze provést měření emisí. Dále bylo zjištěno, že v minulosti bylo nelegálně manipulováno se softwarem řídící jednotky a , filtr, , patrně za účelem skrytí této vady, a aby se vozidlo jevilo jako zcela funkční. O tomto všem žalobkyně vyrozuměla telefonicky žalovanou, která její argumenty neakceptovala a označila je za lživé. Od kupní smlouvy proto následně dopisem ze dne 9. 6. 2023 odstoupila a požaduje vrácení kupní ceny.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila z důvodu, že v době předání vozidlo rozhodně netrpělo vadou zakládající podstatné porušení smlouvy. Na vozidle byly pouze vady, které odpovídají stáří a opotřebení vozidla, přičemž tyto vady byly uvedeny v „Záznamu o technickém stavu vozidla“ ze dne 14. 4. 2023, který je nedílnou součástí kupní smlouvy ze stejného dne.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně jako spotřebitel uzavřela se žalovanou, která provozuje autobazar, dne 14. 4. 2023 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo specifikované ojeté vozidlo. Kupní cena byla sjednána ve výši 179.000 Kč. V rámci předávacího protokolu byla žalobkyně uvědoměna o tom, že stav tachometru nemusí odpovídat skutečnosti. Vozidlo nemělo v okamžiku koupě funkční filtr pevných částic, a navíc u něj byl proveden zásah do řídící jednotky, aby se tato skutečnost neprojevovala chybovou hláškou na přístrojové desce vozidla. Žalobkyně dne 13. 6. 2023 od kupní smlouvy odstoupila s tím, že takováto vada představuje porušení smlouvy podstatným způsobem a vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny a součinnosti, pokud jde o vrácení vozidla. Žalovaná odmítla odstoupení jako nedůvodné.5. Soud I. stupně na danou věc aplikoval odpovídající ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), a dospěl k závěru, že vozidlo mělo již v okamžiku prodeje dvě závažné technické závady – nefunkční filtr pevných částic a zásah do softwaru vozidla, který měl tuto skutečnost zakrýt. Za nepodstatné měl to, kdo zásah provedl, za rozhodující to, že obě závady existovaly při převzetí vozidla kupujícím. Uzavřel, že znalecký posudek spolu s výpovědí znalce potvrdil, že vzhledem ke stáří a nájezdu vozidla je prakticky nemožné, aby se v něm nacházel původní funkční filtr. Zásah do softwaru tak měl za cíl zakrýt nefunkčnost filtru.6. Za nepravděpodobné označil tvrzení žalované, že zásah provedla žalobkyně, neboť žalobkyně měla zájem vozidlo používat a není důvod, proč by sama provedla úpravu, která by znemožnila emisní kontrolu. Navíc žalobkyně plánovala emisní kontrolu absolvovat, byť ji zatím nemusela podstoupit kvůli platné STK. Její vysvětlení, že emisní kontrolu chtěla spojit s evidenční kontrolou, je logické a odpovídá jejím krokům. Zásah do softwaru měl za prokázaný protokolem z STK, který potvrzuje nemožnost provedení měření emisí kvůli nestandardnímu chování kontrolky , název, . Tento protokol byl vystaven čtyři dny po koupi vozidla, z čehož dva dny připadaly na víkend. Soud přihlédl i k výpovědím svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se k vozidlu dostali krátce po jeho zakoupení. , jméno FO, při kontrole zjistil novější spony výfuku, což neodpovídá tvrzení předchozího majitele, že výfuk byl původní. , jméno FO, byl přítomen jak neúspěšnému měření emisí, tak pokusu autoelektrikáře o načtení řídící jednotky. Nalézací soud považoval za věrohodnou i výpověď žalobkyně, neboť její časová osa odpovídá výpovědím svědků. Přestože žalobkyně později nechala software přehrát, konstatoval, že k nestandardnímu zásahu do softwaru došlo již předtím a žalobkyně s tím neměla nic společného. Přehrání softwaru u značkového opravce nemohlo vozidlo poškodit ani znehodnotit. Tvrzení žalované, že závada mohla být způsobena nesprávným palivem, soud odmítl jako nesmyslné – nesprávné palivo by mohlo způsobit mechanickou závadu, nikoliv softwarovou. Žalobkyně navíc doložila, že tankovala správné palivo.7. Soud I. stupně uzavřel, že vozidlo s nefunkčním filtrem pevných částic nebylo způsobilé k provozu, což vyhodnotil jako podstatné porušení kupní smlouvy, neboť taková závada není běžným opotřebením ve smyslu § 2167 odst. 2 OZ, a to i za situace, že šlo o starší ojeté vozidlo. Upozornil, že podle ustálené judikatury nelze za běžné opotřebení považovat vadu, která brání užívání věci k účelu sjednanému v kupní smlouvě. Žalobkyně kupovala vozidlo za účelem jeho provozování, což bylo žalované známo. Prodávající odpovídá za to, že věc je vhodná k obvyklému účelu, i s ohledem na právní předpisy a technické normy (§ 2162 odst. 1 písm. a/ OZ). Podle § 2161 odst. 1 OZ se má za to, že vada, která se projeví do jednoho roku od převzetí, existovala již při převzetí. Žalobkyně vadu řádně vytkla a rozhodla se od smlouvy odstoupit, což jí zákon umožňuje bez nutnosti předchozí reklamace. Námitku žalované, že jí žalobkyně neumožnila vozidlo prozkoumat, soud I. stupně shledal neopodstatněnou, neboť žalobkyně žalovanou vyzvala k součinnosti, kterou však žalovaná neposkytla. Nepředání vozidla zpět nelze považovat za porušení § 2171 odst. 4 OZ. Na základě výše uvedeného soud žalobě plně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku 179.000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 24. 6. 2023, protože žalovaná se dostala do prodlení s vrácením kupní ceny po uplynutí desetidenní lhůty od doručení odstoupení od smlouvy. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení. Výrok III. doplnil usnesením ze dne 31. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , proti kterému nebylo odvolání podáno.8. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., tedy pro nesprávné skutkové zjištění, nesprávné právní posouzení věci a nepřihlédnutí k navrženým důkazům. Zejména namítá, že soudem provedený znalecký posudek vykazuje zásadní, dále specifikované vady. Znalec , jméno FO, totiž vyhotovil posudek bez fyzické prohlídky vozidla, pouze na základě listinných podkladů. Závěr o nefunkčnosti filtru pevných částic (, filtr, ) učinil jen na základě počtu najetých kilometrů (288.200 km), přičemž uvedl, že životnost , filtr, se pohybuje mezi 100.000–250.000 km. Žalovaná namítá, že takový závěr je nepodložený a metodicky vadný. Nadto odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , z , právnická osoba, potvrzuje, že posudek bez prohlídky vozidla je v rozporu se zásadami znalecké činnosti. , filtr, může být funkční i po 320.000 km, naopak může být vadný již po 5.000 km. Znalec navíc připustil, že bez rozřezání filtru nelze zjistit jeho stav, ale zároveň tvrdil, že rozřezání by bylo neúčelné. Jeho závěr je tedy založen na statistické pravděpodobnosti, nikoliv na konkrétním zjištění technického stavu vozidla. Takový postup nelze považovat za dostatečný důkaz existence vady.9. Namítá, že v různých dokumentech se uvádí rozdílný počet kilometrů – rozdíl činí až 538 km. Přesný počet je přitom klíčový pro posouzení stavu , filtr, . Žalovaná uvádí, že vozidlo bylo před prodejem žalobkyni používáno ke zkušebním jízdám, což mohlo ovlivnit stav tachometru. Po rekapitulaci časové osy dovozuje, že vozidlo bylo v dispozici třetích osob, což znemožňuje zjistit, co se s ním dělo. Žalobkyně neprovedla řádnou reklamaci vady podle § 1922 odst. 1 OZ, tedy neoznámila vadu bez zbytečného odkladu a nepředala vozidlo k přezkoumání.10. Dále namítá, že svědci žalobkyně jsou osobně propojeni (např. autoservis , jméno FO, spolupracuje s panem , jméno FO, , který je kamarádem žalobkyně), aniž by soud I. stupně věnoval dost