35 Co 223/2025-155 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně částku 33 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 317 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 17 535 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 7 018 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovaným dále uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 41 612,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný e-mailem ze dne 25. 4. 2023 objednal za žalovanou na základě telefonického hovoru u žalobkyně naložení (, adresa, ) a složení (, adresa, ) železné konstrukce na den , datum, v 6:00 hod. Žalovaný jednal na základě pokynu , jméno FO, , který mu sdělil, aby za provedené práce žalobkyně nechal vystavil doklad na společnost , právnická osoba, , tj. na žalovanou. Žalobkyně pro žalovanou objednané jeřábnické práce provedla na dohodnutém místě v , adresa, dne , datum, . Žalobkyně za jeřábnické práce provedené v , adresa, vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, se splatností dne , datum, znějící na částku 9 317 Kč, za přepravu železného materiálu z , adresa, žalobkyně vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, se splatností dne , datum, znějící na částku 17 545 Kč a za jeřábnické práce provedené v , adresa, žalobkyně vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, se splatností dne , datum, znějící na částku 7 018 Kč. Na všech fakturách žalobkyně uvedla, že je odběratelem společnost , právnická osoba, U oddílu „objednávka“ bylo uvedeno: p. , jméno FO, . Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní upomínku k zaplacení žalované částky a vyzvala ji k zaplacení paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávek v celkové výši 3 600 Kč. Žalovaná dopisem ze dne , datum, žalobkyni sdělila, že není pasivně legitimována, neboť žádné práce u žalobkyně neobjednala a , Jméno advokáta C, není ani nebyl jejím zástupcem a nebyl oprávněn žalovanou zavazovat k jakémukoliv jednání. Žalovaný prováděl pro žalovanou subdodavatelské práce. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhala obchodní spolupráce již v minulosti, kdy žalobkyně rovněž jednala se žalovaným, který zastupoval žalovanou, přičemž činnost žalobkyně zahrnovala přepravu z , adresa, do , adresa, . K dřívější obchodní spolupráci byl vyslechnut svědek , jméno FO, a na základě jeho výslechu soud prvního stupně zjistil, že zakázky byly s žalovaným sjednávány telefonicky. Platba proběhla v hotovosti a vše bylo bez problémů. U druhé zakázky k úhradě faktury nedošlo. Žalovaný při domlouvání podmínek uváděl, že zastupuje žalovanou, následně poslal objednávku, kde rovněž bylo uvedeno, že objednávku za žalovanou podepisuje , Jméno advokáta C, , tj. žalovaný. Svědek potvrdil, že u obou případů objednávek žalovaný jednal za žalovanou.3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1746 odst. 1, 2, § 2586 odst. 1, § 2604, § 2555 odst. 1, § 2556, § 2564 odst. 1, 2, § 2572 odst. 1, § 161, § 430 odst. 1, 2, § 431, § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uvedl, že žalobkyně v řízení prokázala, že již v březnu 2023 žalovaný jménem žalované objednal u žalobkyně obdobnou přepravu a předmětné plnění bylo žalobkyni žalovanou bez jakýchkoliv problémů uhrazeno. Žalobkyně tak podle § 161 o. z. na základě předchozí zkušenosti vycházela při následné objednávce učiněné žalovaným jménem žalované ze skutečnosti, že žalovaný zastupuje žalovanou ve všech jednáních, k nimž v souvislosti s objednávkou a přepravou dochází. Navíc po doručení faktur žalovaná proti fakturaci nijak nebrojila, předmětnou pohledávku začala zpochybňovat po doručení předžalobní výzvy a v průběhu soudního řízení. Skutečnost, že žalovaný jednal jako zástupce žalované byla prokázána i výpovědí svědka , jméno FO, . Soud prvního stupně dále postupoval podle § 431 o. z., kdy dospěl k závěru, že samotné jednání žalovaného rovněž zavazuje a odpovědnost žalovaných za vzniklou pohledávku je tak solidární, tj. žalobkyně může požadovat úhradu dlužné částky po kterémkoliv dlužníkovi, přičemž v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného. Oběma žalovaným svědčí ve sporu pasivní věcná legitimace, a proto jsou zavázáni k úhradě dlužné částky žalobkyni společně a nerozdílně. Existence pohledávky žalobkyně byla v řízení jednoznačně prokázána a v podstatě byla nesporná. Žalobkyně realizovala přepravu zboží pro žalované dle § 2555 odst. 1 o. z. a má proto právo na přepravné podle § 2564 o. z. Ve smluvním ujednání lze spatřovat kombinaci upravující jak smlouvu o přepravě, tak i smlouvu o dílo. Soud prvního stupně vyšel z § 1746 odst. 2 o. z., kdy strany mohou sjednat i smlouvu, která není jako typ smlouvy upravena. Za situace, kdy ani po doručení předžalobní výzvy nebyla dlužná částka uhrazena, přiznal soud prvního stupně žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení, a to od , datum, do zaplacení podle § 1970 o. z. Rovněž žalobkyni přiznal náklady s uplatněním pohledávky v celkové výši 3 600 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za každou jednotlivou fakturu, kterou byla pohledávka u žalovaných uplatněna. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“).4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba vůči ní zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení. V odvolání uvedla, že napadený rozsudek je v rozporu s jejím legitimním očekáváním a jeví se jako překvapivý. Žalovaná své závazky vůči věřitelům uhradila, a tudíž po ní nelze požadovat další plnění za jiné dlužníky. Dále zopakovala námitku nedostatku své pasivní legitimace s tím, že jednání žalovaného v zastoupení žalované je nepřípustné. Žalovaný , jméno FO, nedal ani v jednom případě najevo, co ho opravňuje k zastupování žalované a žalobkyně musela vědět, že žalovaný , jméno FO, jedná bez příslušného oprávnění. Žalovaná o jednání žalovaného , jméno FO, nevěděla ani v jednom z případů. Žalovaná si nikdy u žalobkyně žádné práce neobjednala, ani s ní neuzavřela žádnou smlouvu. Žalovaný , jméno FO, se tedy při sjednávání objednávky jeřábnických prací mohl dopustit protiprávního jednání. K akci v , adresa, žalovaná uvedla, že žalovaný , jméno FO, byl subdodavatelem a veškeré faktury, které vystavil, žalovaná uhradila a jakékoliv další práce, které žalovaný , jméno FO, objednal, byly činěny jeho vlastním jménem a na jeho vlastní podnikatelské oprávnění. Žalovaná nesouhlasila ani s výší přiznané náhrady nákladů řízení, neboť žalobkyni byly přiznány náklady řízení za všechny provedené úkony právních služeb bez bližšího posouzení jejich účelnosti. Žalovaná se rovněž ohradila proti tomu, že by mezi účastníky byla domluvena určitá obchodní praxe.5. Žalobkyně se ztotožnila s odůvodněním soudu prvního stupně s tím, že v daném případě nelze dovodit, že by se žalovaná nacházela v právní nejistotě způsobené změnou ustálené rozhodovací praxe nebo že by v její věci došlo k odklonu od ustáleného výkladu relevantních právních norem. Od samého počátku řízení byla žalovaná řádně informována o žalobním nároku, včetně právního i skutkového základu žaloby, avšak nijak nereagovala ani na předžalobní upomínku doručenou jí 3. 7. 2023. Jednání žalovaných nemůže negativně ovlivnit žalobkyni v tom směru, že nebude nikým zaplacena jí provedená práce, z níž má zjevně prospěch žalovaná, jíž byl žalovaný subdodavatelem, jak sama výslovně žalovaná potvrdila. Žalovaná již v minulosti bez výhrad akceptovala obchodní praxi, kterou aktuálně odmítá, když žalovaného pověřila objednáním jeřábnických prací u žalobkyně v březnu 2023. Argumentace žalované je tak ryze účelová a v rozporu s reálným stavem věci. Žalovaná, na jejíž stavbě byly žalobkyní na základě soudu doložené objednávky prováděny jeřábnické práce, se v tomto řízení pokouší vyhnout placení za provedené jeřábnické práce žalobkyni tvrzením, že žalovanému neudělila oprávnění jednat za ni, kdy toto neudělení oprávnění shledává v nedostatku formy zmocnění.6. Odvolací soud na nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že došlo k provedení jeřábnických prací na dohodnutém místě v , adresa, a žalobkyně požaduje uhrazení pohledávky za tyto poskytnuté služby. Soud prvního stupně provedl dostatečně rozsáhlé dokazování, na jehož základě zjistil, že žalobkyně prováděla pro žalovanou v předmětném období sjednané práce, přičemž odvolací soud