35 Co 15/2025-139 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 134 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 134 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem žalované. Žalobkyně uvedla, že postupem organizační složky , právnická osoba, pro , adresa, – Katastrálního pracoviště , adresa, (dále také jen „KP , adresa, “) byla žalobkyni způsobena škoda, když ve vkladovém řízení vedeném pod sp. zn. , číslo, bylo vymazáno zástavní právo ve výši 53 000 000 bývalých rakouských šilinků (dále též jen „Zástavní právo“ či „, adresa, “) zapsané ve prospěch žalobkyně k pozemkům st. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví , jméno FO, (dále též jen „, jméno FO, “). Výmaz byl proveden na základě rozsudku Okresního soudu v , adresa, z , datum, , č. j. , spisová značka, (dále také jen „Rozsudek OS , adresa, “), kterým bylo určeno, že Zástavní právo neexistuje, přičemž žalobkyně nebyla účastnicí uvedeného soudního řízení. KP , adresa, následně neprověřil, zda uvedený Rozsudek OS , adresa, je závazný i pro žalobkyni, kdy při absenci pasivní legitimace žalobkyně, jakož i její absenci v soudním řízení, měl být vklad Rozsudku OS , adresa, do katastru nemovitostí zamítnut. Výmazem Zástavy žalovaná nesprávným úředním postupem způsobila žalobkyni škodu ve výši 53 000 000 bývalých rakouských šilinků, což v přepočtu činí částku 134 250 000 Kč. Tento nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné u žalované řádně uplatnila.3. Žalovaná nárok žalobkyně zcela odmítla s tím, že výmaz Zástavního práva provedlo KP , adresa, na základě doručeného Rozsudku OS , adresa, a přípisu od Okresního soudu V , adresa, s žádostí o výmaz práva. V řízení sp. zn. , číslo, KP , adresa, následně dne 8. 7. 2021 rozhodl o povolení vkladu, tedy o výmazu Zástavního práva z katastrálního operátu. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že při uplatnění škody z odpovědnosti státu při výkonu veřejné moci v režimu zákona č. 82/1998 Sb. je třeba rozlišovat škodu způsobenou rozhodnutím a z titulu nesprávného úředního postupu. Podle žalované byl výmaz Zástavy proveden rozhodnutím KP , adresa, a eventuální škody se tak žalobkyně nemůže domáhat z titulu nesprávného úředního postupu. Dále žalovaná odkázala na Rozsudek OS , adresa, , kterým bylo konstatováno, že žalobkyně se nestala věřitelem pohledávky zajištěné předmětným Zástavním právem, a tudíž žalobkyni nemohla vzniknout výmazem Zástavního práva žádná škoda. Žalovaná dále odkázala na další soudní rozhodnutí, týkající se Zástavního práva, a to usnesení Okresního soudu v , adresa, z 21. 6. 2019, č. j. , spisová značka, , kterým se žalobkyně neúspěšně domáhala vydání předběžného opatření, kterým by vlastnici , jméno FO, , jméno FO, bylo uloženo zdržet se jednání směřujících k výmazu Zástavního práva a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, v jehož intencích následně bylo rozhodováno při vydání Rozsudku OS , adresa, .4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (dále jen „ZKN“) a § 7, § 8, § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“) uzavřel, že žaloba není důvodná. Přisvědčil žalované, že sporovaný výmaz Zástavního práva z katastrálního operátu realizovaný v režimu ZKN má charakter rozhodnutí. Pokud se tedy žalobkyně po žalované domáhá tvrzené škody z titulu nesprávného úředního postupu a nikoli pro nezákonné rozhodnutí (zřejmě si vědoma nesplnění podmínek § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy zrušení či změní příslušného rozhodnutí) již jen z tohoto důvodu je na místě žalobu zamítnout.5. Soud prvního stupně pro případ, že by připustil konstrukci žalobkyně, tedy že tvrzená škoda měla vzniknout nesprávným úředním postupem, pak ani tehdy by nemohl žalobě vyhovět. Žalobkyně akcentuje, že majitelka Pozemků se již v roce 2004 žalobou proti žalobkyni (tehdy v pozici žalované) neúspěšně domáhala určení neexistence Zástavního práva. V dalším soudním řízení, v němž majitelka Pozemků již dosáhla pravomocného určení neexistence Zástavního práva, žalobkyně vůbec nefigurovala a neměla možnost zde hájit svá práva. Žalobkyně při své argumentaci však „opomíjí“ závěry Nejvyššího soudu, který v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1921/2009 jasně vymezil jakým způsobem se majitelka Pozemků má domáhat svého nároku, přičemž ta v uvedených intencích postupovala a východiska byla zohledněna i v Rozsudku OS , adresa, . Žalobkyně namítá, že nebyla účastnicí druhého soudního sporu o určení neexistence Zástavního práva. Z odůvodnění Rozsudku OS , adresa, se podrobně podává, jakými úvahami byl soud veden při svém rozhodnutí i jaký je vztah žalobkyně ke sporovanému zástavnímu právu. Podle soudu prvního stupně by argumentace žalobkyně vedla k absurdnímu závěru o faktické nemožnosti určení neexistence Zástavního práva, neboť tohoto by nebylo možno dosáhnout ani žalobou proti žalobkyni a ani žalobou proti faktickému zástavnímu věřiteli. KP , adresa, nepochybil, když na základě pokynu od Okresního soudu v , adresa, a jeho pravomocného rozsudku vymazal předmětné Zástavní právo z katastrálního operátu. V této souvislosti soud prvního stupně ještě připomenul, že žalobkyně se výmazu Zástavního práva neúspěšně snažila zabránit cestou předběžného opatření.6. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně ve své žalobě rozsáhlým způsobem popisuje genezi vlastnického a zástavního práva k předmětným Pozemkům, jakož i trestněprávní rovinu dané věci. V řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem však bylo na místě zabývat se toliko vztahem mezi Rozsudkem OS , adresa, a postupem KP , adresa, při výmazu Zástavního práva. Naopak žalobkyní akcentované skutečnosti jsou v tomto řízení zcela bez významu, neb tyto byly podstatné pro rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, Žalobkyně se svou argumentací pokouší nepřípustně brojit proti závěrům pravomocného Rozsudku OS , adresa, , přičemž soudu zdejšímu nijak nepřísluší postup a závěry tamějšího soudu přezkoumávat či korigovat. Z těchto důvodu pro zjevnou nesouvislost s předmětem sporu neprovedl soud prvního stupně k důkazu větší část listinných důkazů navržených žalobkyní, jakož i důkazy výslechy navržených svědků. Z obsahu předběžného opatření nařízeného Okresním soudem v , adresa, usnesením sp. zn. , spisová značka, se toliko podává, že žalobkyně podala proti vlastnici Pozemků , jméno FO, žalobu na určení existence zástavního práva, přičemž majitelce Pozemků bylo toliko zakázáno Pozemky zatížit novým zástavním právem, neboť by tímto vkladem mohl být zmařen účel žalobního návrhu. Citované usnesení nemá k tvrzenému předchozímu chybnému postupu KP , adresa, žádný vztah, nadto se nejedná o rozhodnutí meritorní, ale toliko dočasného a preventivního charakteru.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky , orgán, č. 254/2015 Sb. ze dne 23. září 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.8. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, e/ a g/ o. s. ř. namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, neprovedl dokazování v náležitém rozsahu a v návaznosti na to dospěl k nesprávným právním závěrům. Žalobkyně zopakovala okolnosti vztahující se ke vzniku Zástavního práva, podezřelým okolnostem převodu Pozemků na aktuální vlastnici a odkázala na související soudní spory, které byly ohledně uvedených Pozemků a Zástavního práva vedeny. Podle žalobkyně měl soud prvního stupně na jejich základě dospět k závěru o důvodnosti žaloby. Namítala, že řízení před Okresním soudem v , adresa, vedené pod sp. zn. , spisová značka, bylo vedeno bez jejího vědomí a účasti, ačkoliv ona je oprávněným subjektem ze Zástavy. Řízení skončilo rozsudkem o neexistenci Zástavy, přičemž na jeho základě katastrální úřad nesprávně Zástavu vymazal v řízení vedeném pod sp. zn. , číslo, . Dále žalobkyně namítala, že žalovaná nesprávně dovodila, že jí škoda nevznikla, když vycházela ze závěrů z Rozsudku, podle něhož pohledávka zajištěná Zástavou údajně nevznikla.9. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí označeným důkazům, a to smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 6. 1993, smlouvě o převzetí ručení ze dne 8. 6. 1993 včetně dodatku č. 1, potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě ze dne 1. 10. 2023, smlouvě o postoupení pohledávky č. 1/2003 ze