22 Co 187/2023-322 — Městský soud v Praze

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají uložení povinnosti žalované uveřejnit omluvu žalobci b) ve znění uvedeném ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně a odpověď žalobců ve znění uvedeném ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobců předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I a II), uložil žalobci b) nahradit náklady řízení žalované ve výši 17 787 Kč (výrok III) a uložil žalobcům společně a nerozdílně nahradit náklady řízení žalované ve výši 17 787 Kč (výrok IV) a státu ve výši 1 086 Kč (výrok V ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 8. 2023, č. j. , spisová značka, ). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Žalobci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasnými a přípustnými odvoláními. Rozsudku soudu prvního stupně vytýkají zejména nesprávné právní posouzení žalobou uplatněných nároků a neobjektivní hodnocení provedených důkazů, v důsledku čehož soud prvního stupně nesprávně právně kvalifikoval zjištěný skutkový stav. Dále žalobci soudu prvního stupně vytýkají porušení základní zásady občanského soudního řízení, a to principu předvídatelnosti postupu soudu a rozhodnutí. Příkladmo poukazují na poučení soudu prvního stupně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. adresované žalované při prvním ústním jednání konaném dne 20. 1. 2022, kdy byla žalovaná vyzvána k prokázání tvrzení o tom, kdo realizoval prodej retailového parku v , adresa, , jaký je vztah této osoby k žalobci b), že prodej byl uskutečněn pod cenou o 30 až 40 % a dále že původní žalobkyně a) , právnická osoba, . neměla k datu vydání napadeného článku dostatek hotovosti k vyplácení dluhopisů s tím, že nesplní-li účastníci uvedené důkazní povinnosti, nemohou být ve sporu úspěšní. Ačkoliv žalovaná tyto skutečnosti neprokázala, přesto byla ve sporu úspěšná. Dále žalobci namítají, že soud prvního stupně k jejich tíži porušil princip koncentrace řízení a rovnosti účastníků, když při ústním jednání konaném dne 10. 1. 2023 připustil bez dalšího listinné důkazy založené do spisu žalovanou, a to „Rozbor , právnická osoba, “ vypracovaný dne 6. 1. 2023 , tituly před jménem, , jméno FO, a článek „, článek, “ uveřejněný dne , datum, na webu , www, , když tyto důkazy byly ze strany žalované navrženy více než 9 měsíců po uplynutí koncentrační lhůty. Dále soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o obsahu napadeného článku, když uvedl, že se článek žalobce b) vůbec netýká, ale pojednává pouze o původní žalobkyni a). Napadený článek se věnuje žalobci b) nikoliv jen v souvislosti s jeho angažovaností v původní žalobkyni a). Samotný podtitulek článku je zaměřen výhradně na osobu žalobce b), když je zde rozebírána jeho rodinná vazba na bývalou , funkce, a opakovaně též zmiňuje činnost jeho , rodina, . Stejně tak centrálně umístěná fotografie zobrazující žalobc b) s , rodina, v přítomnosti , jméno FO, , tehdejšího , funkce, , včetně doprovodného textu je věnována výhradně žalobci b). Článek se dále zabývá bývalým členstvím žalobce b) v , činnost, , právnická osoba, a , adresa, trestní kauzou, která nemá žádnou vazbu k tématu článku ani k podnikání původní žalobkyně a). Z obsahu celého článku a jeho vyznění vyplývá účel oba žalobce difamovat a soud prvního stupně tuto otázku vyhodnotil nesprávně a nekonzistentně, když zároveň sám pak dovozuje, že jméno žalobce b) je na mnoha místech článku. Soud prvního stupně navíc nepřiléhavě označil situaci za tzv. novinářskou zkratku, čímž soud prvního stupně ospravedlňuje vícero nekorektností článku a nepřiléhavě činí závěr, že magazín , název, není odborným periodikem a nelze na něj v tomto ohledu klást příliš velké požadavky, byť je vydavatelská činnost žalované realizovaná téměř výhradně autorkou , jméno FO, , tedy zkušenou a profesionální , funkce, . Kromě toho soud prvního stupně dovozuje, že neodborné periodikum nepodléhá zákonnému režimu a může svévolně uveřejňovat a šířit nepravdy, což je závěr nepřijatelný. Navzdory závěru o „textové bezvýznamnosti“ žalobce b) soud prvního stupně na jeho adresu uvádí, že musí snášet vyšší míru zájmu o svou osobu, neboť prý je v rámci svého podnikání osobou veřejně činnou, aniž by tento svůj závěr soud prvního stupně jakkoliv odůvodnil, či měl tento závěr základ v provedeném dokazování. Žalobce b) v době publikace článku ani předtím nezastával žádnou veřejnou funkci, nebyl politicky angažován, předmět jeho podnikání nesouvisí s veřejným zájmem a věci veřejného zájmu veřejně nekomentuje. Osobu veřejného zájmu ze žalobce b) nečiní ani skutečnost, že jeho , rodina, je (resp. v době uveřejnění článku byla) , funkce, , anebo že na společenské akci seděl v blízkosti , jméno FO, . I kdyby žalobce b) byl osobou veřejně činnou, není žalovaná z tohoto titulu legitimována šířit o něm nepravdivé nebo pravdu zkreslující informace. Pokud jde o tvrzení, že žalobci b) „docházejí lidé“, tak soud prvního stupně se vůbec nezabýval pravdivostí tohoto tvrzení a pouze přezval, co bylo žalovanou uvedeno v článku, přičemž opět nepřiléhavě toto tvrzení označil jako tzv. novinářskou zkratku. Soud prvního stupně zkreslil výsledky provedeného dokazování, když v odůvodnění napadeného rozsudku pouze konstatuje, že skupinu , právnická osoba, opustilo několik manažerů a bylo rozpuštěno tiskové a marketingové oddělení, ale nijak nereflektuje provedené dokazování, zejména potvrzení personálního oddělení ze dne 31. 1. 2023, kterým bylo prokázáno, že zaměstnanci odcházeli, ale v zásadě ve stejném měřítku i přicházeli, tedy že k žádné personální krizi nedošlo. V této souvislosti žalobce b) poukazuje na vyjádření soudu prvního stupně z průběhu jednání konaného dne 23. 3. 2023, kdy po provedení tohoto důkazu soud výslovně konstatoval, že z něj vyplývá, že počet zaměstnanců se ve sledovaném období zvýšil o třetinu. Žalobce b) si je vědom skutečnosti, že se tato informace vztahuje , právnická osoba, k původní žalobkyni a) jakožto zaměstnavateli, v kontextu vyznění a obsahu celého článku se ovšem tento výrok dotýká i samotného žalobce b). Článek nepravdivě zobrazil žalobce b) jako „opuštěného“ byznysmena, kterého opouštějí jeho lidé, kolegové i blízcí. Požadavek na omluvu za tento výrok žalobce b) omezil v důsledku poučení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2022. Byla bezdůvodně zasažena jeho profesionální i společenskou vážnost, čest i jeho soukromí, kdy byl nucen čelit nepříjemným dotazům a narážkám třetích osob v širším rodinném prostředí. V této souvislosti žalobce b) namítá paradoxní závěr soudu prvního stupně, že pro účely zatraktivnění článku lze využít jméno fyzické osoby, která za podnikáním právnické osoby stojí. Soud prvního stupně nereflektuje již téma, jakým způsobem může k takovému využití jména fyzické osoby dojít, tedy že fyzická osoba by neměla být v této souvislosti, ve snaze zatraktivnění, obětí účelové difamace. Soud prvního stupně se nárokem žalobce b) na uveřejnění omluvy v zásadě vůbec nezabýval, přistupoval k němu od začátku řízení předpojatě, přitom jeho účastnický výslech nepřipustil. Výrok napadeného rozsudku o zamítnutí nároku žalobce b) na uveřejnění omluvy je tedy nepřezkoumatelný a nekonzistentní. Pokud jde o výrok napadeného rozsudku o zamítnutí nároku žalobců na uveřejnění tiskové odpovědi, pak tento považují za nesprávný, neobjektivní a nedostatečně odůvodněný. Soudem prvního stupně citovaná judikatura Nejvyššího soudu je k předmětnému nároku zcela nepřiléhavá. Soud prvního stupně citoval ustálenou rozhodovací praxi vztahující se k diferenciaci pojmu skutková tvrzení a hodnotící soudy, tuto judikaturu ovšem v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nereflektoval, když se u skutkových tvrzení nezabýval tím, zda žalovaná unesla důkazní břemeno k pravdivosti tvrzení, a v případě hodnotících soudů žalované se opomenul vyjádřit k absenci pravdivého skutkového základu takových hodnotících soudů. Za hodnotící soud označil soud prvního stupně pouze výrok „docházejí lidé“, ačkoliv se jedná o skutkové tvrzení, protože jde o tvrzení opírající se o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování. Závěr soudu prvního stupně, že znění požadované tiskové odpovědi je excesivní, je nesprávný. Jednotlivé výroky navržené odpovědi jsou rozsahem adekvátní relevantním výrokům napadeného článku. Rozsah požadované odpovědi byl žalobci modifikován, resp. omezován dle pokynů soudu prvního stupně tak, aby požadavkům soud prvního stupně vyhověl. Závěry soudu prvního stupně o excesu požadované odpovědi jsou tak překvapivé a vnitřně rozporné s tím, jak se soud prvního stupně v průběhu řízení k jednotlivým nárokům vyjadřoval a jak postupoval, když