36 Co 211/2025-76 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do úroků z prodlení v zákonné výši z částky 90 010 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení (výrok I), dále žalobu o zaplacení částky 90 010 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradě 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu odpovědnosti státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“), jehož předmětem byla žaloba o určení existence služebnosti inženýrské sítě, kdy žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované. Žalobkyně uvedla, že v řízení docházelo k průtahům, znalecký posudek, který byl zadán, nebyl pro řízení vůbec podstatný, dovolací soud rozhodl až po 569 dnech od podání dovolání. Žalobkyně k průtahům nijak nepřispěla, ve věci rozhodovalo více stupňů soudní soustavy. Řízení trvalo 5 let 4 měsíce a 27 dnů. Žalobkyně nárok uplatnila u žalované dne 29. 10. 2024, k projednání došlo stanoviskem ze dne 15. 1. 2025, přičemž sama žalovaná uznala nepřiměřenosti délky řízení a poskytla žalobkyni dobrovolně zadostiučinění ve výši 39 000 Kč. Žalovaná uvedla, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá skutkovým okolnostem posuzovaného řízení a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 4. – 7. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje, jež shrnul v následujícím skutkovém (a právním) závěru (viz bod 7. a 21. – 25. odůvodnění). Vyslovil tak, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od 13. 6. 2019, kdy jí byla doručena žaloba, do nabytí právní moci posledního rozhodnutí dne 6. 11. 2024, tedy 5 let 5 měsíců, řízení nebylo zatíženo průtahy v řízení s výjimkou období, od předložení dovolání dovolacímu soudu dne 24. 5. 2023 do vydání rozhodnutí dne 25. 9. 2024, a uzavřel, že délka řízení byla přiměřená složitosti věci. Posuzované řízení bylo běžně složité po právní stránce, avšak bylo složitější po stránce procesní a skutkové. Ve věci bylo provedeno obsáhlejší dokazování, byl zadán znalecký posudek, jeden jeho dodatek, bylo provedeno dokazování listinami, bylo třeba vyžádat spisy Městského úřadu , adresa, a byli vyslýcháni svědci. Ve věci rozhodovaly soud prvního, druhého stupně i soud dovolací jedenkrát. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Žalobkyně se na délce řízení rovněž mírně podílela, neboť i ona žádala jednou o odročení jednání. Současně nemůže namítat, že k prodloužení řízení došlo z důvodu vyčkávání soudu na výsledek jednání mezi účastníky, neboť se přinejmenším k jedné žádosti o odročení jednání z tohoto důvodu výslovně připojila. Významu řízení pro žalobkyni byl běžný.4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přičemž dospěl k závěrům (viz body 17. – 26. odůvodnění napadeného rozsudku), že na základě zhodnocení všech relevantních kritérií (tj. postupu orgánu veřejné moci, složitosti posuzovaného řízení, chování žalobkyně a významu řízení pro žalobkyni) byla délka posuzovaného řízení s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem jeho průběhu stále ještě přiměřená. Jelikož soud prvního stupně neshledal odpovědnostní titul státu, nebyla tak splněna základní podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované, žalobu v celém rozsahu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., výši náhrady stanovil dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (viz bod 27. a 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).6. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to toliko v rozsahu jeho výroků II o zamítnutí žaloby a III o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým se ohradila zejména proti závěru soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Žalobkyně poukázala na to, že soud prvního stupně sice zjistil průtah v dovolacím řízení, avšak opominul postup soudu prvního stupně při zadávání znaleckého posudku. Žalobkyně zdůraznila, že ve sporu šlo o určení existence věcného břemene, pro určení případné kompenzace za služebnost by se vycházelo ze smluv, které měly být základem pro vydržení ze strany žalobce v posuzovaném řízení, k samotnému rozhodnutí o náhradě za služebnost neměl soud prvního stupně žádnou zákonnou oporu. Zadání znaleckého posudku, který sloužil k takovému kroku soudu, musí být chápáno jako vznik průtahu při postupu orgánu veřejné moci. Šlo-li o složitost posuzovaného řízení, po právní stránce nelze chápat řízení jako nějak složité, soud prvního stupně si bezdůvodně ztížil práci zadáním nadbytečného znaleckého posudku, posudek musel být doplňován dodatkem. Výslech svědků a provedení listinných důkazů patří k běžné činnosti soudu a nelze v tomto konkrétním případě hodnotit obsah jako překračující míru této činnosti. Podíl žalobkyně na délce řízení byl naprosto minimální, žádala jedinkrát o odročení jednání, přitom soud prvního stupně v posuzovaném řízení několikrát toleroval odročení jednání ze strany žalobce z důvodu pracovní neschopnosti jeho právního zástupce. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl, případně, aby rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání7. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že zcela souhlasila se závěry soudu prvního stupně, na nichž spočíval napadený rozsudek. Žalovaná uvedla, že soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému závěru a na základě skutkových zjištění provedl správné právní hodnocení věci, když uzavřel, že žaloba v této věci je zcela nedůvodná, neboť délka posuzovaného řízení byla s přihlédnutím ke všem okolnostem přiměřená, a tedy v souvislosti s tímto řízením nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Soud prvního stupně v souladu s platnými právními předpisy i aplikovatelnou judikaturou, zhodnotil jednotlivá kritéria uvedená v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, kdy tímto hodnocením dospěl k závěru, že celkovou dobu naříkaného řízení považuje s ohledem na okolnosti dané věci (tedy samotnou délku posuzovaného řízení, postup orgánu veřejné moci, složitost řízení, jednání žalobkyně v řízení, významu řízení pro žalobkyni) za přiměřenou. Konečně žalovaná poukázala na to, že žalobkyni bylo v mimosoudním projednání jejího nároku přiznáno a poskytnuto přiměřené peněžité zadostiučinění ve výši 39 000 Kč za porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, což je postačující a přiměřené zadostiučinění. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání žalobce neshledal důvodným.9. Odvolací soud dospěl v první řadě k závěru, že ve věci samé soud prvního stupně spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, tedy provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodným skutečnostem pro právní posouzení věci, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, jež nedoznaly změny ani v rámci odvolacího řízení. Pro stručnost se na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.10. Jde-li o právní posouzení věci, odvolací soud považuje za zcela správné právní posouzení učiněné soudem prvního stupně, zejména aprobuje stěžejní závěr soudu prvního stupně, že se zřetelem ke všem okolnostem případu lze považovat délku posuzovaného řízení ještě za přiměřenou a k nesprávnému úřednímu postupu tak v něm nedošlo. Za průtah v řízení není třeba považovat délku dovolacího řízení vedeného před Nejvyšším soudem v délce jednoho roku a čtyř měsíců, která není nijak excesívní, v tomto se odkazuje na závěry soudu prvního stupně (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku). Namítá-li žalobkyně průtahy v řízení způsobené zadáním podle ní zbytečného znaleckého posudku a jeho doplňku, odvolací soud konstatuje, že ani v tomto postupu soudu neshledal natolik významný exces, který by odůvodnil závěr o nesprávném úředním postupu soudu v posuzovaném řízení. Zásadně je to soud prvního stupně, který řízení vede a rozhoduje, jaké důkazy budou v řízení provedeny (§ 120 o. s. ř.) a průběh posuzovaného říz