54 Co 20/2025-198 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 35 300 Kč spolu „se zákonným úrokem z prodlení“ z této částky od 5. 10. 2020 do zaplacení (výrok I), co do částky 27 700 Kč s příslušenstvím řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil (výrok II), co do částky 1 113 435,49 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku 9 748 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok IV).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pojistného plnění odpovídající náhradě škody v souhrnné výši 1 176 435,49 Kč spolu s příslušenstvím, která jí dle žalobních tvrzení měla být způsobena v souvislosti s dopravní nehodou ze dne , datum, , která byla zaviněna řidičkou motorového vozidla tov. zn. , nazev, reg. zn. , SPZ, , pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem u žalované.3. V žalobě bylo tvrzeno, že předmětný žalobní nárok vyplývá z průběhu zmíněné dopravní nehody, při níž vozidlo , jméno FO, , řízené , jméno FO, , z důvodu nedodržení bezpečné vzdálenosti za před ní jedoucím vozidlem, které zastavilo před přechodem pro chodce, aby dalo přednost chodcům vstupujícím do vozovky, v úmyslu vyhnout se blížícímu se střetu s tímto vozidlem náhle vybočilo vlevo do protisměrného jízdního pruhu, přičemž i tak pravou částí vozidla narazilo do před ní stojícího vozidla, následně pokračovalo v jízdě až do odstavného pruhu, kde na vyznačeném přechodu pro chodce srazilo přecházející dospělou osobu a spolu s ní , věk, holčičku, která byla nárazem vymrštěna do vzduchu a odhozena na vozovku, následkem čehož utrpěla devastující poranění hlavy, a nakonec narazilo do za přechodem pro chodce zaparkovaného vozidla žalobkyně tov. zn. , nazev, , reg. zn. , SPZ, .4. Předmětná výše náhrady škody měla dle žaloby sestávata) jednak z nároku na doplacení náhrady skutečné škody ve výši 63 000 Kč, která měla žalobkyni vzniknout na jí vlastněném motorovém vozidle tov. zn. , nazev, , reg. zn. , SPZ, , a to konkrétně ve výši rozdílu mezi cenou předmětného motorového vozidla před nehodou ve výši 330 000 Kč na straně jedné a žalovanou na náhradu uvedené škody vyplaceného pojistného plnění ve výši 129 000 Kč, navýšené o žalobkyní v aukci získanou hodnotu nadále využitelných zbytků vozidla ve výši 138 000 Kč, na straně druhé, ab) dílčích nároků žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy na zdraví (a s tím souvisejících dalších nároků) v celkové výši 1 113 435,49 Kč, tvořených požadavkem žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy (či škody) z titulu ztížení společenského uplatnění ve výši 992 931 Kč, z titulu bolestného ve výši 34 125 Kč, z titulu ztráty na výdělku ve výši 38 733 Kč, z titulu náhrady nákladů vynaložených na dopravu k lékařům ve výši 896 Kč, z titulu náhrady nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku v částce 31 050 Kč a z titulu náhrady nákladů vynaložených na právní zastoupení žalobkyně coby poškozené (na zdraví) v trestním řízení vedeném vůči viníku předmětné dopravní nehody, neboť bezprostřední shlédnutí popsaného nehodového děje žalobkyni způsobilo těžký šok a následné vážné psychické obtíže (poruchy soustředění, zapomínání, strach z řízení, nespavost, nechutenství, pocity slabosti, závratě), pro které byla nucena vyhledat odbornou pomoc psychiatra, přičemž od , datum, byla v pracovní neschopnosti a dodnes trpí posttraumatickou stresovou poruchou.5. Protože soudem prvního stupně pro účely toho řízení ustanoveným soudním znalcem byla určena obvyklá cena žalobkyní vlastněného motorového vozidla tov. zn. , nazev, před inkriminovanou dopravní nehodou ve výši 302 300 Kč, žalobkyně v reakci na uvedený závěr soudního znalce ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzala svoji žalobu co do částky 27 700 Kč s příslušenstvím zpět a žalovaná co do zbylé části žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody na vozidle výslovně uznala, soud prvního stupně řízení v této věci co do částky 27 700 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok II rozsudku) a žalované s odkazem na ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. formou částečného rozsudku pro uznání uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 300 Kč spolu s tím požadovaným zákonným úrokem z prodlení.6. Ve zbylém rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl s tím, že žalobkyni nejen nelze považovat oběť tvrzeného nehodového děje, které by podle § 2958 věta prvá či podle § 2959 (věta prvá) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, měla náležet žalovaná náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, ale dále také z důvodu zjevné absence příčinné souvislosti mezi zmíněnou škodní událostí a tvrzenou újmou na zdraví coby obligatorního předpokladu pro dovození existence jakéhokoli odpovědnostního závazku, když ve smyslu závěrů ustálené soudní judikatury příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. V žalobkyní nastíněném řetězci totiž došlo k „přetržení“ předmětné příčinné souvislosti, neboť je třeba od sebe striktně oddělovat zranění nezletilé , věk, holčičky škodním vozidlem a tvrzené obtíže žalobkyně nastalé u ní po spatření popsaného škodního děje. K zamítnutí této části žaloby tedy podle názoru soudu prvního stupně bez dalšího postačovala již jen samotná „konstrukce žaloby“.7. V souvislosti s rozhodnutím o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně považoval za potřebné akcentovat, že ke společnému projednání byly spojeny dva vzájemně jen volně související nároky představované jednak nárokem na náhradu škody na žalobkyní vlastněném motorovém vozidle a jednak nárokem žalobkyně na náhradu újmy na zdraví. Protože v části týkající se nároku na náhradu škody na předmětném motorovém vozidle byla žalobkyně ve věci převážně úspěšná (poměr úspěchu a neúspěchu 56 % ku 44 %) a v této souvislosti státem vynaložené náklady řízení byly plně kryty žalobkyní složenou zálohou na náklady dokazování, uzavřel, že žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení poměrné části jí hrazených nákladů státu ve výši 9 748 Kč, jež odpovídá 56 % v dané věci soudem pravomocně přiznaného znalečného v souhrnné výši 17 408 Kč. Ve zbylé části byla sice žalobkyně převážně neúspěšná a žalovaná by tak měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak jejich náhrady se výslovně vzdala.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně, avšak výhradně jen proti zamítavému výroku o věci samé III a svou povahou závislému nákladovému výroku IV, žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání, v němž navrhla zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Domnívá se totiž, že soud prvního stupně jí nejen v rozporu s právními závěry vyjádřenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 14/24, upřel postavení oběti, jež coby účastník předmětné dopravní nehody, kterou vnímala svými smysly a neměla ji nijak zprostředkovanou, byla z důvodu utrpěného šoku (zapříčiněného tím, že spolu se svou dcerou stála bezprostředně u přechodu pro chodce a viděla letící tělo motorovým vozidlem sražené nezletilé holčičky, jeho dopad na zem, bolestivé výkřiky těžce zraněného dítěte, jeho zakrvavenou hlavu, což ve výsledku bylo umocněno vědomím, že i ona spolu s dcerou mohly být obětí téže dopravní nehody) primárně poškozená na zdraví, pročež jí po právu náleží veškeré jí nadále žalované náhrady újmy, ale zároveň také v posuzovaném případě bez spravedlivého důvodu dovodil absenci příčinné souvislosti mezi označenou dopravní nehodou a tvrzenou újmou, jež představuje obligatorní předpoklad vzniku odpovědnostního závazku z titulu náhrady škody, který požadovaným pojistným plněním žalované měl být kompenzován. V souvislosti s naposledy zmíněnou okolností zdůraznila, že soud může zamítnout žalobu z důvodu neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního jen za podmínky, bylo-li předtím účastníku řízení, kterého uvedená procesní povinnost stíhala, v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytnuto příslušné procesní poučení, a že takové poučení jí soudem prvního stupně nebylo poskytnuto.9. Žalovaná v reakci na odvolání žalované uvedla, že napadenou část rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správnou a že zejména s ohledem na zjevný nedostatek existence adekvátní příčinné souvislosti byla žaloba po právu zamítnuta. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co žalobkyni při odvolacím jednání konan