55 Co 81/2025-211 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 043,27 Kč s příslušenstvím zde uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku, dalším výrokem II. soud žalobu zamítl ve výši, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému částky 38 925,73 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. soud rozhodl o povinnosti žalovaného a vedlejšího účastníka zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 81 559 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl výrokem IV. tak, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit státu společně a nerozdílně na účet soudu I. stupně náklady řízení ve výši 51 943,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobkyně se v tomto řízení podanou žalobou domáhala zaplacení částky 86 969 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí měl způsobit žalovaný tím, že narazil svým vozidlem do zaparkovaného vozidla žalobkyně dne 10. 8. 2021.3. Soud po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem vozidla , nazev, registrační značka , SPZ, žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla značky , nazev, , registrační značka , SPZ, . Dne 10. 8. 2021 žalovaný couval, s vozidlem chtěl otočit, aby mohl pokračovat v jízdě a při otočení vozidla najel pravým předním okrajem svého vozu do pravé zadní části odstaveného vozidla žalobkyně. Skutečnost, že došlo ke střetu mezi vozidly žalovaný potvrdil při svém výslechu. Žalobkyně věc nahlásila vedlejšímu účastníku, který věc vyhodnotil tak, že se jedná o totální škodu, přičemž rozsah poškození a výpočet nákladů převyšují obvyklou cenu vozidla, určil cenu vozu žalobkyně po nehodě na částku 5 550 Kč a pojistné plnění stanovil výši 5 941 Kč a tato částka byla žalobkyni uhrazena.4. Soud poté, co výši škody nechal zpracovat znalcem , jméno FO, vycházel z toho, že občanský zákoník upřednostňuje naturální restituci nicméně žalobkyně v daném případě požadovala peněžitou náhradu nákladů nutných na opravu vozidla. V úvahu přicházejí dva způsoby určení výše náhrady, a to buď rozdíl obvyklé ceny, kterou vozidlo žalobkyně mělo před poškozením a po poškození, anebo se tato výše vypočte jako náklad potřebný k tomu, aby poškozený subjekt uvedl věc do stavu před poškozením, že pokud takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením.5. Soud přistoupil k určení výše nákladů, jíž je nutno účelně vynaložit na navrácení vozidla žalobkyně do původního stavu před poškozením, když vycházel z toho, že není důvodná námitka vedlejšího účastníka spočívající v tom, že oprava vozidla se jeví jako neúčelná. Výši újmy vycházel soud ze znaleckého posudku, když znalec , jméno FO, byl slyšen i při jednání a setrval na svých znaleckých závěrech a posudek obhájil a vypořádal se všemi námitkami účastníků a o jeho závěrech a o jejich správnosti soud neměl pochybnosti. Vycházel tak z toho, že žalobkyni lze přiznat částku 53 984,27 Kč, včetně DPH, představující účelně vynaložené náklady na opravu vozidla žalobkyně. Ta již přijala od vedlejšího účastníka plnění ve výši 5 941 Kč a žalobkyni tak proto bylo přiznáno výrokem I. plnění v rozsahu 48 043,27 Kč s příslušenstvím. Co do zbytku byla žaloba jako nedůvodná výrokem II. zamítnuta. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a to za uhrazený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení, a to za 16 úkonů právní služby, 16 paušálních náhrad. Výrok IV. byl odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.6. Proti zamítavému výroku II. podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že napadeným výrokem by žalobkyně byla fakticky znevýhodněna proti škůdci, když se ztotožnil s názorem znalce, že náklady na opravu mají být poníženy koeficientem, a to na základě početního výpočtu, s nímž odvolatelka nesouhlasí. Na základě tohoto posudku došlo ke snížení nákladů na opravu. Takové rozhodnutí se jí jeví jako překvapivé a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek v napadeném výroku změněn a žalobě v celém rozsahu vyhověno. V průběhu odvolacího řízení vzala částečně žalobu zpět co do částky 44 716 Kč s tím, že tuto částku obdržela na svůj bankovní účet dne, Anonymizováno, 8. 1. 2025.7. Proti vyhovujícímu výroku a nákladovým výrokům podal rovněž odvolání žalovaný. Vyjádřil názor, že žalobkyně neprokázala poškození svého vozidla v rozsahu svých tvrzení a část škody je vymáhána nedůvodně. Od dopravní nehody navíc uplynulo 23 měsíců a před tím, než vůz prohlédl znalec, bylo možné, že auto žalobkyně mělo další nehody. Adekvátní by proto bylo dle výpočtu odvolatele přiznání náhrady škody žalobkyni ve výši 36 509 Kč. Sporoval rovněž výši nákladů řízení přiznaných žalobkyni s tím, že soud zde měl vycházet dle zásady poměrného úspěchu ve věci podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V tomto smyslu navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn.8. Proti vyhovujícímu výroku i navazujícím výrokům o nákladech řízení podal rovněž odvolání vedlejší účastník s tím, že přiměřená výše škody má činit částku 36 509 Kč ve smyslu odvolání žalovaného. Oprava vozu žalobkyně se odvolateli jeví jako neúčelná, když žádné prostředky na opravu navíc žalobkyně ani nevynaložila. Není tu tedy ani žádný prostor pro jakékoliv navýšení škody nad obvyklou cenu vozidla. Vedlejší účastník následně vzal své odvolání v rozsahu částky 36 509 Kč s příslušenstvím zpět.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212 odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal pouze částečně důvodnými odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka, pokud směřovala do nákladových výroků III., IV., jinak je hodnotil jako nedůvodná.10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou dostatečná a poskytují dostatečný základ pro právní posouzení věci. Neshledal proto důvod pro opakování či doplnění dokazování. Rozhodnutí ani nelze považovat za překvapivé, jak se mylně žalobkyně domnívá, když soud před vyhlášením rozsudku není vždy v každém případě povinen předem seznámit účastníky se svým předběžným právním názorem. Takto lze postupovat pouze v případě, kdy účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti a soud účastníka vyzve, aby svá tvrzení, doplnil ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. O takový případ však v daném případě nešlo.11. Po zahájení odvolacího jednání odvolací soud v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby co do částky 44 716 Kč, s nímž žalovaný souhlasil, rozsudek v tomto rozsahu zrušil a řízení zastavil za podmínek ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. Současně s tím i částečně zastavil odvolací řízení ve vztahu k částečnému zpětvzetí odvolání vedlejšího účastníka v rozsahu částky 36 509 Kč s příslušenstvím, a to dle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř.12. V důsledku toto zpětvzetí žaloby a částečného zpětvzetí odvolání vedlejšího účastníka byl předmětem odvolacího řízení pouze žalobní požadavek v rozsahu 42 253 Kč s příslušenstvím (částka 3 327,27 Kč plynoucí z výroku I. po částečném zpětvzetí žaloby a zamítnutý výrok v rozsahu částky 38 925,73 Kč s příslušenstvím). Odvolací soud se zde ve smyslu ustanovení § 2927 občanského zákoníku v platném znění postavil za právní názor soudu I. stupně, který výši nákladů potřebných k tomu, aby byl vůz uveden opravou do stavu před poškozením vyčíslil způsobem, k němuž došel znalec , jméno FO, ve svém znaleckém posudku. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud vychází z toho, že znalec při své výpovědi své závěry obhájil, z jeho závěrů lze vycházet. Souhlasí i s názorem obvodního soudu, že tímto způsobem lze vypočíst výši škody i za situace, kdy oprava vozidla dosud nebyla žalobkyní provedena za situace, kdy ten měl k dispozici prostředky na tuto opravu. Z těchto důvodů a z důvodů uvedených v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, s nímž se odvolací soud ztotožňuje, bylo postupováno dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně byl v napadeném rozsahu ve vyhovujícím výroku I. co do částky 3 327,27 Kč s příslušenstvím a v části příslušenství ohledně částky 44 716 Kč uhrazené vedlejším účastníkem, a to do 8. 1. 2025 a v zamítavém výroku potvrzen jako věcně správný.13. Ke změně došlo dle § 221a o. s. ř. ve výroku IV. o znalečném. Žalobkyně měla procesní úspěch v rozsahu 55 % a žalovaným úspěch v rozsahu 45 %. V tomto rozsahu je proto dle výsledků řízení podle zákona povinen dle § 148 odst. 1 o. s. ř. státu nahradit výši znalečného, což z celkové částky 51 943,85 činí částku 23 375 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla následně rozhodnutím soudu I. stupně osvobozena od soudních poplatků, ve zbývající výši nákladů znalečného 28 568,85 Kč bylo rozhodnuto tak, že se státu náhrad zbývajících nákladů znalečného nepřiznává.14. Ke změně rovněž došlo ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky pod výrokem III. Zde odvolací soud přiznal postupem dle § 142 odst. 3 o. s. ř. neboť rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku i úvaze soudu v rozsahu, v němž byla žalobkyně úspěšná náklady za soudní poplatek 3 479 Kč a d