20 Co 116/2025-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 4 000 000 Kč s výše uvedeným příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 221 400 Kč. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu ručení žalovaného za dluh společnosti , právnická osoba, podle úvěrové smlouvy ze dne 9.4.2018, uzavřené její právní předchůdkyní , právnická osoba, , z něhož byla dlužníkem uhrazena pouze jistina bez smluveného úroku ve výši 10 000 000 Kč, jehož část původní žalobkyně , právnická osoba, a stávající žalobkyně coby postupnice pohledávky nárokovaly na žalovaném. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že jeho ručitelský závazek byl nahrazen dohodou o narovnání ze dne , datum, , uzavřenou mezi původním věřitelem, dalším ručitelem , jméno FO, a společností , právnická osoba, . Posléze namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně s tvrzením, že jí nemohla být postoupena pohledávka, spočívající v úroku z úvěru, neboť ten byl pokryt plněním dlužníka.2. Soud I. stupně učinil důkazní zjištění, popsaná v odstavcích 6. až 18. rozsudku, a skutkově uzavřel, že dne , datum, byla mezi , právnická osoba, jako věřitelem a , právnická osoba, . jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou se věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 15 000 000 Kč a dlužník se zavázal vrátit úvěr a zaplatit pevný smluvní úrok ve výši 10 000 0000 Kč věřiteli zpět nejpozději do , datum, . Za úvěr téhož dne převzali ručení žalovaný a , jméno FO, . Dlužník zaplatil věřiteli na splátky úvěru dne , datum, částku 4 000 000 Kč, dne , datum, částku 4 000 000 Kč, dne , datum, částku 4 500 000 Kč a dne , datum, částku 2 500 000 Kč. K tomuto plnění uvedli svědci , jméno FO, (v rozhodné době jednatel , právnická osoba, ) a , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatel , právnická osoba, , že bylo vnímáno a zúčtováno jako úhrada jistiny úvěru. Dne , datum, byla uzavřena mezi věřitelem, , jméno FO, , , právnická osoba, . a , právnická osoba, . dohoda o narovnání s dohodou, že ručitelský závazek , jméno FO, se nahrazuje jeho závazkem zaplatit společnosti , právnická osoba, částku 1 500 000 Kč za podmínek stanovených v čl. IV. dohody. Dne 5. 12. 2023 byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalobkyní smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2018 na částku 15 000 000 Kč s pevným úrokem ve výši 10 000 000 Kč do 31. 12. 2020 s tím, že zbývá uhradit částku 10 000 000 Kč, připadající na sjednaný pevný úrok a pohledávka je zajištěna ručitelským prohlášením , jméno FO, a žalovaného s konstatováním, že smlouvu není postoupeno jakékoli právo či pohledávka vůči , jméno FO, z ručitelského prohlášení. Uzavření postupní smlouvy bylo oznámeno dlužníku i žalovanému a dne , datum, vyzvala původní žalobkyně žalovaného k úhradě částky 10 000 000 Kč jako dlužného úroku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, .3. Soud I. stupně na tomto skutkovém základě s odkazem §§ 1932 odst. 1, 1879,2018 odst. l a 2023 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, jako dlužník projevila vůči společnosti , právnická osoba, vůli plnit provedenými platbami plnit dluh jinak, než nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, pročež pohledávka na smluvní úrok ke dni uzavření postupní smlouvy (ze dne 5. 12. 2023) neexistovala a žalobkyně není věcně aktivně legitimovaná. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení.4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že závěr soudu I. stupně odporuje provedeným zjištěním, zejména z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , i tvrzení samotného žalovaného v jeho vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že (v rámci developerského projetku) došlo k uspokojení jistiny úvěru. Toto své tvrzení změnil až po uplynutí koncentrační lhůty podle § 118b o.s.ř. v podání ze dne 20.11.2024 a soud I. stupně neměl k nově uplatněné skutečnosti, že bylo plněno na úroky, přihlédnout. Alokaci při částečném hrazení úvěru řeší čl. III odst. 5 smlouvy o úvěru, ve kterém bylo sjednáno přednostní plnění na jistinu. Závěr soudu I. stupně je mechanickou aplikací § 1932 odst. l o.z. bez přihlédnutí kvůli stran, a i pokud by předmětné platby byly započteny na úroky, zůstala by nesplacená jistina dluhu, neboť postoupena byla celá pohledávka z poskytnutého úvěru, včetně příslušenství. Soudu I. stupně žalobkyně dále vytkla procesní pochybení, spočívající v tom, že přes usnesením ze dne 22.11.2024 ukončené dokazování prováděl na jednání dne , datum, další dokazování v její nepřítomnosti, ač mělo být vyhlášeno pouze rozhodnutí. Dále namítla, že soud I. stupně neprovedl „důkazy, připojené k jejímu podání ze dne , datum, “. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl nebo, aby jej zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku.5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o. s. ř. a odvolání shledal důvodným. Soud I. stupně rozhodl překotně, aniž by řádně zhodnotil učiněná zjištění a závěr, na němž napadené rozhodnutí založil, nemůže obstát. Odvolací soud přisvědčil námitce žalobkyně, že soud I. stupně porušil zásadu koncentrace řízení, stanovenou v § 118b odst. 1 věta druhá o.s.ř., podle níž pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Žalovaný do koncentrace řízení, která nastala podle obsahu spisu po uplynutí koncentrační lhůty 30 dnů, stanovené účastníků k označení rozhodných skutečností a důkazů na jednání dne , datum, , nečinil sporným, že dlužníkem bylo v souladu s čl. III úvěrové smlouvy plněno na jistinu, jak sám uvedl ve svém vyjádření k žalobě ze dne , datum, . Opačné tvrzení o tom, že dlužníkem bylo plněno na úroky s předestřením důkazů o tomto plnění, učinil až v podání ze dne , datum, a soud I. stupně k nim neměl podle § 118b odst. l o.s.ř. v rámci skutkového zjištění přihlížet (namísto toho na nich postavil své rozhodnutí). Stranou již zůstává jeho procesní pochybení, spočívající v tom, že důkazy o platbách prováděl dne , datum, v nepřítomnosti zástupce žalobce po uzavření důkazního řízení a poučení účastníků podle § 119a odst. l o.s.ř. na jednání dne 22.11.2024, které bylo odročeno jen za účelem vyhlášení rozsudku.6. S ohledem na to, že k uvedenému tvrzení žalovaného nemůže být přihlédnuto, je již nepodstatné, že soud I. stupně pominul smluvní ujednání ohledně alokace plnění ve smlouvě o úvěru a shodné zjištění z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, (že provedené platby byly započítány na jistinu dluhu z úvěru). Žalobkyně konečně případně poukázala na to, že postupní smlouvou ze dne , datum, (a následně postupní smlouvou ze dne , datum, mezi byla původní a stávající žalobkyní) postoupena celá pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, i s příslušenstvím a není rozhodné prohlášení o tom, jakou částku zbývá uhradit. Dohoda o narovnání, uzavřená dne , datum, mezi , právnická osoba, , ručitelem , jméno FO, , , právnická osoba, ., a , právnická osoba, ., kterou odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz, se nároků původního věřitele vůči žalovanému z jeho ručitelského závazku podle výslovného znění jejího čl. III odst. 4 netýkala. Poukaz žalovaného na závěry usnesení Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 2879/14 je bezvýznamný, tyto závěry v zásadě pouze reflektují zánik nároku v případě plnění spoludlužníka. Uvedenou dohodou byl však pouze separátně omezen ručitelský závazek , jméno FO, , na částku 1 250 000 Kč (jež měla být uhrazena způsobem uvedeným v čl. IV. dohody), což se ručitelského závazku žalovaného mimo jiné k uhrazení smluvního úroku v celkové výši 10 000 000 Kč nijak nedotklo a solidarita ručitelského plnění není v tomto ohledu rozhodná. Odvolací soud proto uzavírá, že ve věci jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti k úhradě žalované částky žalovanému coby ručiteli z úvěrové smlouvy ze dne , datum, na základě jeho ručitelského prohlášení z téhož dne ve smyslu § 2021 odst. l o.z., neboť dlužník byl k plnění vyzván původním věřitelem dne , datum, (odst. 10. rozsudku). Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadený rozsudek změnil a žalobnímu nároku vyhověl. Zákonný úrok z prodlení z žalované částky náleží žalobkyni podle § 1970 o.z. od uplynutí lhůty, stanovené v předžalob