30 Co 324/2025-108 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 157.909 Kč (výrok I.) a současně žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 65.932,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 157.909 Kč s odůvodněním, že jde o zápůjčku, kterou žalobkyně prostřednictvím svého jediného člena představenstva, , jméno FO, , poskytla žalované na rekonstrukci kuchyně. Podle tvrzení žalobkyně byla smlouva o zápůjčce uzavřena ústně a realizována tak, že žalobkyně jako objednatel uhradila cenu rekonstrukce kuchyně provedené společností , právnická osoba, v bytě žalované. Splatnost zápůjčky mezi účastníky sjednána nebyla, žalobkyně však žalovanou opakovaně vyzývala k jejímu vrácení. Smlouva o zápůjčce byla vypovězena předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2023, v níž byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky; na výzvu však nereagovala a ničeho neuhradila.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že s žalobkyní ani s jejím jediným členem představenstva, , jméno FO, , nikdy neuzavřela žádnou smlouvu. V průběhu řízení dále uplatnila námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil následující skutkový stav: Člen představenstva žalobkyně, , jméno FO, , přislíbil za žalovanou uhradit z účtu žalobkyně cenu rekonstrukce kuchyně v bytě žalované. Dne 3. 2. 2020 byla mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o dodání kuchyňského setu na míru č. , číslo, včetně montáže za cenu 132.332 Kč bez DPH; smlouvu za zákazníka podepsal , jméno FO, , jako kontaktní e-mail byl uveden , e-mail, . Dodatkem č. 1 ke smlouvě ze dne 7. 4. 2020 bylo sjednáno navýšení ceny kuchyně o částku 25.576 Kč bez DPH; dodatek podepsal , jméno FO, . Žalovaná dne 24. 3. 2020 komunikovala se zástupkyní dodavatele ohledně velikosti spotřebičů a tuto komunikaci přeposlala dne 1. 4. 2020 , jméno FO, ; dne 8. 4. 2020 mu přeposlala i zprávu dodavatele s žádostí o co nejdřívější úhradu faktury. Žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, dne 19. 3. 2020 částku 66.166 Kč a dne 14. 4. 2020 částku 91.743 Kč, obě platby pod variabilním symbolem , var. symbol, . Společnost , právnická osoba, coby dodavatel vystavil dne 14. 5. 2020 žalobkyni fakturu č. , číslo, na částku 157.909 Kč bez DPH s tím, že po započtení záloh činila částka k úhradě 0 Kč; takto byla fakturována zakázka č. , číslo, kuchyňská linka, vestavné spotřebiče včetně dopravy a montáže. Žalobkyně dne 18. 6. 2020 vystavila žalované fakturu č. , číslo, se splatností 18. 9. 2020 na částku 181.595,35 Kč včetně 15 % DPH. V průběhu roku 2022 si žalovaná s , jméno FO, vyměnila několik soukromých SMS zpráv, v nichž žalovaná požadovala výživné na dítě a , jméno FO, požadoval vrácení půjčky; žalovaná uvedla, že neví, o jakou půjčku se jedná. Žalovaná a , jméno FO, žili v partnerském vztahu a mají spolu dceru; po rozpadu vztahu bylo dne 2. 3. 2023 zahájeno opatrovnické řízení o úpravě poměrů k nezletilé. Dne 23. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 157.909 Kč a současně vypověděla smlouvu o zápůjčce. Na tuto výzvu žalovaná reagovala dne 19. 7. 2023 s tím, že nárok žalobkyně neuznává, neboť není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje, že mezi nimi měla být uzavřena smlouva o zápůjčce.5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že skutkový děj zjištěný na základě provedeného dokazování neodpovídá režimu smlouvy o zápůjčce ve smyslu uvedeného ustanovení. Konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a že by žalobkyně reálně přenechala žalované finanční prostředky v určené výši k užívání, tak jak předpokládá § 2390 o. z. Z výpovědi člena představenstva žalobkyně, , jméno FO, , podle soudu prvního stupně vyplynulo, že mezi žalovanou a jím jako fyzickou osobou – která byla v té době partnerem žalované a současně členem představenstva žalobkyně – došlo k dohodě, že náklady na rekonstrukci kuchyně v bytě žalované uhradí žalobkyně.6. Přestože žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně uhradila za žalovanou to, co měla hradit ona sama – cenu rekonstrukce kuchyně v jejím bytě – a že tedy ve smyslu § 2991 o. z. plnila za žalovanou bez právního důvodu, čímž se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila. V tomto směru však soud prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. Konstatoval, že žalobkyně věděla od samého počátku, že plní za žalovanou, a že tímto plněním dochází k jejímu ochuzení, a mohla po žalované vydání bezdůvodného obohacení požadovat ihned poté, co za ni plnila bez právního důvodu, tj. ohledně částky 66.166 Kč ode dne 20. 3. 2020 a ohledně částky 91.743 Kč ode dne 15. 4. 2020. Od těchto dnů počala žalobkyni běžet tříletá promlčecí doba pro uplatnění jejího nároku u soudu. Jelikož žalobkyně podala žalobu až dne 28. 7. 2023, učinila tak po uplynutí promlčecí doby, a její nárok je proto promlčen.7. S ohledem na uvedené soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Podle žalobkyně v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že žalovaná finanční prostředky žalobkyni nevrátila. O uzavření smlouvy o zápůjčce podle žalobkyně svědčí skutečnost, že faktura za dodání kuchyně byla vystavena na žalobkyni jako objednatele a finanční prostředky byly hrazeny z jejího bankovního účtu, ačkoliv skutečným objednatelem díla byla žalovaná, která vlastnila jednotku, kde byla rekonstrukce provedena, s dodavatelem komunikovala a sama si zařizovala i vše ohledně parametrů, vzhledu a provedení kuchyně. Pouhá skutečnost, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi dodavatelem a žalobkyní, nikoliv přímo žalovanou, není podle žalobkyně rozhodující pro posouzení, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Vůle účastníků byla podle žalobkyně zjevná – žalobkyně měla žalované zapůjčit finanční prostředky na rekonstrukci její jednotky (kuchyně). Neexistoval by jinak žádný jiný právní důvod a bylo by zcela nelogické, aby žalobkyně žalované tyto finanční prostředky jinak poskytla.9. Dále žalobkyně v odvolání uvedla, že i v případě, že by její nárok měl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by tento nárok byl promlčen. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Ta podle žalobkyně nemohla začít běžet bezprostředně ode dne, kdy za žalovanou plnila (tj. 20. 3. 2020, resp. 15. 4. 2020), ale až v okamžiku, kdy žalovaná neuhradila žalobkyni zpět poskytnutou částku, když k jejímu zaplacení byla vyzvána fakturou ze dne 18. 6. 2020 s datem splatnosti 18. 9. 2020. Podle žalobkyně tedy mohla promlčecí doba začít plynout až po uplynutí splatnosti faktury, tj. ode dne 18. 9. 2020, kdy žalovaná částku neuhradila a kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech, v jejichž světle se jí bezdůvodnost plnění musela stát zřejmou. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila. Na jednání odvolacího soudu pak navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.11. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, pročež dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Odvolací soud připomíná, že založit rozhodnutí na závěru, že účastník přítomný při jednání neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, může soud jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Účelem této poučovací povinnosti je zabránit situaci, že by se účastník dozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl důkazní břeme