18 Co 241/2025-162 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 7/10 na jednotce č. , číslo, , způsob využití byt, vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů, vymezené v budově č. p. , číslo, , způsob využití bytový dům stojící na pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, kdy podíl na společných částech domu, který náleží k jednotce činí 574/12736, a souvisejícímu příslušnému spoluvlastnickému podílu o velikosti 2009/63680 na pozemku parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , to vše zapsané na příslušných listech vlastnictví číslo , číslo, a , číslo, , v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , Anonymizováno, (výrok I.) – dále jen „podíl na nemovitosti“, a podle úspěchu účastníků ve věci rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti na základě skutkových tvrzení, že mezi účastnicemi byla dne 5. 7. 2024 uzavřena darovací smlouva, na základě které žalobkyně, většinový spoluvlastník, převedla svůj podíl na nemovitosti na žalovanou, menšinového spoluvlastníka, avšak tato smlouva je zdánlivá či neplatná, neboť žalovaná úmyslně, účelově a lstivým způsobem přiměla žalobkyni k jejímu podpisu.3. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinami, výslechy svědků (otce a manžela účastnic), advokáta, u kterého byla smlouva podepsána, a žalobkyně po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně absolvovala kurz češtiny v roce 2020 v úrovni úplný začátečník. V průběhu pobytu na území ČR podepisovala listiny v českém jazyce. V roce 2022 žalobkyně s manželem zúžili společné jmění manželů a podíl 7/10 na bytové jednotce , číslo, získala do výlučného vlastnictví žalobkyně. V lednu 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřeli darovací smlouvu, kterou mělo dojít k převodu podílu 3/10 žalované na žalobkyni. Zápis však nebyl proveden, neboť ve smlouvě chyběl údaj o jednom pozemku. V únoru 2024 žalobkyně opětovně podepsala již opravenou smlouvu z ledna 2024, k podpisu ze strany žalované však nedošlo s ohledem na její nepřítomnost. Následně strany dne 5. 7. 2024 uzavřely další darovací smlouvu, kterou žalobkyně darovala žalované 7/10 podíl na nemovitosti. Dne 8. 7. 2024 žalovaná odvolala svého otce z funkce jednatele. Dne 26. 7. 2024 učinila žalobkyně námitku spornosti proti vkladu do katastru a vyzvala žalovanou ke zpětvzetí návrhu na vklad.4. Po citaci příslušných zákonných ustanovení soud I. stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť neměl za prokázané, že by žalovaná žalobkyni uvedla v omyl ohledně obsahu darovací smlouvy ze dne 5. 7. 2024. Nesouhlasil s tvrzením, že by žalobkyně byla omezena ve svých rozhodovacích schopnostech, a proto i za nerelevantní považoval námitku žalobkyně, že pokud by byl její manžel na území České republiky, k podpisu smlouvy by nedošlo. Neztotožnil se ani s tvrzením, že žalobkyně jednala pod značným vlivem žalované, když z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně jedná spíše pod vlivem svého manžela. Neměl za prokázané, že by žalovaná přinutila žalobkyni smlouvu podepsat, sdělila jí nepravdivou záminku nebo jí uvedla v omyl lstí tak, že by jí sdělila, že bude uzavírat původní smlouvu pouze s upravenými chybami. K samotnému průběhu podpisu smlouvy v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, , soud I. stupně, kromě provedených listinných důkazů, vycházel z výpovědi žalobkyně, jejího manžela a , tituly před jménem, , jméno FO, . Výpovědi žalobkyně a jejího manžela hodnotil jako nevěrohodné, neboť uvedení odlišně vypovídali ohledně situace na katastru nemovitostí, když žalobkyně uváděla, že se tam s manželem sami domlouvali gestikulací a pomocí telefonu, manžel žalobkyně uváděl, že s sebou měli řidiče, který jim překládal. Také se lišila jejich výpověď ohledně podpisu první smlouvy, kdy manžel uváděl, že se obsah smlouvy již u advokáta neprobíral a žalobkyně opak. Výpověď manžela žalobkyně měl za nevěrohodnou, i ve světle výpovědi žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, , a to i v souvislosti se smotným projevem svědka v jednací síní, neboť se vyhýbal odpovědím na otázky soudu, odpovídal, jak chtěl a uváděl věci, které s otázkami nesouvisely. Nalézací soud neuvěřil ani části jeho výpovědi ohledně toho, že se nezajímal o důvody, proč byl odvolán z funkce jednatele. Neuvěřil také žalobkyni, že , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil pouze to, že opravil chyby původní darovací smlouvy, a to s odkazem na nelogičnost jednání, když žalobkyně opravenou smlouvu podepisovala již v únoru 2024 a ztěží si tak mohla myslet, že v červenci 2024 opět podepisuje tutéž smlouvu. Za zvláštní označil rovněž to, že by žalobkyně bez jakýkoliv otázek a diskuse odjela k podpisu smlouvy do AK, a to s odkazem na tvrzené křehké vztahy v rodině. Za logické nepovažoval ani to, že manžel žalobkyně uváděl, že převody podílu s manželkou neřešil, zároveň však žalobkyně uvedla, že volala manželovi, aby jí dal souhlas k podpisu smlouvy. Ke svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, nejprve zdůraznil, že účastnický výslech má v hierarchii důkazních prostředků menší důkazní sílu než výslech svědka, přičemž samotná skutečnost, že žalovaná je klientem , tituly před jménem, , jméno FO, , nemůže jeho nevěrohodnost založit. Za podstatné považoval zejména to, že , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že mu žalobkyně v červenci 2024 potvrdila, že se u nich v rodině pořád něco mění a že se chtějí s manželem odstěhovat natrvalo do , stát, . Jeho výpověď hodnotil jako srozumitelnou a logickou. Výpověď žalobkyně a jejího manžela o tom, že se do , stát, nechtěli odstěhovat, považoval za účelovou, a to i v souvislosti s jejich tvrzením, že už v ČR nemají kde žít, neboť byt žalovaná pronajala.5. Na základě hodnocení výpovědí se přiklonil k závěru, že si žalobkyně byla plně vědoma toho, jakou listinu podepisuje, a i kdyby jí nebyla celá listina zcela srozumitelná z důvodu neznalosti českého jazyka, měl za prokázané, že projevila vážnou a svobodnou vůli podepsat právě darovací smlouvu, kterou převádí svůj podíl na nemovitosti na žalovanou, což potvrdil svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že bylo zřejmé, že účastníci věděli, co je obsahem předložené listiny, měli vůli ji podepsat a žalobkyně potvrdila, že jde o smlouvu opačnou, neboť u nich v rodině se stále něco mění, a uvedený advokát nepochyboval o tom, co zúčastněné chtějí.6. Soud I. stupně uzavřel, že samotná skutečnost, že právní jednání mající jinak smysl, je sepsáno v cizím jazyce, neznamená, že je bez dalšího neplatné pro nesrozumitelnost. Je třeba především přihlédnout k okolnostem, za jakých bylo právní jednání uzavřeno a zda bylo mezi účastníky zřejmé, o jaké právní jednání se jedná. S ohledem na všechny okolnosti, které v dané době existovaly, učinil závěr, že smlouva byla podepsána v přítomnosti advokáta, přičemž ten potvrdil, že žalobkyně věděla, co je jejím obsahem ve smyslu toho, že si byla vědoma, že smlouvou převádí svůj spoluvlastnický podíl na žalovanou, a nikoliv že žalovaná převádí svůj podíl na ni. Poukázal také na skutečnost, že , tituly před jménem, , jméno FO, je , stát, mluvící občan a byl schopen odpovědět na jakýkoliv dotaz či smlouvu přeložit. Zároveň tento svědek potvrdil, že žalovaná nevyvíjela při podpisu na žalobkyni žádný nátlak. Podanou žalobu měl za účelovou (akt odplaty) poté, co se manžel žalobkyně dozvěděl, že jej žalovaná odvolala z funkce jednatele. K žalobkyní namítanému lstivému jednání, jež má vyplývat z komunikace mezi žalovanou a manželem žalobkyně, soud I. stupně konstatoval, že taková skutečnost se z této komunikace nepodává s tím, že postoj manžela žalobkyně k jednání žalované je zcela irelevantní. Uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalovaná jednala v právním styku nepoctivě či zjevně zneužila právo tak, že je dán důvod aplikovat § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a dospěl k závěru, že darovací smlouva je platná a žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal je úspěšné žalované.7. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, kterým napadá rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a uvádí řadu důvodů, které podle jejího názoru vedou k závěru, že rozhodnutí je nespráv