54 Co 546/2024-320 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není závětní dědičkou zůstavitelky , jméno FO, , roz. Davídkové, nar. , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelé dne , datum, , (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právní zástupkyně žalované. Výroky III. a IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně na svědečném částku , částka, a na znalečném částku , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není závětní dědičkou zůstavitelky , jméno FO, . Žalobkyně byla v dědickém řízení vedeném pověřenou soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, , poté, co odmítla dědické právo žalované, vyzvána, aby uplatnila své dědické právo určovací žalobou. Žalobkyně, vnučka zůstavitelky, tvrdila, že zůstavitelka během svého života sepsala celkem , hodnota, závětí, v předposlední z nichž, sepsané notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , pod , číslo, ustanovila dědicem veškerého svého majetku svého manžela , jméno FO, a v případě, že by nedědil, pak žalobkyni. Poslední závěť, sepsanou , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v Praze pod sp. zn. , číslo, , dne , datum, , tedy jen pár dnů před smrtí zůstavitelky, ve které povolala za dědičku veškerého svého majetku žalovanou, a v případě, že by nedědila, její dceru , jméno FO, , považovala za neplatnou, jednak proto, že zůstavitelka s ohledem na svůj věk, , podezřelý výraz, stav nemohla být způsobilá k tomuto právnímu jednání a dále s ohledem na vady zraku nemohla vidět, co podepisuje.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Sporovala, že by zůstavitelka nebyla způsobilá závěť učinit, samotná závěť byla sepsána formou notářského zápisu, při formulování závěti byla po celou dobu přítomna notářka, která listinu sepisovala. Zůstavitelka odkázala svůj majetek žalované proto, že ta jí pomáhala, zatímco žalobkyně o ni jevila malý zájem, z čehož byla zůstavitelka zklamaná.4. Soud prvního stupně již o věci jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým žalobu zamítl. Odvolací soud usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby provedl žalobkyní navržený znalecký posudek z oboru oftalmologie.5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně je vnučkou zůstavitelky , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , žalovaná je dlouholetou přítelkyní zůstavitelky. Zůstavitelka za svého života sepsala formou notářských zápisů několik závětí, přičemž poslední závětí, sepsanou dne , datum, , rovněž ve formě notářského zápisu, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v Praze, povolala za dědičku veškerého svého majetku žalovanou a pro případ, že by nedědila, pak její dceru , jméno FO, . Zůstavitelka za svého života vydědila svého syna (otce žalobkyně) a svoji druhou vnučku (sestru žalobkyně). Při podpisu závěti ze dne , datum, požádala zůstavitelka notářku i o sepis listiny o vydědění žalobkyně, zemřela však dříve, než mohla tento notářský zápis podepsat. Zůstavitelka trpěla zdravotními problémy přiměřenými věku (srdeční nedostatečnost, pohybové problémy), dále těžkou krátkozrakostí a stařeckou vetchozrakostí, toto oslabení zraku jí nezpůsobilo slepotu a byla schopna, za pomoci lupy, číst a psát si poznámky. Způsobilost zůstavitelky k provedení zkoumaného právního úkonu byla z , podezřelý výraz, hlediska plně funkční. Zůstavitelka byla s vysokou pravděpodobností schopna dne , datum, přečíst notářský zápis. Tento skutkový závěr učinil soud prvního stupně z revizního znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zůstavitelka byla z chování žalobkyně vůči ní (nedostatek pomoci, péče a zájmu) zklamaná.6. Uvedená zjištění posuzoval soud prvního stupně podle § 1494 a násl. o. z. č. 89/2012 Sb. Poté, co zjistil, že žalobkyně podala žalobu včas, dovodil, že zůstavitelka byla v době sepsání poslední závěti plně svéprávná, uvědomující si jasně význam a právní následky závěti, kterou pořídila na základě svobodného rozhodnutí a byla schopna si závěť před podpisem přečíst. V řízení nebylo podle soudu prvního stupně, ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. prokázáno tvrzení žalobkyně, že by zůstavitelka poslední vůli učinila nikoli ze svobodné vůle, nebo že by byla po psychické stránce neschopna takové právní jednání učinit. Naopak svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky, která závěť se zůstavitelkou sepisovala, bylo prokázáno, že průběh, sepisování a podpis závěti zcela odpovídá jeho písemnému zachycení v této veřejné listině. Notářka neměla sebemenší důvod postupovat v rozporu se zákonem a v případě, že by ji zůstavitelka informovala, že není schopna si text závěti sama přečíst, nezajistit účast tří svědků při tomto úkonu, tak jak požaduje ust. § 1535 odst. 1 o. z. O tom, že závěť obsahuje pravou vůli zůstavitelky, neměl soud prvního stupně pochybnosti, neboť z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že zůstavitelka neměla v posledním období života se žalobkyní dobrý vztah. Soud prvního stupně uzavřel, že zůstavitelka závěť ze dne , datum, , učiněnou formou veřejné listiny, sepsala na základě svobodného rozhodnutí a ve zcela dobrém psychickém stavu. Zároveň dovodil, že s ohledem na to, že zůstavitelka byla schopna závěť přečíst, tudíž nebylo potřeba ji sepsat způsobem dle ust. § 1537 ve spojení s ust. § 1535 odst. 1 o. z. Závěť netrpí ani formální vadou, která by ji činila neplatnou, proto žaloba není opodstatněna.7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné výši , částka, . O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit státu náklady vynaložené na svědečné a znalečné.8. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. V prvé řadě soudu prvního stupně vytýkala, že dvakrát jednal v její nepřítomnosti, a to přesto, že žádala o odročení jednání z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého , podezřelý výraz, , který soudu doložila. Soud prvního stupně přesto v její nepřítomnosti vyslechl znalce, takže žalobkyně neměla možnost klást mu otázky a také neměla možnost přednést závěrečný návrh a být poučena podle § 205a o. s. ř. Tím bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Není pravdou, že by žalobkyně na Facebook dávala informace ze svého života. Není vyloučeno, že si účet se jménem žalobkyně založila právě žalovaná, a to poté, co znalec , tituly před jménem, , jméno FO, naprosto jednoznačně vyloučil, že by zůstavitelka byla schopna závěť přečíst. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se znaleckým posudkem vypracovaným , podezřelý výraz, v Praze. Závěry tohoto posudku si soud prvního stupně nesprávně vyložil, nehodnotil je v kontextu ostatních provedených důkazů a dospěl proto k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěr, že zůstavitelka byla schopna přečíst notářský zápis, není medicínsky nijak odůvodněn; odůvodňuje to pouze tím, že svědci viděli, že zůstavitelka mohla číst. Šlo ovšem o svědky navržené žalovanou, kteří měli zájem na výsledku sporu. Zejména pokud soud vyšel z výpovědi notářky, tak ta měla na výsledku sporu přímý zájem, neboť žalobkyně na ni podala stížnost na notářskou komoru proto, že nebyla dodržena příslušná ustanovení občanského zákoníku při sepisu závěti s nevidomou osobou. Při jednání pak notářka na žalobkyni slovně útočila a vyjadřovala se o ní nelichotivě. Na výsledku sporu pak byl zainteresovaný i makléř, který s notářkou dlouhodobě spolupracuje, neboť žalovaná plánovala jeho prostřednictvím byt náležející zůstavitelce prodat, z čehož by měl provizi. Soud prvního stupně pak při hodnocení důkazů zcela přehlédl, že zůstavitelka trpěla těžkou krátkozrakostí a šedým zákalem, což vyústilo v praktickou nevidomost, a že používala bílou slepeckou hůl. Tento závěr ostatně vyplývá i z lékařské dokumentace zůstavitelky. Soud se nevypořádal ani s tím, že k sepisu závěti došlo jen několik dní před smrtí zůstavitelky, kterou žalovaná zneužila. Žalobkyně tak setrvala na tom, že předmětná závěť, sepsaná formou notářského zápisu, je neplatná pro porušení ust. § 1536 odst. 1 o. z. Jak již uvedeno, na notářku , tituly před jménem, , jméno FO, podala stížnost na Notářskou komoru, přičemž soud ani nevyčkal na skončení řízení o této stížnosti. O tomto se soud prvního stupně v rozsudku vůbec nezmiňuje. Stejně tak se nezmiňuje o řadě dalších důkazů ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně se proto domnívá, že soud nebyl nestranný a v řízení nadržoval žalované. O tom ostatně svědčí i první ve věci vydaný rozsudek, který byl zrušen odvolacím jako nezákonný. Konečně žalobkyně poukázala na ust. § 2 odst. a § 3 odst. 2 písm. b) o. z., z nichž druhé citované se týká zvláštní zákon