21 Co 143/2025-320 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 192 551,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 102 162,30 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 38 417,30 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 25 601,50 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 26 360,50 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení (výrok I). Ve zbývající části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 783 964,40 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 104 260,40 Kč (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 6 737,30 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 (výrok IV) a žalovanému uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 1 006,70 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 (výrok V).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že s žalovaným se stali, po smrti , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , o čemž bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 10. 2022, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, (dále jen „Zůstavitelka“), podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č., číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , a dále pozemku parc. č., číslo, v k.ú. , adresa, (dále jen „Nemovitosti“), s podíly ve výši ideální 1/4 žalobkyně a ve výši ideální 1/2 žalovaný, a že žalovaný Nemovitosti užívá výlučně sám, aniž by žalobkyni za nadužívání platil přiměřenou náhradu odpovídající výší jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaná částka představuje úhradu za nadužívání Nemovitosti žalovaným v podobě obvyklého nájemného za užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně za období od 7. 4. 2014 do 31. 1. 2024.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Nesporoval, že v žalovaném období Nemovitosti skutečně výlučně sám užíval, bylo to však na základě dohody mezi ním a Zůstavitelkou o bezplatném užívání Nemovitostí, která přešla na dědice. Nad rámec této obrany vznesl námitku promlčení a dále namítl, že požadovaná částka převyšuje obvyklou cenu nájemného u srovnatelných nemovitostí v místě a čase. Současně měl zato, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť ta vstoupila do dědického řízení namísto své matky (dcery zůstavitelky), která byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 ve věci sp. zn. , spisová značka, odsouzena za podvrhnutí závěti Zůstavitelky a v důsledku její dědické nezpůsobilosti na její místo nastoupily její dvě dcery, které v soudních řízeních uplatňují tentýž nárok.4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitosti, žalovaný spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální 1/2 a žalobkyně ve výši ideální 1/4. Žalobkyně i žalovaný podíl na Nemovitostech nabyli po Zůstavitelce na základě usnesení v dědickém řízení po zemřelé Zůstavitelce, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2022. Účast její matky v dědickém řízení po Zůstavitelce , tituly před jménem, , právnická osoba, byla ukončena pravomocně dne 18. 11. 2021 poté, kdy byla v trestním řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, shledána vinnou, že dne 1. 10. 2014 v řízení o projednání pozůstalosti po zemřelé , jméno FO, předložila závěť s padělaným podpisem. Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, která činil ze znaleckého posudku , právnická osoba, , , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechu zpracovatele znaleckého posudku znaleckého ústavu a výsledku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , která zevrubně zrekapituloval v bodech 9, 10, 12 a 13 odůvodnění napadeného rozsudku.5. Na základě svých skutkových zjištění uzavřel, že žalovaný v žalovaném období užíval Nemovitosti, jejichž je podílovým spoluvlastníkem, o velikosti ideální 1/2, výlučně sám. Žalobkyně se stala dědičkou po Zůstavitelce v důsledku toho, že její matka se stala dědicky nezpůsobilou, když v řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce předložila padělanou závěť Zůstavitelky. Matka žalobkyně byla účastníkem pozůstalostního řízení až do ukončení její účasti v tomto řízení, k čemuž došlo pravomocně ke dni 18. 11. 2021. Žalobkyně nabyla podíl na Nemovitostech na základě rozhodnutí v dědickém řízení, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2022. Výše obvyklého nájemného za užívání Nemovitostí podle závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, činila za rok 2024 54 219 Kč, za rok 2023 51 223 Kč, za rok 2022 47 408,50 Kč, za rok 2021 58 034,60 Kč, za rok 2020 56 656,50 Kč, za rok 2019 55 310 Kč, za rok 2018 52 040,40 Kč, za rok 2017 48 770,80 Kč, za rok 2016 41 414,30 Kč, za rok 2015 41 141,90 Kč a za rok 2014 31 333,30 Kč.6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1236, § 2991, § 1479, § 1635 odst. 2, § 609 a § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občansky zákoník (dále jen „o.z.“), když k úmrtí Zůstavitelky došlo za účinnosti tohoto zákona (6. 4. 2014).7. Soud prvního stupně dospěl k následujícím právním závěrům:8. Od smrti Zůstavitelky dne 6. 4. 2014 se ustavilo společenství dědiců k majetku v dědické podstatě po Zůstavitelce ve smyslu § 1236 o.z. Právní skutečností, která k ustavení takového společenství vedla, byla smrt Zůstavitelky. Společníky uvedeného společenství po dobu od smrti Zůstavitelky byli žalovaný a matka žalobkyně, a to jako v úvahu připadající dědicové až do 18. 11. 2021, kdy matka žalobkyně přestala být společníkem společenství dědiců (pozbyla své dědické právo) v důsledku ukončení její účasti v dědickém řízení rozhodnutím soudu a na její místo tímto okamžikem nastoupila žalobkyně podle § 1635 odst. 2 o.z.9. S ohledem na existenci společenství dědiců podle § 1236 o.z., kdy každý ze společníků takového společenství má právo k celé věci, je pojmově vyloučeno, aby žalobkyně za dobu trvání společenství dědiců měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, že žalovaný Nemovitosti nadužíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Tyto své právní závěry opřel soud prvního stupně o soudní judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 398/2024 a další rozhodnutí uvedená v bodu 27 odůvodnění napadeného rozsudku).10. Dále soud prvního stupně dovodil, že i pokud by žalobkyně měla jiný právní nárok v rámci společenství dědiců, např. nárok na náhradu škody, jímž argumentovala až po koncentraci řízení podle § 118 b) o.s.ř., pak by k uplatnění takového nároku nebyla aktivně věcně legitimována nejméně za dobu, po níž nebyla účastníkem dědického řízení, tj. od 6. 4. 2014 do 18. 11. 2021, protože v té době nemohla být účastníkem na společenství dědiců. Pokud tedy žalovaný po dobu řízení o projednání pozůstalosti Nemovitosti užíval sám, užíval je zcela v intencích ustanovení § 1236 o.z., neboť měl právo k užívání celé věci.11. Společenství dědiců podle soudu prvního stupně zaniklo ke dni 27. 10. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o potvrzení nabytí dědictví po Zůstavitelce. Teprve od tohoto data byla žalobkyně oprávněna požadovat bezdůvodné obohacení na základě toho, že žalovaný užíval Nemovitosti zcela sám. Bezdůvodné obohacení bylo dáno výší obvyklého nájemného u srovnatelných nemovitostí při zohlednění výše spoluvlastnického podílu žalobkyně, kterou stanovil znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně tak uzavřel, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného je důvodný jen za období od 28. 10. 2022 do 31. 1. 2024 a za toto období přiznal žalobkyni celkem částku 192 551,60 Kč s příslušenstvím, které odůvodnil odkazem na ustanovení § 1968 a § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Ve zbývající části uplatněné jistiny a požadovaného příslušenství nad rámec uvedený ve výroku I žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalovanému, který měl ve věci úspěch v poměrně větší části, právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 74 %, sestávajících z náhrady nákladů za jeho právní zastoupení advokátem.14. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a podle poměru neúspěchu účastníků ve věci je zavázal zaplatit adekvátní část nákladů státu, které tvořilo znalečné přiznané znaleckému ústavu ve výši 2 904 Kč a znalečné znalci , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 4 840 Kč.15. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.16. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, které směřovalo proti všem jeho výrokům. Vytkla soudu prvního stupně závažná procesní pochybení i nesprávné právní posouzení věci. Namítla, že soud prvního stupně porušil zásadu předvídatelnosti řízení, když se po většinu procesu soustředil výhradně na výši obvyklého nájemného, aniž by ji jakkoliv upozornil na odlišný právní názor, který vedl k zamítnutí nároku za období od 7. 4. 2014 do 27. 10. 2022. Tím došlo k porušení § 118a odst. 2 o.s.ř. a žalobkyně byla uvedena v o