58 Co 270/2025-73 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 833 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 20. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 191 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 20. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 33 121,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.)2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno dne 11. 7. 2003 a dosud neskončilo. Žalobkyně již byla odškodněna za délku řízení od 11. 7. 2003 do 11. 10. 2013 částkou 78 625 Kč, za další období žalovaná poskytla další odškodnění ve výši 125 542 Kč.3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně svůj nárok u ní předběžně uplatnila, žalobkyni bylo poskytnuto odškodnění 125 542 Kč, celkem 204 167 Kč, tuto částku považovala za odpovídající, se žalobním požadavkem na vyšší odškodnění nesouhlasila.4. Soud I. stupně s ohledem na shodná stanoviska účastníků rozhodl postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházel z nesporných tvrzení účastníků ohledně dosud vyplaceného odškodnění a z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Průběh řízení popsal pod bodem 5. až 7. odůvodnění napadeného rozsudku, vycházel rovněž z průběhu dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, popsaného pod bodem 8.5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že byly naplněny předpoklady pro poskytnutí zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) a judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), na základě kritérií ust. § 31a odst. 3 OdpŠk shledal posuzované řízení nepřiměřeně dlouhým. Vycházel přitom z toho, že toto řízení bylo zahájeno dne 11. 7. 2003 a ke dni vyhlášení napadeného rozsudku trvalo 22 let a dosud neskončilo. Řízení hodnotil jako složitější, a to jednak v procesní rovině, když během řízení byla vydána řada procesních usnesení, soud prvního i druhého stupně musel opakovaně rozhodovat o žádosti žalobce i žalovaného o osvobození od soudních poplatků, o přerušení řízení, o změně žaloby, o částečném zastavení řízení, o ustanovení znalce, o znalečném, o ustanovení tlumočníka a o tlumočném, o procesním nástupnictví. V řízení byl přítomen cizí prvek, když původní žalovaný během řízení zemřel v , stát, , jeho potenciální procesní nástupci pobývali v cizině, bylo nutno opakovaně provádět dožádání, listiny doručované do , stát, bylo nutné překládat do anglického jazyka, zásilky se soudu opakovaně vracely jako nedoručené, bylo třeba pátrat po jedné z procesních nástupkyň. Věc byla složitější i skutkově, když za účelem zkoumání pravosti podpisu původního žalovaného musel být soudem ustanoven znalec z oboru písmoznalectví, ve věci bylo třeba vyslechnout několik svědků. Věc byla rozhodována na dvou stupních soudní soustavy, ke dni vydání napadeného rozsudku v tomto řízení vydal obvodní soud platební rozkaz, rozsudek pro uznání, rozsudek, odvolací soud vydal ve věci samé jedno usnesení a jeden rozsudek. V době vydání napadeného rozsudku bylo ve věci podáno dovolání. Ohledně významu posuzovaného řízení pro žalobkyni vycházel z toho, že předmětem řízení byla žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 19 mil. Kč s příslušenstvím, odkázal na závěry rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 17. 10. 2013, č. j. , spisová značka, , dle nichž sice bylo řízení vedeno pro značnou částku, žalobkyně však převzala ručitelský závazek dobrovolně, z čehož bylo možno usuzovat, že se jeho výše nevymykala jejím majetkovým poměrům, k vymáhání pohledávky u soudu přistoupila až po třech letech od její splatnosti, z čehož lze dovodit, že výše závazku nehrála pro žalobkyni fatální roli. Význam řízení pro žalobkyni tak hodnotil jako standardní. Při hodnocení postupu soudů shledal, že řízení nebylo vždy plynulé, poukázal přitom na období nečinnosti v průběhu roku 2006. V této souvislosti se rovněž ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu zabýval otázkou, zda bylo řízení přerušeno důvodně a zda vedlejší řízení, kvůli němuž bylo řízení přerušeno, postupovalo plynule a dospěl k závěru, že v tomto směru nelze soudu nic vytknout; dobu, po kterou bylo řízení přerušeno, tak nelze považovat za průtah v řízení. S ohledem na délku posuzovaného řízení dospěl k závěru, že je na místě finanční odškodnění, přičemž vycházel z částky 20 000 Kč ročně, za prvé dva roky v poloviční výši, stanovil tak základní částku 420 000 Kč. Na základě kritérií ust. § 31a odst. 3 OdpŠk pak tuto částku snížil o 50 % z důvodu procesní složitosti s tím, že délka řízení byla způsobena především cizím prvkem v řízení a žalovanou nelze činit odpovědnou za trvání dědického řízení vedeného před orgány cizího státu. K další modifikaci výše odškodnění důvod neshledal, když postup soudů se na délce řízení podstatnou měrou nepodílel. Za odpovídající tak považoval částku 210 000 Kč, po odečtení částky 204 167 Kč, kterou již žalobkyně obdržela, žalobě vyhověl ohledně částky 5 833 Kč a ve zbylé výši žalobu zamítl. Přiznal žalobkyni rovněž nárok na úhradu úroků z prodlení z přiznané částky s odkazem na § 15 odst. 1 OdpŠk.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení za soudní poplatek a náklady právního zastoupení podrobně specifikované v bodě 26 odůvodnění napadeného rozsudku.7. Proti zamítavému výroku tohoto rozsudku (II.) podala žalobkyně včasné odvolání, uplatnila dovolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., vytýkala soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení. Nesouhlasila s určením výše odškodnění, pokud soud I. stupně vycházel z částky 20 000 Kč za jeden rok řízení a s následným snížením o 50 %. Namítala, že naopak z důvodu extrémní délky řízení měla být základní částka navýšena o 50 % na 30 000 Kč za jeden rok řízení, poukázala přitom i na mimořádný význam řízení a inflaci od roku 2011, v jejímž důsledku jsou hodnoty stanovené ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 v roce 2025 nepřiměřené. K extrémní délce řízení namítala, že v počátku řízení docházelo k průtahům, které vedly k tomu, že původní žalovaný zemřel dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno. Pravomocnému skončení řízení v průběhu necelých 6 let přitom nic nebránilo. Poukázala přitom na to, že nároky byly zamítnuty z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce a promlčení. Úmrtí žalovaného a následná délka řízení by tak měly jít k tíži žalované. Ke snížení odškodnění pro složitost tak nemělo dojít. Namítala dále, že nebyl zohledněn mimořádný význam řízení pro ni, vytýkala soudu I. stupně, že pouze přejal závěr z rozsudku Městského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, , který považovala za spekulativní. Soud I. stupně se měl zabývat majetkovou a příjmovou situací žalobkyně, jakož i její činností a posláním a na tomto základě učinit závěr o významu řízení. Namítala, že převzetí ručitelského závazku, jeho splnění a následné vymáhání bylo pro ni věcí zcela mimořádnou. I tato okolnost svědčila pro navýšení základní částky na 30 000 Kč za jeden rok. Poukázala dále na inflaci s tím, že částka, která odpovídala poměrům v roce 2011, nemůže odpovídat poměrům v roce 2025, základní částka tak měla být valorizována. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku změnil a žalobě vyhověl.8. Žalovaná omluvila svou neúčast u odvolacího jednání, souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Závěry soudu I. stupně považovala za správné, odkázala na své vyjádření k žalobě a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.9. Odvolací soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Žalobkyně při odvolacím jednání setrvala na svém stanovisku.10. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a neshledal odvolání žalobkyně důvodným. Soud I. stupně učinil o průběhu posuzovaného řízení odpovídající skutkový závěr, který rovněž v zásadě správně posoudil po stránce právní.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má te