21 Co 162/2025-99 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 512,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p.a. od 17. 7. 2020 do zaplacení (výrok I) a nahradit ji náklady řízení ve výši 2 273 Kč (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky (při zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného) s tvrzením, že je právní nástupkyní původního věřitele, který uzavřel s žalovaným dne 16. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 24 155,76 Kč splatný do 16. 7. 2020, avšak poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil.3. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně je právní nástupkyní původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020, který uzavřel s žalovaným dne 16. 8. 2019 neúčelový bezhotovostní nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše 80 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 24 155,76 Kč, který měl být splacen do 16. 7. 2020. Žalovaný jej však ve stanovené lhůtě nezaplatil. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky.4. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok žalobkyně je zcela odůvodněný s odkazem na ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu jejich nákladů sestávajících z náhrady za zaplacený soudní poplatek a za její právní zastoupení advokátem.5. Proti tomuto rozsudku, který byl žalovanému doručen řádně až dne 11. 6. 2025, podal žalovaný včasné odvolání. Namítl v něm, že soud prvního stupně rozhodl o uložení povinnosti žalovanému k zaplacení žalované částky a nákladů řízení nesprávně, neboť nezohlednil výsledek insolvenčního řízení, resp. oddlužení žalovaného, jehož úpadek byl zjištěn usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 12. 10. 2021, jímž bylo povoleno jeho řešení formou oddlužení. Žalobkyně svou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení dne 1. 12. 2021 jako nezajištěný věřitel. Dne 24. 3. 2021 vydal insolvenční soud usnesení, v němž konstatoval splnění oddlužení a žalovaného podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „IZ“), osvobodil od placení zbytku pohledávek, které nebyly v insolvenčním řízení plně uspokojeny. Za této situace soud prvního stupně vydáním napadeného rozsudku postupoval v rozporu s právní úpravou a účelem institutu oddlužení, protože vymáhání dluhu je po skončení oddlužení nepřípustné. Žalovaný měl za to, že by měla být žaloba zcela zamítnuta. Soud prvního stupně nesprávně postupoval i při rozhodování o nákladech řízení, když žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, ačkoliv se jedná o nárok související s přihlášenou pohledávkou, od jejíhož zaplacení byl žalovaný osvobozen a jejíž další vymáhání je dle názoru žalovaného nepřípustné. Odkázal přitom na ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.7. K odvolacímu jednání se nedostavila a z účasti na něm se omluvila podáním ze dne 10. 9. 2025.8. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř., neboť pro takový postup měl splněny všechny zákonné předpoklady.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.10. Po vyhlášení napadeného rozsudku soudem prvního stupně (6. 10. 2021) bylo zahájeno proti žalovanému insolvenční řízení zveřejněním vyhlášky dne 11. 10. 2021, které bylo vedeno u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením ze dne 12. 10. 2021 byl zjištěn úpadek žalovaného a insolvenční soud povolil řešení úpadku oddlužením. Podle seznamu přihlášených pohledávek žalobkyně přihlásila svou pohledávku uplatněnou v daném soudním řízení do insolvenčního řízení, a ta byla vedena pod č., Anonymizováno, 7 (viz seznam přihlášených pohledávek z 2. 2. 2022). Usnesením ze dne 17. 3. 2022 insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka (žalovaného) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením ze dne 24. 3. 2025, které nabylo právní moci dne 9. 4. 2025, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka (žalovaného). Dlužník v průběhu trvání oddlužení zaplatil všechny splátky, splatil nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek a nezajištěným věřitelům bylo uhrazeno celkem 221 127,63 Kč, tj. 65,52 % jejich pohledávek. Insolvenční soud podle § 414 insolvenčního zákona osvobodil dlužníka (žalovaného) od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Toto osvobození se vztahovalo také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli.11. Podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3).12. Z dikce ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, je zřejmé, že samo splnění oddlužení, ani rozhodnutí, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení a jímž se insolvenční řízení končí (§ 413 insolvenčního zákona) nezpůsobuje zánik pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, ani dlužníka jinak nezbavuje povinnosti tyto pohledávky věřitelů uspokojit.13. Účinek spočívající v tom, že dlužník nadále nemá povinnost platit pohledávky zahrnuté do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se pojí až s rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona.14. V posuzovaném případě došlo po vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku k zahájení insolvenčního řízení proti žalovanému (11. 10. 2021) a dne 12. 10. 2021 byl zjištěn jeho úpadek. Proto bylo řízení ze zákona přerušeno podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Rozsudek soudu prvního stupně byl tedy žalovanému řádně doručen až po skončení insolvenčního řízení a žalovaný se proti jeho závěrům účinným způsobem bránil odkazem na ustanovení § 414 insolvenčního zákona.15. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím insolvenčního soudu došlo ke schválení oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře a že usnesením ze dne 24. 3. 2025, které nabylo právní moci dne 9. 4. 2025, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (tedy včetně pohledávky žalobkyně přihlášené do insolvenčního řízení a vedené pod č.7 v seznamu přihlášených pohledávek) v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nebylo možné žalobkyni v daném soudním řízení již nárok přiznat, a to ohledem na ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, a to včetně nároku na náhradu nákladů řízení, spojeného s uplatněním dané pohledávky, na který se rovněž vztahuje účinek osvobození. Předmětná pohledávka se tak stala právně nevymahatelnou, protože se na ni vztahuje rozhodnutí o osvobození žalovaného od jejího placení podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona (k tomu srovnej závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 - Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka.).16. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se žaloba o zaplacení částky 20 512,76 Kč zamítá.17. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 2 o.s.ř.18. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, a proto mu odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s jeho obranou vznikly. Tyto sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši