18 Co 476/2024-216 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 2 875,18 Kč s poplatkem z prodlení z této částky ve výši 2,5 promile denně za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý, i započatý, den prodlení, od 18. 10. 2008 do zaplacení (výrok I.). Žalobu zamítl do částky 4 741,82 Kč a požadovaného poplatku z prodlení za dobu od 1. 8. 2000 do 17. 10. 2008 (výrok II.). Žalovanému dále uložil zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 3 014,28 Kč (výrok III.). Žalobcům uložil zaplatit státu náklady řízení ve výši 8 839 Kč (výrok IV.). Žalovanému uložil zaplatit státu náklady řízení ve výši 5 417 Kč (výrok V.).2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném dne 18. 7. 2003 žalobou, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému zaplacení částky 7 617Kč včetně poplatků z prodlení s odůvodněním, že žalobci jsou spoluvlastníky domu, kde žalovaný z titulu nájemního práva užíval byt, aniž by platil vyúčtování za služby za roky 1999 až 2002.Soud I. stupně vydal platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor (dne 7. 6. 2004), ve kterém vznesl námitku započtení částky 9 862,30 Kč s tím, že tuto částku mu žalobci dluží jako přeplatky záloh na služby spojené s nájmem za roky 1995 až 1998, a to s odkazem na kontrolu vyúčtování nákladů provedenou , právnická osoba, ze dne 17. 8. 1999.Žalobci uznali důvodnost vrácení přeplatku žalovanému z roku 1995 a 1996, proto odpovídající částku ve výši 4 027 Kč žalovanému žalobce ad 1) zaslal dne 7. 10. 2005, avšak žalovaný si částku nevyzvedl. Za rok 1997 a 1998 se jedná pouze o administrativní přeplatky, když žalovaný na zálohách na služby ani na vyúčtování nezaplatil ničeho, což je předmětem jiného soudního sporu. V současné době je již nárok žalovaného promlčen.Na základě provedeného dokazování soud vzal soud I. stupně za prokázané, že v období, za které žalobci požadují zaplacení vyúčtování za služby spojené s nájmem bytu, tedy za rok 1999 až 2002, bydlel žalovaný u žalobců v nájmu a dle znaleckého posudku měl zaplatit úhradu za vyúčtování služeb v částce 6 902,18 Kč.Soud I. stupně měl dále za to, že námitka započtení vznesená žalovaným je důvodná co do částky 4 027 Kč, která představuje přeplatek za služby za rok 1995 a 1996, kdy výše přeplatku byla stanovena kontrolou správce , právnická osoba, , adresa, . Žalobci pohledávku žalovaného v daném směru uznali s tím, že uvedenou částku dne 7. 10. 2005 žalovanému poukázali, tato platba se však do dispozice žalovaného nedostala. Výše přeplatku byla zřejmá na základě provedené kontroly z roku 1998. Žalovaným tak byla uplatněna v tříleté lhůtě vyplývající z § 101 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku (dále jen ObčZ), tedy tato pohledávka není promlčena, jak namítali žalobci.Soud I. stupně nezohlednil námitky započtení přeplatku služeb za rok 1997 a 1998, neboť tato pohledávka byla předmětem samostatného sporu vedeného pod sp. zn. , spisová značka, . Soud nezohlednil ani tvrzenou pohledávku žalovaného z titulu stěhovacích nákladů, neboť byla předmětem samostatného řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, .Poplatek z prodlení byl žalobcům přiznán až poté, kdy bylo znaleckým posudkem při jednání soudu dne 17. 10. 2008 postavené najisto, jaká je skutečná výše předmětné pohledávky.Náklady znaleckého posudku v částce 14 256 Kč soud podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozdělil mezi účastníky řízení s ohledem na jejich úspěch ve věci.O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky č. 484/2000 Sb., když žalobcům s ohledem na jejich částečný úspěch (62 % úspěch žalobců a 38 % úspěch žalovaného) přiznal 24 % náhrady nákladů.3. Proti rozsudku, a to do všech jeho částí, podali žalobci včasné a přípustné odvolání, ve kterém především namítali, že pohledávka žalovaného 4 027 Kč, kterou žalovaný uplatnil k započtení, je promlčená. Proto ji soud I. stupně neměl započíst proti pohledávce žalobců.Z vyúčtování společnosti , právnická osoba, , adresa, , Anonymizováno, ze dne 17. 8. 1999 vyplývá, že žalovaný byl roku 1999 informován, že mu žalobci dluží na přeplatcích na vyúčtování za služby za rok 1995 a 1996 započtenou částku. Proto měl žalovaný vůči žalobcům nárok uplatnit v rámci obecné promlčecí lhůty, která skončila nejpozději koncem roku 2002. Námitka promlčení nároku žalovaného na započtení je tak důvodná.I pokud by byla pohledávka žalovaného promlčena nebyla, bylo by v rozporu s dobrými mravy podle § 3 ObčZ, aby se v důsledku zápočtu posuzovala míra úspěchu účastníků a posuzovali se podle ní náklady řízení a náklady na zpracování znaleckého posudku.Dále žalobci namítali, že částka 4 027 Kč se dostala do dispozice žalovaného. Dopisem ze dne 7. 10. 2005 žalobce ad 1) žalovaného informoval o zaplacení této částky. Na to žalovaný sdělil, že si prostředky nevyzvedne a vyčká vyčíslení částky za služby za rok 1997 a 1998. Žalobci označili za nemravné, aby žalovaný nevyzvednutý přeplatek uplatnil jako zápočet a tím separoval náklady znaleckého posudku. Navíc za situace, kdy znalecký posudek dal po metodické stránce za pravdu žalobcům.Závěrem žalobci navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 6 902,18 Kč včetně celých nákladů řízení a dále zaplatit celé náklady (státu) na zpracování znaleckého posudku.4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že v době, kdy se vzájemné pohledávky setkaly, nebyla žádná z nich promlčena. Argumentace žalobců neodpovídá § 580 ObčZ. Žalovanému stačilo vznést námitku započtení proti pohledávkám žalobců a momentem jejich setkání došlo k jejich zániku. Žalobci nenamítali neexistenci pohledávky žalovaného, ale jen její promlčení, ke kterému v době setkání pohledávek nedošlo. Žalovaný poukazoval na možnost žalobců složit pohledávku do úschovy soudu, čímž by došlo ke splnění závazku, což však neučinili.Žalovaný navrhoval uzavření soudního smíru tak, že uhradí částku 8 000 Kč. Pokud žalobci nebudou nabízený smír akceptovat, navrhl žalovaný, aby byla žaloba zcela zamítnuta. Požadavek na zamítnutí žaloby odůvodňoval nesprávnou metodikou výpočtu, bagatelní povahou sporu a délkou soudního řízení, která navyšuje žalované příslušenství. V této souvislosti zdůrazňoval právo na jednání bez zbytečných průtahů vyplývající z judikatury Ústavního soudu.5. Odvolací soud nejprve konstatoval, že jelikož o odvolání žalovaného proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu I. stupně (výrok I. rozsudku) bylo již bezezbytku rozhodnuto odmítnutím odvolání žalovaného pro jeho opožděnost, a to usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 6. 2010, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , nabyl rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku právní moci dne 1. 8. 2009. Pokud proti tomuto výroku podali odvolání i žalobci, které následně vzali zpět, jedná se o úkony, které nejsou za odvolacího řízení přípustné, a proto k nim odvolací soud dle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlížel.6. Žalobce v průběhu odvolacího řízení vzal dále žalobu zpět, a to ohledně zamítnuté částky 714,82 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku ve spojní s výrokem VI. doplňujícího rozsudku), s čímž žalovaný souhlasil. Ohledně této části předmětu odvolacího řízení proto odvolací soud postupoval dle § 222a odst. 1, 2 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem v uvedeném rozsahu zrušil a řízení zastavil.7. Žalobce dále v průběhu odvolacího řízení navrhl odvolacímu soudu, aby připustil změnu žalobního petitu ohledně příslušenství týkajícího se zamítavého výroku o věci samé o zaplacení částky 4 027 Kč, a to tak, že tuto částku požaduje zaplatit s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý měsíc prodlení od 1. 8. 2008 do zaplacení. Jelikož je zřejmé, že v původní žalobě byl výrok ohledně příslušenství pohledávky zjevně chybně formulován tak, že žalované příslušenství má činit nejméně 25 Kč za každý den prodlení (což odporovalo dikci dříve platné vyhlášky o poplatku z prodlení č. 142/1994 Sb., který stanovil v § 2: „Výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení“.), odvolací soud tuto změnu žaloby připustil (§ 95 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).8. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vymezeném odvoláním žalobců, a to včetně řízení, které jeho vydáno předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, byť z jiných důvodů, než jaké uváděl v důvodech svého rozhodnutí soud I. stupně.9. Podle § 563 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen ObžZ), který je na věc aplikovatelný dle § 3028 odst. 3 o. s. ř., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.Ve smyslu výše citovaného ustanovení se odvolací soud zabýval t