30 Co 346/2025-103 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit a předat žalobci byt , číslo, o velikosti 3+kk s příslušenstvím nacházející se v , číslo, . nadzemním podlaží budovy na adrese , adresa, a sklepní prostor , číslo, nacházející se v , číslo, . podzemním podlaží budovy na adrese , adresa, , jež je součástí pozemku parc. č. , číslo, , zapsaném na LV č. , číslo, vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , okres , adresa, , obec , adresa, , pro katastrální území , adresa, (výrok I.) a současně uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 21.637,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vyklizení shora specifikovaného bytu a sklepního prostoru. Žalobce uvedl, že účastníci uzavřeli dne 29. 4. 2024 nájemní smlouvu, na základě které žalobce (sám fakticky coby nájemce dle nájemní smlouvy uzavřené mezi ním a , právnická osoba, , jehož je žalobce členem) žalovanému zpřístupnil a dne 29. 4. 2024 protokolárně předal shora uvedený byt do užívání (podnájmu), a to od 1. 5. 2024. Smlouva byla sjednána na dobu určitou od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2025. Žalovaný se smlouvou zavázal řádně hradit nájemné ve výši 24.000 Kč měsíčně spolu se zálohami na cenu služeb spojených s užíváním bytu ve výši 5.500 Kč měsíčně. Žalovaný závazky řádně nehradil, žalobce proto přípisem ze dne 31. 1. 2025 informoval žalovaného, že nemá zájem na prodloužení doby sjednané ve smlouvě s tím, že nájem (resp. podnájem) dle smlouvy skončí uplynutím sjednané doby dne 30. 4. 2025. Žalovaný přes opakovaný příslib dosud shora uvedený byt nevyklidil, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy.3. Soud prvního stupně věc projednal věc v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, nemožnost účastnit se jednání ničím nedoložil.4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: , právnická osoba, jako vlastník přenechalo žalobci do užívání byt , číslo, nacházející se v , číslo, nadzemním podlaží budovy na adrese , adresa, , a to to na dobu neurčitou. Smlouvou o nájmu bytu ze dne 29. 4. 2024 přenechal žalobce předmětný byt do užívání, a to na dobu určitou od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2025. Žalovaný se zavázal hradit žalobci nájemné ve výši 24.000 Kč měsíčně a zálohovou platbu na spotřebu energií a služeb ve výši 5.500 Kč měsíčně. V čl. VI. odst. 2 písm. h) smlouvy se žalovaný zavázal v případě skončení nájmu byt vyklidit a odevzdat jej žalobci v původním stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Sdělením ze dne 31. 1. 2025 žalobce informoval žalovaného o tom, že nemá zájem na prodloužení doby podnájmu o další roční období, nájem tak bude v souladu se smlouvou ukončen ke dni 30. 4. 2025. Žalovaný sdělení osobně převzal dne 31. 1. 2025, přičemž prohlásil, že souhlasí s ukončením nájmu a zavazuje se, že byt předá nejpozději dne 30. 4. 2025. Dopisy ze dne 5. 5. 2025 a 11. 5. 2025 žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vyklizení bytu; žalovaný dopisy vždy osobně převzal. Žalovaný předmětný byt dosud nevyklidil, přestože byl k jeho vyklizení vyzván rovněž právním zástupcem žalobce.5. Prvostupňový soud věc právně hodnotil s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zejména § 2201, § 2204 a 2292 o. z. Žalobce jako nájemce a žalovaný jako podnájemce uzavřeli dne 29. 4. 2024 smlouvu o podnájmu bytu podle § 2215 a násl. o. z., podle které žalobce se souhlasem pronajímatele přenechal žalovanému k užívání předmětný byt, a to na dobu určitou od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2025. Žalobce již v lednu 2025 informoval žalovaného o tom, že nemá zájem na prodloužení smlouvy o podnájmu a trvá na vyklizení bytu ke dni 30. 4. 2025, s čímž žalovaný souhlasil. Od 1. 5. 2025 tak žalovaný nemá právní titul pro obývání bytu, přičemž žalovaný jako podnájemce byl povinen nejpozději v poslední den trvání podnájmu, tj. 30. 4. 2025, byt žalobci odevzdat. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému předmětný byt a sklepní prostor vyklidit. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a uvedl v něm, že nebyl schopen dostavit se osobně k jednání z důvodu nemoci, kterou nepodložil lékařskou zprávou. Vyrozumění odeslal přes datovou schránku a jeho omluva byla zamítnuta. Žalovaný je OSVČ a nemůže si dovolit být dlouhodobě práce neschopen a lékaře využije pouze ke konzultaci po telefonu. Žalobce požádal o zrušení rozsudku a nařízení nového jednání, aby se mohl k návrhu žalobce osobně vyjádřit.7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že se s napadeným rozsudkem zcela ztotožňuje a považuje jej za věcně i právně správný.8. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.9. Odvolací soud přitom jednal v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného poté, co se žalovaný z jednání omluvil z důvodu onemocnění, aniž by požádal o odročení jednání.10. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Co se týče právní stránky, ani zde prvostupňový soud nepochybil, když dospěl k závěru, že žalovaný nemá již žádný právní titul k užívání předmětného bytu, a tedy postupoval správně, když žalobě plně vyhověl, což náležitě odůvodnil způsobem předpokládaným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.11. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.12. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.13. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že důležitost důvodu, pro který účastník žádá o odročení jednání, nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o potřebě odročení jednání (tj. např. onemocnění), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, které sledují především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 22 Cdo 4496/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. 23 Cdo 1393/2023). Judikatura Nejvyššího soudu je též ustálena v závěru, že § 101 odst. 3 o. s. ř. je normou s relativně neurčitou hypotézou, v níž hypotéza právní normy není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V rámci posuzování důležitosti důvodu omluvy tak lze vedle účastníkem tvrzeného důvodu zohlednit celou řadu skutečností významných pro rozhodnutí o tom, je-li omluva důvodná. V projednávané věci se žalovaný omluvil z jednání soudu prvního stupně v den jeho konání, obvodní soud mu obratem sdělil, že žádosti o odročení jednání nelze vyhovět, neboť žalovaný nemožnost se účastnit jednání nedoložil. S přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, tj. též v kontextu s dosavadním chováním a postupem účastníka v řízení, ve kterém jde o vyklizení bytu, za jehož užívání žalovaný dlouhodobě ničeho neplatí, lze na straně žalovaného dovodit obstrukční jednání, které nepožívá právní ochrany. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Odvolací námitka žalovaného tak obstát nemůže.14. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaný již nedisponuje žádným právním titulem k užívání předmětného bytu, neboť předmětná podnájemní smlouva skončila k 30. 4. 2025, tedy uplynutím sjednané doby podnájmu. K žádné prolongaci podnájemní smlouvy dojít nemohlo, neboť žalobce dal jasně žalovanému najevo, že nemá zájem na prodloužení doby podnájmu a opakovaně jej vyzýval k vyklizení bytu.15. V projednávané věci jde o žalobu o vyklizení bytu, kterou se žalobce domáhal ochrany vlastnického práva proti neoprávněným zásahům, které mu přiznává ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. Žaloba podle citovaného ustanovení je žalobou vindikační, která se v souladu s judikaturou u nemovitosti realizuje žalobním petitem na její vyklizení. Odvolací soud uzavírá, že podnájemní vztah založený smlouvou ze dne 29. 4. 2024 skončil k 30. 4. 2025, v době rozhodování soudu prvního stupně tak již žalovanému nesvědčil právní ti