23 Co 67/2025-155 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 23. 9. 2024 určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovaným dne 15. 1. 2024 je neplatná (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II). Usnesením ze dne 29. 1. 2025 pak soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 1 608,88 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 6, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi dle § 52 písm. c) zák. práce. Žalobkyni vznikl na základě pracovní smlouvy u žalovaného pracovní poměr na pozici finanční manažerky. Dne 15. 1. 2024 byla žalobkyni předána výpověď z pracovního poměru datovaná dne 10. 1. 2024, dle které byl pracovní poměr žalobkyně u žalovaného ukončen z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákona č. 62/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“). Žalobkyně písemně sdělila žalovanému, že výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou. Žalovaný nepřijal žádné rozhodnutí o organizační změně a žalobkyni s žádným takovým rozhodnutím neseznámil žádnou formou, což žalobkyně považuje za jednání v rozporu s právními předpisy.3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. V době přijetí žalobkyně do pracovního poměru měl žalovaný dostatek aktivních exekučních případů a tímto dokázal zajistit práci pro celkem sedm stálých zaměstnanců finančního oddělení. V průběhu času však v důsledku snižujícího se nápadu nových kauz a s tím spojeným objemem vymožených plnění byl žalovaný nucen snižovat počty zaměstnanců. Žalovaný proto následně přijal rozhodnutí o organizačních změnách tak, jak je vyžadováno zák. práce a žalobkyni při předání výpovědi dne 15. 1. 2024 s touto skutečností řádně seznámil. Pracovní činnost žalobkyně ohledně agendy vedení účetnictví byla již za působení žalobkyně u žalovaného postupně předávána externí společnosti , právnická osoba, , a dále její ostatní pracovní agenda byla rozvržena mezi ostatní zaměstnance žalovaného, kteří již v době trvání pracovního poměru žalobkyně pro žalovaného pracovali na finančním oddělení. Žalobkyně po doručení výpovědi nikdy neprojevila opravdový zájem pokračovat ve výkonu práce u žalovaného. Zaslaný e-mail, kde uvedla, že chce ve výkonu své původní práce pokračovat, byl čistě formálním aktem vedeným účelem zajištění předpokladu k podání předmětné žaloby.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování zaměřeném na spornou otázku ohledně seznámení žalobkyně s předmětnou organizační změnou učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně pracovala od roku 2018 u žalovaného na pozici finanční manažerky. Dne 15. 1. 2024 byla žalobkyni předána výpověď z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zák. práce. Žalobkyně výpověď z pracovního poměru podepsala. Výpověď z důvodu nadbytečnosti dostali kromě žalobkyně také tři další zaměstnanci, a to pan , jméno FO, , pan , jméno FO, a paní , jméno FO, . Na pracovní místo žalobkyně nebyl přijat žádný nový zaměstnanec, její práce byla rozdělena mezi zaměstnance žalovaného paní , jméno FO, , paní , jméno FO, a pana Vlčáka. Pracovní činnost žalobkyně ohledně agendy vedení účetnictví byla již za působení žalobkyně u žalovaného postupně předávána externí společnosti , právnická osoba, . Pokud jde o hodnocení svědeckých výpovědí, pak výpovědí svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, a svědka , tituly před jménem, , jméno FO, nebylo dle soudu I. stupně prokázáno obranné tvrzení žalovaného, že žalobkyně byla nejpozději při předání výpovědi seznámena s předmětnou organizační změnou, jíž bylo zrušeno její pracovní místo. Ani jeden ze shora uvedených svědků nebyl přítomen předání výpovědi, organizační změnu v listinné podobě obě svědkyně neviděly, svědek , tituly před jménem, , jméno FO, ji viděl viset na nástěnce po schůzi. Svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, pak shodně uvedly, že přebraly část práce žalobkyně a tímto způsobem se dozvěděly o zrušení pracovního místa žalobkyně, ovšem toto bylo až po předání výpovědi. Svědek , jméno FO, sice vypověděl, že se dne 15. 1. 2024 konala schůzka se všemi zaměstnanci, na které byli zaměstnanci informováni ústně o organizační změně, avšak na této schůzce nebyla přítomna žalobkyně ani ostatní tři zaměstnanci, kteří rovněž dostali výpověď. Soud I. stupně neuvěřil výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří vypovídali o ústním seznámení žalobkyně s přijatou organizační změnou s tím, že tato při schůzce s propouštěnými zaměstnanci měla ležet na stolku. Tyto výpovědi byly v rozporu s účastnickou výpovědí žalobkyně, svědka , jméno FO, a , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , kteří uvedli, že listinu obsahující organizační změnu žalovaného ze dne 10. 1. 2024 nikdy předtím neviděli a po pročtení jejího obsahu shodně uvedli, že jde pro ně o nové skutečnosti. Zejména pokud jde o svědeckou výpověď svědka , jméno FO, , tuto hodnotil soud I. stupně jako zcela věrohodnou, tento svědek potvrdil, že schůzka s ním dne 15. 1. 2024 trvala pouze v řádu nižších minut, byla mu předána výpověď s výzvou k jejímu podpisu. Obdobně pak vypovídala svědkyně , jméno FO, i svědek , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, sice při svém výslechu uvedla, že žalovaný a pan , jméno FO, hovořili o reorganizaci, současně však vypověděla, že nic bližšího k tomu nebylo uvedeno. Výpověď navíc pochopila tak, že když dostala výpověď její matka (žalobkyně), dostává ji i svědkyně. Nadto soud I. stupně konstatoval, že provedeným dokazováním nebyla vyvrácena ani pochybnost o tom, zda listina datovaná dne 10. 1. 2024 a obsahující předmětnou organizační změnu není dodatečně vytvořeným dokumentem.5. Po právní stránce soud I. stupně citoval § 50 odst. 2, 52 písm. c) a § 69 odst. 1 zák. práce a dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. Soud I. stupně se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že žalobkyně nemá skutečný zájem u žalovaného pracovat a tuto shledal nedůvodnou, neboť žalobkyně po doručení výpovědi zaslala žalovanému e-mail s výzvou k jejímu dalšímu zaměstnávání, čímž dle soudu I. stupně byla splněna podmínka ve smyslu ust. § 69 odst. 1 zák. práce. Soud I. stupně dále konstatoval, že podmínkou platnosti výpovědi z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zák. práce je rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o organizační změně, kvůli které se daný zaměstnanec stane nadbytečným. Ustálenou judikaturou ani zák. práce není stanovena forma, kterou musí rozhodnutí o organizační změně mít, ani jakým způsobem by mělo být u zaměstnavatele „vyhlášeno“ či zveřejněno. Z hlediska použití výpovědního důvodu dle § 52 písm. c) zák. práce postačuje, aby s ním byl seznámen jím dotčený zaměstnanec, a to nejpozději ve výpovědi z pracovního poměru. Tato podmínka je tedy splněna, pokud je z výpovědi (po jejím případném výkladu) zřejmé, že byla zaměstnanci dána pro jeho nadbytečnost v důsledku organizační změny, a o jakou organizační změnu šlo. V daném případě z výpovědi vůbec nevyplývá, že by žalovaným byla přijata organizační změna, v jejímž důsledku by se žalobkyně stala nadbytečnou. Organizační změna pak netvořila ani součást výpovědi například tak, že by byla k výpovědi připojena, což ostatně žalovaný ani netvrdil. Uvedený výpovědní důvod v předmětné výpovědi je tak zcela neurčitý, neboť ve výpovědi absentuje jakýkoli odkaz na organizační změnu, v důsledku níž se žalobkyně měla stát nadbytečnou. Tuto neurčitost pak nelze odstranit ani výkladem. Pokud pak žalovaný v řízení tvrdil, že žalobkyni nejpozději dne 15. 1. 2024 seznámil s organizační změnou ze dne 10. 1. 2024, pak důkazní břemeno v tomto směru nese žalovaný, jež jej však přes dvojité poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesl. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl dle §, Anonymizováno, 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu (doplňujícím usnesením) dle § 148 odst. 1 o. s. ř.6. Proti rozsudku i doplňujícímu usnesení podal včasné a přípustné odvolání žalovaný z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítá nesprávné skutkové zjištění ohledně toho, že žalobkyně nebyla seznámena s organizační změnou. Přestože se žalovanému dle názoru soudu I. stupně nepodařilo prokázat, že byla žalobkyně seznámena s listinou o rozhodnutí o organizační změně ze dne 10. 1. 2024, je z výpovědí jednotlivých svědků zřejmé, že žalobkyni bylo jasné, že u žalovaného dochází k organizační změně, v jejímž důsledku dal žalovaný výpověď 4 zaměstnancům, když sám svědek , jméno FO, uvedl, že mu po cestě do práce žalobkyně volala, že dostala výpověď a shodnou má připravenu i on. Svědkyně , adresa, vypověděla, že jí organizační změna byla oznámena s tím, že „řekli mi, že je to nějaká reorganizace“, přičemž obsahem hovoru s žalobkyní bylo, že jsou nějaké změny, tudíž žalobkyni muselo být zřejmé, že dochází k organizační změně. Namítá i nesprávné právní posouzení, neboť byť se žalovanému nepodařilo prokázat, že by bývalým zaměstn