30 Co 476/2024-290 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že část pozemku parc. č. , číslo, – trvalý porost, nacházející se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , označená v Geometrickém plánu č. , číslo, , ověřeném dne 20. 9. 2019 , tituly před jménem, , jméno FO, , úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, jakožto parc. č. , číslo, – travní porost, nacházející se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , byla ke dni 24. 6. 2017 vlastnictvím pana , jméno FO, , narozeného , datum, a zemřelého , datum, (výrok I.), a dále uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyním na nákladech řízení 86.720 Kč tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně jako zákonné dědičky (manželka a dcera) po zemřelém , jméno FO, (dále „, jméno FO, “) domáhaly určení vlastnického práva zemřelého ke shora označenému pozemku (dále „sporný pozemek“), a to ke dni jeho smrti, tj. ke dni , datum, . Žalobkyně argumentovaly tím, že , jméno FO, vlastnické právo ke spornému pozemku vydržel. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již podruhé, když jeho první zamítavý rozsudek odůvodněný nedostatkem naléhavého právního zájmu byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 8. 2021 č. j. , spisová značka, (dále „kasační rozhodnutí“). Odvolací soud v kasačním rozhodnutí vyslovil, že jestliže žalobkyně jako dědičky po , jméno FO, tvrdí, že tento byl vlastníkem sporného pozemku, který je však v katastru nemovitostí evidován jako vlastnictví jiných osob (žalovaných), nemají žalobkyně jinou možnost než tyto knihovní vlastníky sporného pozemku žalovat na určení, že zemřelý jako zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem sporného pozemku. Odvolací soud tedy v kasačním rozhodnutí uzavřel, že na žalovaném určení naléhavý právní zájem dán je.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování shledal žalobu důvodnou, neboť uzavřel, že , jméno FO, vlastnické právo ke spornému pozemku vydržel ve smyslu § 130 a § 134 zák. č. 40/1964 Sb. (dále „obč. zák.“). Vycházel přitom ze skutečnosti, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále „původní řízení“) se 1 a 2/ žalovaní (tam jako žalobci) domáhali proti , jméno FO, odstranění plotu ze „sporné části“ pozemku žalovaných parc. č. , číslo, (dále „pozemek , číslo, “) a žaloba v původním řízení byla zamítnuta s odůvodněním, že , jméno FO, spornou část pozemku žalovaných , číslo, vydržel. Rozsudek (rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2000 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 29. 11. 2020) v původním řízení nabyl právní moci 12. 1. 2001 a od té doby do smrti , jméno FO, nikdo ze žalovaných proti takto zjištěnému skutkovému stavu nebrojil ani se žalovaní nedomáhali určení svého vlastnického práva ke spornému pozemku. Soud prvního stupně za určující moment pro vydržení vlastnického práva , jméno FO, považoval rok 2001. Případné pochybnosti uplatňované žalovanými ve vztahu k dobré víře , jméno FO, při jeho užívání sporného pozemku (viz geometrický plán č. , číslo, , „tahanice či nesrovnalosti“ v roce 1995,) byly podle soudu prvního stupně „překryty a rozptýleny“ rozsudky vydanými v původním řízení a tyto skutečnosti tak nemohou zpochybnit dobrou víru , jméno FO, při držbě pozemku od roku 2001 do smrti , jméno FO, .4. Proti tomuto rozsudku podali všichni tři žalovaní včasné odvolání. Zásadně namítali, že jednou narušená dobrá víra , jméno FO, jako držitele sporného pozemku nemůže být už nikdy obnovena. Podle žalovaných nemůže být na základě rozsudků vydaných v původním řízení konstruována dobrá víra , jméno FO, od roku 2001, která už v té době byla jednou pro vždy a nadobro narušena a kterou , jméno FO, pozbyl už dávno před tím. Soud fakticky podle žalovaných přijal argumentaci žalobkyň rozsudky vydanými v původním řízení, avšak tyto pro soud nebyly závazné, jak soud sám vyslovil. Odůvodnění rozsudků vydaných v původním řízení není pro soud závazné ani se nejedná o posouzení předběžné otázky. Není dána ani překážka věci rozsouzené. Soud nesprávně vytýká žalovaným jejich nečinnost a nepochopitelně jim vytýká, že si měli podat žalobu na určení vlastnictví něčeho, co je jejich. Soud se nevypořádal s nečinností , jméno FO, , který nepodal žalobu na určení sporného pozemku. Žalovaní v řízení zpochybnili dobrou víru , jméno FO, řadou předložených důkazů, je třeba se jimi zabývat a věc znovu přezkoumat, avšak soud tyto důkazy a tvrzení prakticky odmítl. Podle žalovaných je třeba přezkoumat vše od roku 1984 a podrobit přezkumu i správnost odůvodnění rozsudků vydaných v původním řízení. Poukázali na to, že některé listinné důkazy nebyly v původním řízení předloženy a posuzovány. Žalovaní poukázali na geometrický plán č. , číslo, (dále „geometrický plán č. , číslo, “), posudek , tituly před jménem, , jméno FO, provedený v původním řízení, objektivní zeměměřické zákresy, výzvu právního zástupce žalovaných z 8. 2. 1996. Žalovaní poukázali na mylné závěry soudu prvního stupně, že darovacími smlouvami , jméno FO, převedl na a) žalobkyni sporný pozemek, že spor byl vyvolám dopisem stavebního úřadu z roku 2019. Zdůraznili, že pokud by , jméno FO, držel sporný pozemek v dobré víře, nemusel by na něm stavět nepovolenou stavbu – garáž a kolnu a mohl požádat o stavební povolení. Ke ztrátě dobré víry vedlo i neoprávněné zaplocení sporného pozemku. Dobrou víru , jméno FO, je třeba posuzovat od okamžiku, kdy , jméno FO, nabyl své pozemky, nikoliv od roku 2001. Žalovaní také vytkli překvapivost napadeného rozsudku, když od poučení soudu dne 16. 1. 2024 nebyl předložen žádný podstatný argument, pouze se žalobkyně začaly opírat o rozsudky vydané v původním řízení. Navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.5. Žalobkyně vyvracely odvolací argumenty a navrhly potvrzení napadeného rozsudku.6. V průběhu odvolacího řízení vzaly žalobkyně žalobu proti 3/ žalovanému zpět, s čímž 3/ žalovaný vyslovil souhlas. Odvolací soud proto podle § 222a o. s. ř. napadený rozsudek ve vztahu k 3/ žalovanému zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek ve vztahu k 1/ a 2/ žalovaným (dále jen žalovaní) i řízení, které předcházelo jeho vydání, řízení doplnil zopakováním listinných důkazů. Odvolání žalovaných není důvodné.8. Není důvodná námitka, že rozsudek byl pro žalované překvapivý. Soud prvního stupně správně poučoval žalobkyně o jejich povinností tvrdit a prokazovat potřebné skutečnosti, a poté kdy důkazy žalobkyněmi označené provedl, učinil své skutkové i právní závěry. To, že nakonec soud prvního stupně přisvědčil žalobnímu požadavku, a naopak neshledal důvodnou obranu žalovaných, nezpůsobuje překvapivost rozsudku.9. Za důvodnou lze považovat námitku žalovaných týkající se závěru soudu prvního stupně, že sporný pozemek , jméno FO, daroval žalobkyni (viz bod 10 rozsudku soudu prvního stupně), nicméně z celého kontextu rozsudku je zřejmě, že se jednalo pouze o nešikovné slovní vyjádření.10. K otázce závaznosti pravomocného rozsudku vydaného v původním řízení odvolací soud uvádí, že výrok tohoto rozsudku je ve smyslu § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř. závazný pro účastníky tohoto řízení i pro soud, neboť se jedná o rozhodnutí vydané ve vztahu mezi stejnými účastníky (byť v opačném procesním postavení), kdy pouze na místě původního žalovaného , jméno FO, po jeho smrti nastoupily jako právní nástupci (zákonné dědičky) žalobkyně. Závazně pro účastníky i pro soud tak bylo vyřešeno, že žalobkyně (jako právní nástupkyně zemřelého , jméno FO, ) nejsou povinny odstraňovat plot, který se fakticky nacházel na původním pozemku žalovaných , číslo, (před rozdělením tohoto pozemku na nový pozemek , číslo, a sporný pozemek , číslo, geometrickým plánem z 20. 9. 2019). Pravomocným rozsudkem však nebylo závazně rozhodnuto, a to ani jako otázka předběžná, zda je či není , jméno FO, vlastníkem sporného pozemku, neboť sporný pozemek byl jednoznačně vymezen (oddělen) jako samostatný prostorově v terénu zobrazený pozemek až geometrickým plánem č. , číslo, ze dne 20. 9. 2019, tedy po vydání pravomocného rozsudku v původním řízení. Zamítavý pravomocný rozsudek v původním řízení byl odůvodněn tím, že , jméno FO, vydržel blíže neoznačenou (nevymezenou) část pozemku žalovaných , číslo, , na němž se plot náležející , jméno FO, nacházel. Na tomto místě odvolací soud dodává, že byly zbytečné úvahy soudu prvního stupně, z jakého důvodu nebylo rozhodnuto v původním řízení o vyklizení pozemku. Z obsahu připojeného spisu v původním řízení vyplývá, že byť žalovaní (tam jako žalobci) původně požadovali žalobou kromě odstranění plotu také vyklizení blíže nevymezené „části parcely č. , číslo, o výměře 110 m2“, následně upřesnili žalobu tak, že požadovali pouze odstranění plotu z pozemku , číslo, a právě o takové žalobě bylo rozhodnuto. Lze uzavřít, že ve vztahu mezi účastníky nebylo pravomocným rozsudkem v původním řízení závazně pro účastníky a pro soud