20 Co 225/2025-384 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobkyni 170 303 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 12. 2020 do zaplacení, ohledně částky 39 485 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 24 200 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení žalobu zamítl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 131 692,22 Kč. Oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit České republice-Obvodnímu soudu pro Prahu 10 náhradu nákladů řízení, žalobkyni v rozsahu 19 % a žalovanému v rozsahu 81 %, ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení. Usnesením ze dne 7.5.2025, č.j. 21 C 119/2021-361, poté stanovil, že náklady České republiky činí 0 Kč. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 209 788 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení znaleckým posudkem o ceně stavebních prací podloženého přeplatku svého plnění podle smlouvy o dílo, uzavřené se žalovaným dne 12. 3. 2020 ohledně rekonstrukce bytu, od níž pro porušení smluvních povinností žalovaným odstoupila. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že od smlouvy odstoupil on sám pro nedostatek součinnosti žalobkyně a žalobkyni nic nedluží, neboť jí předložený posudek nezahrnuje cenu „vedlejších rozpočtových nákladů“, které namítl k započtení v rozsahu 63 917 Kč.2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištěních, popsaných v odstavcích 4. až 43. rozsudku a dovodil, že od smlouvy platně neodstoupil žalovaný (podle svého tvrzení v červnu 2020) pro neurčitost jeho důvodů ani žalobkyně dopisem ze dne 16.9.2020, doručeným žalovanému 24.9.2020, pro včasné neoznámení jeho prodlení. Dospěl nicméně k závěru, že závazek účastníků ze smlouvy o dílo zanikl ex tunc coby fixní závazek podle § 1980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), potažmo proto, že strany vyjádřily shodnou vůli od smlouvy odstoupit, kterou lze posoudit jako dohodu ohledně zániku závazku ve smyslu § 1981 o. z. s účinky ex tunc ke dni 24. 9. 2020 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4840/2015, sp.zn. 23 Cdo 5457/2014)). V posuzované věci je proto naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení z právního důvodu, který odpadl, podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a žalovaný má právo na náhradu za jím provedenou část díla v obvyklé ceně, za níž by si žalobkyně v daném místě a čase opatřila srovnatelné plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 1616/2019), určené na podkladě znaleckých posudků (znalců , tituly před jménem, , jméno FO, . , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ) ve výši 298 240 Kč. Žalobkyně plnila žalovanému 400 000 Kč a její přeplatek proto činí 101 760 Kč. Soud I. stupně dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů na odstranění vad pórobetonových tvárnic v rozsahu 7 299 Kč, nákladů na odstranění odpadu ve výši 9 000 Kč a smluvní pokutu za prodlení žalovaného v rozsahu 86 dnů od 30.6.2020 do 24.9.2020 při ujednané sazbě 733 Kč denně ve výši 63 038 Kč s odečtením nákladů žalovaného na materiál ve znalecky zjištěné výši 10 794 Kč.3. Částku 170 303 Kč přiznal soud I. stupně žalobkyni podle § 1958 odst. 2 o.z. se zákonným úrokem z prodlení od doručení výzvy k plnění žalovanému dne 2.12.2020 a ve zbytku nároku žalobu zamítl. K obraně žalovaného s poukazem na vedlejší rozpočtové náklady uvedl, že ve smlouvě byla sjednána pevná cena díla, na níž nemá podle smluvního ujednání žádný vliv výše nákladů, souvisejících s provedením díla, takové náklady si účastníci zvlášť nesjednali a žalovaný je ani nefakturoval. Důvodným neshledal ani nárok žalovaného na započtení ceny na stavbě ponechaného materiálu s poukazem na to, že nepozbyl vlastnické právo k němu a žalobkyně mu nebrání v jeho odvezení, případně může žalovat na vydání věci podle § 1040 o.z. Procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal soud I. stupně podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 79. rozsudku. K náhradě nákladů státu odkázal na § 148 odst. l o.s.ř., tyto náklady však poté shora uvedeným usnesením stanovil v nulové výši.4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výrokům souvisejícím podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že ačkoliv jej soud I. stupně poučil ohledně důkazní povinnosti k tvrzeným vedlejším rozpočtovým nákladům na koordinaci stavby, schůzky a komunikaci účastníků, s jím navrženými důkazy se nevypořádal, nereflektoval, že v důsledku dohadování účastníků o dalších činnostech došlo ke zdržení stavebních prací, a neprovedl důkaz znaleckým zjištěním ceny bytu před a po rekonstrukci, pročež nebyl zjištěn skutečný majetkový prospěch žalobkyně. Soud I. stupně dále nesprávně posoudil obsah smlouvy účastníků, jeho závěry o různých způsobech jejího ukončení nemohou současně obstát a jím uváděné datum 24.9.2020 nemá oporu v dokazování. Doba, za kterou má žalovaný hradit smluvní pokutu (od 30. 6. 2020 do 24. 9. 2020), není odůvodněna a soud I. stupně nezohlednil změny dispozic žalobkyně, jakož i okolnost, že byla v prodlení se splátkami záloh, což má podle čl. 6 odst. 6.3 smlouvy vliv na termín dokončení. Žalovaný zdůraznil, že se zavázal provést dílo v době od 3.3.2020 do 31.6.2020, což je neexistující datum, a pokud se jednalo o fixní závazek, byla smlouva ukončena v okamžiku prodlení a pokuta by měla být nulová. Setrval na svém nároku na náhradu tzv. vedlejších rozpočtových nákladů (spočívajících v koordinaci prací či jednání se žalobkyní) s tvrzením, že byly součástí smluvního ujednání, jsou kalkulovány zvlášť a není důvod neposuzovat je jako všechny ostatní činnosti podle smlouvy o dílo. Celá výše vedlejších rozpočtových nákladů činila 103 500 Kč za 63 hodin koordinace stavby, včetně stavebního dozoru, a za vyhotovení projektových návrhů v částce 50 000 Kč. Shodně setrval na nároku na náhradu materiálu zanechaného na stavbě s odůvodnění, že se jedná o jeho škodu, za níž mu má žalobkyně poskytnout peněžní náhradu. Konečně namítl, že soud I. stupně mu uznal pouze materiál v hodnotě 10 794 Kč, ačkoliv předložil doklady o úhradě částky 46 559 Kč. K náhradě nákladů řízení namítl, že žalobkyně se nezúčastnila setkání s mediátorem, a proto by jí ve smyslu § 150 o.s.ř. neměla být přiznána náhrada nákladů řízení a dovozoval, že nebyla zohledněna jeho platba zálohy na znalecký posudek a je mu tak ukládáno dvojí plnění. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K odvolací argumentaci uvedla, že zánik smlouvy o dílo žádná ze stran nesporuje a dovozovala, že měla důvody k odstoupení od smlouvy, proto toto své odstoupení ze dne 16.9.2020 považuje za platné. Soud I. stupně provedl všechny žalovaným navržené důkazy kromě znaleckého posudku, kterým se mělo zjistit, v jakém rozsahu došlo provedenými pracemi ke zvýšení hodnoty nemovitosti, což však není pro daný případ relevantní, neboť nejde o vypořádání investice do nemovitosti, ale o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy. Prodlení žalobkyně se splátkami záloh nemá na věc žádný vliv, žalovaným odkazované smluvní ujednání je neurčité, a zapříčinění posouvání termínu v důsledku pokynů žalobkyně žalovaný neprokázal. Smlouva účastníků nestanovila žádné vedlejší rozpočtové náklady, koordinace stavby a schůzky jsou činnosti obvykle prováděné jako integrální a běžná součást díla.6. Z obsahu odvolání žalovaného se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně předcházejícího řízení, v intencích §§ 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné, neboť soud I. stupně si opatřil dostatečný skutkový základ a věc zásadně správně posoudil po stránce skutkové i právní. Na důvody napadeného rozsudku s níže popsanou korekcí proto může odvolací soud pro stručnost převážně odkázat.7. Se soudem I. stupně se odvolací soud neztotožňuje toliko v závěru, že na základě smlouvy o dílo ze dne 12.3.2020 vznikl žalovanému fixní závazek ve smyslu § 1980 o.z. Podle tohoto ustanovení byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá. V uvedené smlouvě o dílo (kterou odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. důkaz) byla sice ujednána přesná doba plnění žalovaného od, Anonymizováno, 3.3.2020 do 31. (správně do 30., neboť jde ohledem na jasný počet dnů v měsíci červnu o zjevnou nesprávnost).6.2020, avšak z jejího dalšího obsahu ani z jednání žalobkyně nelze dovodit, že by na opožděném plnění neměla zájem. Takový závěr vylučuje ujednání bodu 5.1 smlouvy o sankci v případě prodlení zhotovitele s předáním díla, které soud I. stupně správně posoudil jako ujednání o smluvní pokutě. Z dopisu ze dne 16.9.2020 (jenž měl být odstoupením žalobkyně od smlouvy), se současně podává, že žalobkyně mě