39 Co 287/2025-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu na zaplacení 45 630 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12 306 Kč.2. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení 45 630 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplacené části pojistného plnění z havarijního pojištění za škodu vzniklou odcizením vozidla , název, SPZ , SPZ, (dále jen vozidlo). Žalovaná plnění neoprávněně pokrátila o 10 % pro podstatné porušení povinnosti žalobce zajistit, aby se v pojištěném vozidle v době jeho opuštění nenacházelo osvědčení o registraci vozidla podle čl. 10 odst. 2 písm. g) Všeobecných pojistných podmínek č. , číslo, (dále jen VPP), ačkoli porušení povinnosti pojištěného nebylo pro vznik pojistné události podstatné ve smyslu čl. 25 odst. 2 písm. b) VPP. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že byla oprávněna snížit pojistné plnění, neboť porušení povinnosti žalobce dle čl. 10 odst. 2 písm. g) VPP usnadnilo průběh události po odcizení vozidla, když byla zjednodušena následná manipulace s vozidlem i jeho „odklizení“ na odlehlé místo a zároveň byla ztížena identifikace vozidla při náhodné kontrole , orgán, jakož i pátrání po odcizeném vozidle.3. Soud prvního stupně skutkově uzavřel, že žalobce jako pojistník uzavřel s žalovanou jako pojistitelkou pojistnou smlouvu č. , číslo, blíže neurčeného obsahu, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla. Dle čl. 10 odst. 1 VPP jsou pojistník a pojištěný povinni dodržovat povinnosti stanovené zákonem a povinnosti dle pojistné smlouvy a VPP. Pojistníku a pojištěnému se přičítá i porušení těchto povinností další osobou jednající z jejich pověření či s jejich souhlasem. Dle čl. 10 odst. 2, písm. g) VPP je pojištěný povinen zajistit, aby se v pojištěném vozidle v době jeho opuštění nenacházely m. j. doklady k pojištěnému vozidlu m. j. osvědčení o registraci vozidla. Pokud porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby uplatňující právo na pojistné plnění mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění má pojistitel dle čl. 25 odst. 2 písm. a) VPP právo snížit pojistné plnění úměrně tomu, jaký vliv mělo porušení povinnosti na rozsah jeho povinnosti plnit. Dne 25. 10. 2023 v okamžiku odcizení vozidla bylo v odcizeném vozidle osvědčení o registraci vozidla. Žalovaná proto pro porušení čl. 10 odst. 2 písm. g) VPP snížila pojistné plnění o 45 630 Kč a žalobci vyplatila 410 670 Kč, když celkovou cenu vozidla vyčíslila na 507 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou doručenou žalované 9. 8. 2024 k doplacení částky 45 630 Kč ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy.4. Soud prvního stupně s odkazem na § 2758 odst. 1, § 2761, § 2796, § 2811 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob zejména dovodil, že sjednání možnosti krátit výši pojistného plnění pro ponechání dokladů v automobilu je odůvodněno tím, že dispozice s doklady usnadňuje následnou manipulaci s vozidlem včetně jeho legalizace a zpeněžení, neboť při všech silničních , orgán, kontrolách a při všech manipulacích s vozidlem jsou požadovány doklady k vozidlu (v servisech, při uzavírání smluv atp.). Při neexistenci evidence silničních kontrol jednotlivých vozidel nemá žalovaná možnost prokázat, jestli došlo ke konkrétní kontrole odcizovaného vozidla hlídkou , orgán, . Kdyby soud žalobě vyhověl, znamenalo by to praktickou nevymahatelnost porušené povinnosti, neboť žalovaná může vynucovat její dodržení pouze krácením pojistného plnění. Krácení pojistného plnění o 10 %, je tak nízké, že jej soud prvního stupně považuje za přiměřené a odpovídající porušené povinnosti. S tímto odůvodněním soud prvního stupně žalobu zamítl a žalované přiznal právo n náhradu nákladů řízení ve specifikaci odstavce 12 rozsudku.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Žalobce dovozoval, že žalovaná účelově zkrátila pojistné plnění ve snaze ušetřit finanční prostředky. Namítal, že úvahy soudu prvního stupně zůstaly v rovině čiré spekulace. Ke krácení pojistného plnění lze přistoupit jen za předpokladu, že porušení povinnosti mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění. Žalovaná žádný takový konkrétní vliv neprokazovala ani netvrdila. Pro rozhodnutí soudu není relevantní, zda tento výklad ustanovení VPP umožňuje pojistníkům nedodržování jejich povinností, podstatná je pouze existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalobce a vznikem pojistné události. V rozsahu úvahy soudu o přiměřenosti výše krácení pojistného plnění považoval žalobce rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Zdůraznil, že pojistné podmínky exaktně nestanoví rozsah krácení pojistného plnění a výše provedeného snížení plnění ani neodpovídá tomu, že případný vliv porušení povinnosti žalobce na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit mohl být jen zcela marginální, maximálně v rozsahu 1 %. Žalobce dále namítal, že výše přiznané náhrady nákladů řízení měla odpovídat tomu, že žalovaná jako velká pojišťovna disponuje vlastním specializovaným právním oddělením a k obraně jejích práv nebylo třeba najímat si advokáta. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu.6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Souhlasila se žalobcem, že ponechání dokladu ve vozidle nemělo vliv na vznik pojistné události, namítala však, že mělo vliv na její průběh a následky. Vzala za svůj závěr soudu prvního stupně, že by povinnost neponechat doklady ve vozidle byla bez možnosti krácení pojistného plnění pro žalovanou nevynutitelná, a doplnila jej tak, že ponechání osvědčení o registraci pomohlo pachateli nejen při případné silniční kontrole, jejíž existenci nelze prokázat, ale ulehčilo mu i legalizaci vozidla, čímž ztížilo vyšetřování , orgán, . S ohledem na tyto skutečnosti považovala žalovaná krácení povinného plnění provedené v rozsahu 10 % za zcela přiměřené.7. Z obsahu odvolání žalobce se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a odvolání shledal důvodným.8. V rámci odvolacího řízení učinily strany sporu nesporným, že pojistná smlouva byla uzavřena ve formě formulářové smlouvy a nad rámec VPP fakticky obsahovala pouze výši pojistného. Neobsahovala žádná ujednání, která by mohla mít další vliv na výsledek sporu. Žalobce nepochybně porušil svou smluvní povinnost neponechat doklad ve vozidle, žalovaná však nebyla oprávněna pojistné plnění krátit, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by porušení povinnosti žalobce mělo konkrétní vliv na výši pojistného plnění. Žalovaná výslovně uvedla, že na vznik pojistné události nemělo ponechání dokladu ve vozidle dopad, dopady na průběh pojistné události, zvětšení jejího rozsahu, jejich následků nebo dopad na zjištění či určení výše pojistného plnění – možnost předložit doklad , orgán, při silniční kontrole či usnadnění legalizace vozidla, byly tvrzeny jen v čistě spekulativní rovině. Žalovaná sama uvedla, že nelze prokázat, že byl technický průkaz hlídce , orgán, předložen, ani že vůbec došlo k silniční kontrole kradeného auta. Zároveň netvrdila, že by došlo k legalizaci kradeného vozidla, tedy k jeho přepisu v evidenci vlastníků vozidel. Za této situace lze uzavřít, že žalovaná netvrdila v řízení před soudem prvního stupně žádnou skutečnost, z níž by mohlo plynout, že ponechání dokladu ve vozidle mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, zvětšení rozsahu následků pojistné události nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění a ani odvolací soud žádnou takovou skutečnost ve věci neshledal. Pouhá potencionalita podstatného vlivu porušení povinnosti žalobce pro krácení pojistného plnění nepostačuje a pro rozhodnutí ve věci je zcela irelevantní, zda a jakým způsobem může žalovaná vynucovat plnění smluvních povinností ze strany žalobce, v tomto směru neměly úvahy soudu prvního stupně žádný podklad ve znění VPP. Žalovaná krátila pojistné plnění neoprávněně a je povinna pojistné plnění žalobci doplatit. Splatnost dlužné částky nastala v souladu s doručenou upomínkou sedm dnů od jejího doručení dne 16. 8. 2024, den poté se dle ustanovení § 1968 o. z. dostala žalovaná do prodlení a je povinna podle odst. 2 téhož ustanovení ve spojení s § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. platit žalobci úroky z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek po