39 Co 275/2025-1374 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 59 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení 77 789,30 Kč (výrok II.).2. Žalobkyně se jako pronajímatelka domáhala zaplacení nájemného za červen 2020 ve výši 3 500 Kč a za období od července do října 2020 po 7 000 Kč podle smlouvy o nájmu pokoje nacházejícího se v bytě číslo , číslo, na adrese , adresa, (dále jen pokoj), uzavřené dne 27. 1. 2020, a 28 000 Kč jako úhrady za užívání tohoto pokoje po skončení nájmu v období od listopadu 2020 do února 2021. Žalovaná namítala neplatnost smlouvy pro nemožnost plnění, případně její zdánlivost z důvodu absence nepochybně projevené vůle. Prosazovala, že nelze platně pronajmout pouze jeden pokoj v bytě užívaném dalšími nájemníky a zároveň tvrdila, že nájemné bylo zaplaceno v hotovosti. Jako procesní obranu žalovaná započetla řadu pohledávek vůči žalobkyni vzniklých z různých právních důvodů, a poté nárok omezila a výslovně uvedla, že uplatňuje pouze nárok ze slevy z nájmu 30 % z důvodu nefunkčního topení ve výši 5 000 Kč za 4 měsíce, prominutí nájemného v hlavní topné sezóně za měsíce leden a únor 2021, tedy 10 000 Kč a zaplacení smluvní pokuty podle zákona č. 67/2013 Sb., o službách za nevystavení rozpisu paušálních měsíčních plateb s vyčíslením jednotlivých položek za zúčtovatelné služby ve výši 50 Kč denně od 1. 2. 2020 do 8. 4. 2023.3. Součástí spisu byla i žaloba na určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 27. 1. 2020, řízení bylo v této části usnesením ze dne 30. 11. 2023 zastaveno.4. Soud prvního stupně dovodil s odkazem na čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) příslušnost českých soudů k rozhodnutí a s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) konstatoval, že na věc bude aplikovat české hmotné právo.5. Poté na základě skutkových zjištění popsaných v odstavcích 6 až 26 rozsudku dospěl k závěru, že se žalobkyně jako pronajímatelka smlouvou z 27. 1. 2020, označenou jako nájemní, zavázala přenechat žalované k užívání pokoj na dobu určitou od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021, Anonymizováno, za 7 000 Kč měsíčně splatných ke každému 25. dni kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se platí na účet uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě je také uvedeno, že žalobkyně bude z této částky platit zálohy za plnění spojená s užíváním bytu. Žalobkyně si byt prohlédla a při podpisu smlouvy uhradila kauci 7 000 Kč. Žalovaná nehradila nájemné řádně a včas, a i po výpovědi z nájmu z 12. 10. 2020 pokoj a společné části bytu užívala až do 28. 2. 2021, čímž jí vznikl dluh, na který ani přes opakované výzvy žalobkyně ničeho nezaplatila. .6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle §§ 2201, 2235, 2246, 2291, 2292 a 2295, 1968 a 1970 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (o. z.) a s odkazem i na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že strany sporu platně uzavřely smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou do 31. ledna 2021, kterou žalobkyně přenechala žalované k užívání pokoj spolu se společnými částmi bytu za nájemné 7 000 Kč měsíčně splatné vždy do 25. dne předcházejícího měsíce. Žalovaná nepochybně věděla, kterou část bytu bude užívat sama a kterou společně s nájemnicemi ostatních pokojů v bytě a toto spoluužívání společných částí bytu nečinilo poskytované plnění nemožným. Protože žalovaná byt obývala i po ukončení nájemního vztahu výpovědí, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení náhrady za toto období ve stejné výši. Nefunkčnost topení, ani existence žádosti o rozpis paušálních plateb nebyla v řízení prokázána, jiné námitky započtení žalovaná neuplatňovala a s ohledem potřeby složitého dokazování by takové námitky ani nebyly přípustné. S tímto odůvodněním soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalobkyni podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (o. s. ř.) v souladu se zásadou úspěchu ve věci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve specifikaci odstavců 44 a 45.7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, které opakovaně doplňovala řadou dalších podání dílem zcela nesrozumitelných dílem na samé hranici srozumitelnosti, ze kterých bylo možno dovodit, že žalovaná s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a vytýká mu „všechny odvolací důvody“, zejména že odůvodnění jeho rozhodnutí „postrádá větší sebevědomí ve prospěch apolitzmu a apopulizmu“, a dále, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi jejími námitkami a podáními, nevyhodnotil správně provedené důkazy, neaplikoval relevantní právní předpisy striktně v souladu s dobrými mravy, neurážeje krutě a bezohledně její „nikoliv jen obyčejné lidské cítění natož právnické“, jednal xenofobně a diskriminoval ji kvůli jejímu , stát, původu. Mezi nesouvisejícími obecnými formulacemi jako „no pain no gain“, „Tvůrčí přetlak, co znamená vážené duchovní ctnosti, není než zmar a mámení zbytnělé ješitnosti.“, „v mé osobě byla potupena celá justice, vytrhnout kořen zla, tělesně jsem trpěl, v ústech jsem měl pachuť beznaděje a smrti, ale toto utrpení je bezvýznamné v souvislosti s pohanou, kterou utrpěla funkce soudce“, „, jméno FO, , Češka, je hezká provdaná houslistka s dětmi, minimálně o sedm let méně moudřejší“, „soudci musí změny v soudním přezkumu, politice trestů nebo ochraně lidských práv brát jako pozitivní výzvu“, „hladovějící se syndromem vařené žáby“, žalovaná zahrnula soud informacemi o svém tvrzeném napadení „no gain , jméno FO, “ a konstatovala, že na projednání její věci a věci ostatních nájemnic spatřuje i z pohledu nastolení právní jistoty pro futuro veřejný zájem. Žalovaná ve většině svých podání opakovaně připomínala, že je „zvlášť zranitelná oběť“, byla znásilněna , jméno FO, , napadl ji pan , jméno FO, , neznásilnil, ale vyhrožoval hospitalizací, její zdravotní stav je „každým dnem krácení novelizované přípravy ústní AZ bolestivější“. K tomu doplňovala obsáhlé pasáže jako pasáž o sekundární viktimizaci oběti a požadovala, aby žalobkyni bylo uloženo k tvrzení žalované o její zvláštní zranitelnosti předložit důkaz – ve spise označené videozáznamy. Ze skutečnosti, že společné části bytu byly pronajaty více nájemcům, žalovaná dovozovala zdánlivost a neplatnost smlouvy, kterou označovala jako letter of intent, a soudu prvního stupně vytýkala, že jí o této zdánlivosti a neplatnosti v rámci soudního řízení nepoučil. Tvrdila, že nikdy neuznala dlužnou částku, neboť dluh uhradila v hotovosti a při hotovostních platbách „pojem „podstata uznání“ vykládala funkčním způsobem. Akcentovala, že požadovala rozpis energií, a protože jí nebyl předložen, nebyla jí přiznána dávka hmotné nouze. Sumarizovala, kdy jí byly a nebyly vyplaceny doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, souhlas s nájmem konkrétními osobami, „co odmítla“ (zřejmě žalobkyně). Dále uváděla, že dne 26. 10. 2020 písemně žádala o odstranění závadného stavu sjednáním nápravy. V této žádosti mělo být uvedeno: „oznamuji závady na bytě, spím na zemi, nefunkční postel, nefunkční židle, vlakem ze , stát, mám svou, křiky a dožadování neadekvátní komunikace, nucení k , www, komunikaci, špína, vstupy do mého pokoje, úhrady nájemného od otce ze zápůjček bez doložení potvrzení, opakované vstupy do bytu (neznámí lidé i muži i přespání)“ pokoje v nepřítomnosti (poz. Přeházené věci na stole i na zemi), zástupkyně na bytě týdně jsem co se týče ošacení a hygieny pod životním minimem, od května 2020 jsem odstěhovaná na chodbu, dokládám protokol z osobního jednání s ředitelem , orgán, , hrubé, svévolné, úmyslné a opakované porušování práva na zajištění bezpečného domova a přístřeší a TČ porušování domovní svobody, při podpise nájemní smlouvy byla neinformovaná o 4 osobách, majitel upřednostňuje cizinky, dochází k překračování udělené zmocnění ze strany navrhovatelky, neuznávám přiznanou částku nákladů řízení (vyklizovací rozsudek), neuznávám žalovanou částku včetně příslušenství z důvodu, že nájemné jsem uhradila ze zápůjčky otce, žádám zastavení obou soudních řízení.“8. Žalovaná dále uváděla, že prokázala včasnost a důvodnost kompenzačních námitek z nároků a) nájemce nájmu na dobré slovo, b) zákonné pokuty proti žalovaným nárokům žalobkyně (pro nedoložení „zápočtového listu žalobkyní“. Byla součinná s pronajímatelem a nejednala proti jeho zájmům. Dále mj. uvedla, že je hloupostí žalobkyně, když hmotná nouze žalované je pro ni „zajišťovací prostředek plateb nájemného ale nic bez součinnosti a práce nejde.“ Žalovaná rovněž dovozovala, že měla být v jejím případě uplatněna vyšetřovací zásada.9. Zároveň namítala, že spis není veden v souladu s v. k. ř. a že nebyly vyřízeny její žádosti a uváděla, že nebude tolerovat „bordel ve spisu, … líbilo by se vám, kdybyste s vašimi frajeři těhotní 5 let a v porodnici by Vám dali jiné dítě?“, že má odvolací soud přihlédnout k videozáznamům pořízeným , orgán, na místě krádeže.