18 Co 231/2025-158 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto:I. Určuje se, že vlastníkem pozemků- 4455/149 o výměře 1880 m2 – ostatní plocha/ostatní komunikace- 4458/16 o výměře 5037 m2 – ostatní plocha – dálnice- 4458/17 o výměře 533 m2 – ostatní plocha/ dálnice- 4458/19 o výměře 4 m2 – ostatní plocha/dálnice- 4458/20 o výměře 4 m2 – ostatní plocha/dálnice- 4458/118 o výměře 10606 m2 – orná půda- 4458/119 o výměře 21 m2 – ostatní plocha/silnice- 4458/120 o výměře 971 m2 – ostatní plocha/jiná plocha- 4570/15 o výměře 8463 m2 – ostatní plocha/dálnice- 4571/1 o výměře 916 m2 – ostatní plocha/ostatní komunikace,vše zapsáno na LV číslo , hodnota, k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vedené u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , je Česká republika, přičemž právo hospodaření k těmto pozemkům náleží žalobci.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě na určení vlastnictví předmětných pozemků uvedených ve výroku rozhodnutí, která byla odůvodněna tím, že žalobce je organizací, které na základě zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění (dále jen zákon o majetku ČR), hospodaří s předmětnými nemovitostmi. Na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , kde jsou tyto pozemky jako vlastnictví žalobce zapsány, je však veden zápis duplicitního vlastnictví těchto pozemků i pro žalovanou společnost. Je tak dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Žalobce dále v žalobě uvedl, že v pozemkových knihách byly původně předmětné nemovitosti vedeny jako jediný pozemek PK 438, v průběhu času došlo k jejich evidenčnímu přečíslování, dělení a slučování. Na základě delimitační listiny ze dne , datum, byl žalobce zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných pozemků. Žalobce namítl též vydržení předmětných pozemků s tím, že od roku 1987 je v dobré víře zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Má za to, že vlastníkem předmětných pozemků je ona. Žalovaná namítala, že žalobce nemá aktivní legitimaci v daném řízení, neboť není organizací, která by ve smyslu zákona o majetku České republiky měla právo s uvedenými pozemky hospodařit. Na předmětných pozemcích se totiž více než 20 let, tj. ještě z dob před účinností zákona o majetku České republiky, nacházejí pozemní komunikace a silniční vegetace jako jejich příslušenství. Žalobce vzhledem ke své povaze a úkolům a předmětu činnosti není organizací, která by podle zákona o majetku České republiky byla oprávněna s těmito pozemky hospodařit. Sporné pozemky nejsou a nebyly evidovány v jeho základním jmění, jak bylo stanoveno v tehdy platném § 6 odst. 1 zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku. Žalobce také nepředložil žádnou smlouvu, která by ho ve smyslu § 55 odst. 3 zákona o majetku České republiky k nakládání s pozemky opravňovala. Na základě delimitační listiny ze dne , datum, , která byla předložena 11 let poté Středisku geodézie pro hl. m. Prahu, kdy k žalobcem tvrzeném převodu práva hospodaření z právního předchůdce žalované , právnická osoba, , , adresa, , na žalobce mělo dojít, nebylo možno uvedené tvrzení prokázat. Nejedná se totiž o doklad způsobilý uvedenou skutečnost prokázat. Takovými listinami by mohly být podle § 68 tehdy platného hospodářského zákoníku jen hospodářská smlouva nebo opatření nadřízeného orgánu, které musely mít náležitosti stanovené v § 347 tohoto zákona. I pokud by snad žalobce k předmětnému nemovitému majetku právo měl, dnem účinnosti zákona o půdě, tj. dnem , datum, , mu toto právo zaniklo a předmětný majetek ve vlastnictví státu spravoval , právnická osoba, , dle § 17 zákona o půdě. V průběhu řízení dále doplnila, že s ohledem na nevyužívání předmětných pozemků ke své činnosti musel právní předchůdce žalobce právo hospodaření pozbýt nejpozději v roce 1985. Z ustanovení § 57 odst. 1, § 54 až § 56 zákona o majetku ČR a rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 1050/2020 dále dovozovala, že žalobce je organizační složkou státu, pročež s předmětným majetkem, s nímž není žalobce oprávněn hospodařit, přísluší právo hospodaření , Anonymizováno, (zjevně míněn , právnická osoba, ). Popírala dále, že by žalobce mohl úspěšně uplatnit námitku vydržení, neboť právo hospodaření vydržet nelze, a jelikož žalobci nesvědčí právo hospodaření, nemohlo vlastnické právo na stát v důsledku vydržení přejít, když nejméně od roku 1985 s předmětnými pozemky nenakládal. Neuvedl ani žádný putativní (domnělý) právní titul potřebný pro vydržení. Namítala dále, že v žalobě je nesprávně uvedená geneze vzniku některých pozemků. Navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.4. Soud I. stupně nejprve odkázal na předchozí průběh řízení, konkrétně na rozhodnutí odvolacího soudu Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, č. j. 18 Co 160/2024-87, z něhož plyne právo žalobce podat žalobu na určení vlastnictví České republiky, s právem hospodaření ve prospěch žalobce. Kromě odkazu na uvedený názor ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu bylo odkázáno i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2679/2010, z něhož vyplývá totéž, tj. aktivní legitimace žalobce v daném řízení. Dle závěrů Nejvyššího soudu na žalobce, který vstoupil do likvidace ke dni , datum, , tj. před nabytím účinnosti zákona o majetku České republiky dne , datum, , nedopadá ustanovení § 57 zákona o majetku České republiky, které by vylučovalo právo hospodaření státních podniků v likvidaci. Žalobce tak má právo podat žalobu či být žalován, jak plyne z předchozí právní úpravy § 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., ve znění zákona č. 202/2002 Sb., podle kterého státní podnik vykonává při hospodaření s majetkem státu práva vlastníka podle zvláštních právních předpisů, vlastním jménem jedná v právních vztazích týkajících se majetku státu, a účastnit se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu, včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je, či není.5. Soud I. stupně dále provedl dokazování ohledně zápisu v katastru nemovitostí a zjistil, že předmětné nemovitosti jsou vedeny jako vlastnictví České republiky s právem hospodaření s majetkem státu pro Státní statek hlavního města Prahy v likvidaci, kdy je jako nabývací titul je uvedená Jiná listina – delimitace ze dne , datum, (POLVZ: 174/1987), řízení č. Z-, č. účtu, -101 a Jiná listina válka – Souhlasné prohlášení ze dne , datum, (POLVZ: 252/2001), řízení č. , č. účtu, . Dále je v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, uveden duplicitní vlastník , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované, a jako nabývací titul je zde uvedeno: Souhlasné prohlášení o vzniku práva ze zákona (doplněno Souhlasným prohlášením ze dne , datum, ) ze dne , datum, (řízení č. , č. účtu, ).6. Postupně se dále v rozhodnutí zabýval genezí administrativního označení a vyčleňování či scelování původního pozemku PK 438 v katastrálním území Chvaly (nyní katastrální území , adresa, ) až na současný stav, kdy jsou předmětné pozemky vedeny pod čísly a výměrami tak, jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Zabýval se dále právním nástupnictvím z právních předchůdců žalobce na současného žalobce, jakož i právním nástupnictvím právních předchůdců žalované na současnou žalovanou, a to od padesátých let minulého století do současnosti. Zabýval se též majetkovými přesuny v rámci těchto společností – právních předchůdců žalobce i žalované. Vycházel ze závěrů řízení vedených před soudem, konkrétně před Obvodním soudem pro Prahu 9, sp. zn. , spisová značka, a dále , spisová značka, , včetně rozsudku odvolacího soudu v posledně uvedené věci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , navazujícího usnesení dovolacího soudu ze dne 13. 8. 2012, č. j. 28 Cdo 354/2012-734 a rozhodnutí Ústavního soudu – usnesení ze dne 23. 5. 2013, č. j. III. ÚS 4036/12-743, z nichž zjistil, že v obdobné právní věci nebyla žalovaná se svojí argumentací o vlastnictví předmětných pozemků úspěšná. Naopak byl úspěšný žalobce. V řízení byly provedeny i další listinné důkazy.7. Po provedeném dokazování soud I. stupně svá zjištění shrnul v závěru o skutkovém stavu: žalobce je vlastníkem všech pozemků uvedených ve výroku rozsudku, přičemž v řízení bylo prokázáno jeho výlučné vlastnické právo.8. Právní posouzení věci soud I. stupně provedl dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do , datum, , dále dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění účinném do , datum, , zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění účinném do , datum, , zákona č. 77/1997 Sb., o s