39 Co 283/2025-185 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem osobního automobilu , název, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, (výrok I.). Současně vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 952,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne 28. 6. 2023 se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu původně po společnosti , právnická osoba, Tvrdila, že byla dne 20. 1. 2023 uzavřena mezi stranami kupní smlouva, jejímž předmětem byl daný automobil. Žalovaná , právnická osoba, , nabyla vlastnické právo k automobilu na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2021 se společností , právnická osoba, . Již při podpisu smlouvy se žalobkyně seznámila s tím, že automobil byl zajištěn usnesením , orgán, ze dne 10. 12. 2021, č. j. , číslo, , které nabylo právní moci dne 14. 1. 2022. Společnosti , právnická osoba, ., bylo usnesení doručeno až poté, co bylo vlastnické právo převedeno na žalovanou , právnická osoba, Žalobkyně se domáhala zrušení zajištění automobilu, avšak meritorně nebylo reagováno, když ze strany orgánu činných v trestním řízení nenabyla vlastnické právo k automobilu a není tak oprávněna žádost podat. Ve vztahu k uvedenému dovozovala svůj naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem automobilu.3. Původní žalovaná společnost , právnická osoba, , k podané žalobě uvedla, že automobil prodala 20. 1. 2023 a spolu s ním předala i doklady k vozidlu. Uvedla, že vlastníkem vozidla je žalobkyně.4. Žalobkyně navrhla 11. 1. 2024 záměnu žalované, a to na Česká republika – , orgán, , , adresa, , neboť ta sporuje její vlastnické právo. Následně v podání ze dne 23. 1. 2024 uvedla, že se změnily okolnosti, naléhavý právní zájem spatřovala v tom, že s ní žalovaná odmítá jednat, neuznala její vlastnictví k vozidlu.5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Uvedla, že , orgán, orgán nejprve odmítl o původní žádosti žalobkyně ze dne 28. 4. 2023 o zrušení zajištění rozhodnout, neboť se domníval, že není osobou oprávněnou. Následně však usnesením ze dne 3. 8. 2023, č. j. , číslo, , o věci rozhodl. K stížnosti žalobkyně Krajský soud v , adresa, , pobočka ve , adresa, , rozhodl dne 12. 12. 2023, sp. zn. , spisová značka, . Žádost se opakovala dne 29. 4. 2024, i o té bylo rozhodnuto zamítavě. Poukázala, že vozidlo se do faktické dispozice , orgán, orgánu dostalo dne 6. 12. 2021 a vydala jej osoba, která ho měla fakticky v držení. Usnesení o zajištění bylo publikováno dne 10. 12. 2021 s právní mocí ke dni 14. 1. 2022. Vozidlo bylo zajištěno jako nástroj trestné činnosti, u něhož není rozhodné, kdo je jeho vlastníkem. Shrnula, že nemá jakýkoliv vztah k vlastnickému právu k automobilu, absentuje její pasivní legitimace.6. Žalobkyně byla při jednání 11. 3. 2024 poučena dle ust. § 118a o. s. ř., aby tvrdila a prokazovala naléhavý právní zájem na určení. V reakci žalobkyně doplnila, že v daném případě není možné podat žalobu na vydání, , orgán, orgán nemůže autoritativně rozhodovat o vlastnictví, jen si tuto skutečnost posoudí jako předběžnou otázku. Přestože registrace vozidla je vyřízená, stále trvá stav, že vůz je k dispozici , orgán, orgánu, která aktivně popírá její vlastnické právo. Vyzdvihla, že , orgán, orgán se snažil automobil prodat v dražbě, aniž by o tom byla informována. Upozornila na evidenční kartu vozidla, která je datovaná 18. 3. 2023, přičemž je zvláštní, že je tam vymazaný vlastník a držitel na první straně, přestože současně orgány , stát, potvrdily, že žalobkyně je zapsaná jako vlastník a držitel. Dovozovala, že se strany žalované dochází k zásahu do jejích práv s tím, že i v rámci trestního řízení se nakonec bude řešit osud vozu, přičemž velkou roli bude hrát, kdo je jeho vlastníkem.7. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že mezi společností , právnická osoba, . (prodávající) a , právnická osoba, (kupující) byla dne 27. 9. 2021 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo. Vůz byl předán 30. 10. 2021. Dále byla mezi společností , právnická osoba, (prodávající) a žalobkyní (kupující) uzavřena kupní smlouva na předmětné vozidlo dne 20. 1. 2023. , orgán, orgán nejprve žalobkyni sděloval, že žádat o zrušení zajištění může jedině subjekt, kterému byla věc zajištěna. Dne 30. 5. 2023 podala žalobkyně žádost o přezkoumání postupu , orgán, orgánu ohledně její žádosti ze dne 28. 4. 2023 o zrušení zajištění movité věci. Z přípisu , orgán, , adresa, bylo zjištěno, že vozidlo bylo poprvé registrováno v , stát, dne 1. 3. 2021, vlastníkem a držitelem v období od 1. 3. 2021 – 9. 3. 2023 byla společnost , právnická osoba, . Dne 9. 3. 2023 dostalo vozidlo přiděleno zvláštní evidenční číslo a novým vlastníkem a držitelem se stala žalobkyně. Ze sjetiny , název, bylo zjištěno, že byla vystavena akce na vozidlo , název, , uvedený VIN shodný s VINem předmětného vozidla, v evidenční kartě byl vymazán vlastník a držitel. Žalovaná rozhodla dne 3. 8. 2023 usnesením o zamítnutí žádosti žalobkyně o zrušení zajištění předmětného vozidla, který byl zajištěn jako nástroj k trestné činnosti postupem podle § 79a odst. 1 tr. řádu usnesením ze dne 10. 12. 2021, č.j. , číslo, , které nabylo právní moci dne 14. 1. 2022. O stížnosti žalobkyně rozhodl Krajský soud v , adresa, – pobočka ve , adresa, dne 12. 12. 2023, sp. zn. , spisová značka, , tak, že ji zamítl. Žalobkyně podala žádost ze dne 29. 4. 2024 o zrušení zajištění movité věci. Žalobkyně podala proti rozhodnutím ústavní stížnosti, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. , spisová značka, , odmítnuta. Žalovaná rozhodla dne 13. 5. 2024 usnesením o zamítnutí opětovné žádosti žalobkyně o zrušení zajištění vozidla. Krajský soud v , adresa, – pobočka ve , adresa, rozhodl usnesením ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. , spisová značka, , o stížnosti žalobkyně zamítavě. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. , spisová značka, , bylo zjištěno, že ústavní stížnost žalobkyně, kdy se domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 13. 5. 2024 byla odmítnuta s tím, že napadené usnesení není v rozporu se zákonem. Žalovaná rozhodla dne 30. 9. 2024 usnesením o zamítnutí další žádosti žalobkyně o zrušení zajištění předmětného vozidla. Žalobkyně žádostí ze dne 4. 2. 2025 požádala o zrušení zajištění předmětného automobilu. Z usnesení Krajského státního zastupitelství v , adresa, , pobočka ve , adresa, , ze dne 13. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně o zrušení zajištění automobilu tak, že byla zamítnuta s tím, že s přihlédnutím ke všem zjištěným skutečnostem se využití zajišťovacího institutu ve zvoleném rozsahu jeví jako adekvátní omezení majetkových práv v poměru k danému cíli, jeho délku nelze označit za nepřiměřenou a jeho účel je legitimní.8. Soud prvního stupně v daném případě dovodil, že žaloba není důvodná, neboť absentuje naléhavý právní zájem na určení. V obecné rovině vyzdvihl, že předpokladem určovací žaloby, kterou se určuje, zda tu právní poměr nebo právo je či není, naléhavý právní zájem. Po procesní stránce musejí být naplněny skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Určovací žaloba je zásadně preventivního charakteru a je opodstatněna pouze tam, kde účinněji, než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Určovací žaloba je na místě tehdy, když reálně může vyřešit spornou situaci mezi účastníky řízení a mít tedy faktický dopad na jejich právní vztahy.9. V kontextu s tím soud prvního stupně uzavřel, že tomu se v daném případě nestane. Na zajištění vozu v rámci trestního řízení s ohledem na to, že orgány činné v trestním řízení zajistily předmětný automobil jako nástroj trestné činnosti, nic nezmění určení, že je vlastníkem žalobkyně, neboť takové určení by nebylo důvodem, aby žalovaná upustila od zajištění, které je nadto sic zásahem do vlastnictví, avšak jen po dobu omezenou a zákonem legitimním způsobem zásahu, jak potvrdil také opakovaně Ústavní soud. , orgán, orgán činil kroky k tomu, aby bylo vozidlo prodáno, s ohledem na to, že klesá jeho hodnota, přičemž toto bylo soudem v rámci přezkumu (myšleno trestním soudem a rovněž ÚS) aprobováno. Soud prvního stupně shrnul, že pokud by vyhověl žalobě a určil, že vlastnictví svědčí žalobkyni, pak ani toto rozhodnutí by neznamenalo, že by byl vytvořen právní základ pro to, aby žalobkyně dostala automobil ze zajištění zpět, neboť tato pravomoc civilnímu soudu nesvědčí. Vydání vozidla nadto není ani předmětem sporu a uvedené rovněž nevytvoří odpověď na osud vozidla v trestním řízení v budoucnu, jak se žalobkyně domnívá. , orgán, orgán, stejně jako soudy v rámci zajištění vozidla a přezkumu s ohledem na páchá