62 Co 251/2025-113 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že její pracovní poměr u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne , datum, se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou a trvá (výrok I. rozsudku) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 581 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného advokátky , Jméno Zástupce B, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že se její pracovní poměr vzniklý podle pracovní smlouvy ze dne , datum, na dobu určitou změnil v pracovní poměr na dobu neurčitou a nadále trvá.2. Soud prvního stupně po důkazním řízení, které provedl zejména z listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Pod body 7 až 16 popsal zjištění, která učinil z jednotlivých provedených důkazů. Ta odvolací soud uvádí doslovném znění.3. Z pracovní smlouvy mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem ze dne 5. 12. 2022 včetně její přílohy č. 1 nazvané , podezřelý výraz, soud zjistil, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného vznikl dne , datum, a byl sjednán na dobu určitou, a to na jeden rok ode dne nástupu žalobkyně do pracovního poměru. Žalobkyně byla přijata na pozici , podezřelý výraz, . Z oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný oznámil žalobkyni vznik překážek v práci na straně zaměstnavatele podle § 209 zákoníku práce, které spočívaly v omezené poptávce po jeho službách, takže od , datum, do , datum, nebude přidělovat žalobkyni práci a žalobkyně nebude docházet na pracoviště. Vzniká jí nárok na náhradu mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku. Z výplatní pásky žalobkyně za prosinec 2023 soud zjistil, že hrubý příjem žalobkyně v daném měsíci činil 20 147 Kč a byl tvořen zdaňovanými příjmy ve výši 16.465 Kč za proplacení řádné dovolené 14 319 Kč a odměnu 2.146 Kč, a ze zdaňované 60% náhrady za období 1.-5. v částce 3 682 Kč. Čistý příjem žalobkyně v daném měsíci činil 17 470 Kč. Z potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) soud zjistil, že žalovaný potvrdil žalobkyni, že u něj byla v pracovním poměru od , datum, do , datum, . Z informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti ode dne , datum, . Zaměstnavatelem žalobkyně je zde uveden žalovaný. Z výzvy žalovaného žalobkyni ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný dopisem z uvedeného dne vyzval žalobkyni k vrácení svěřených předmětů z důvodu skončení pracovního poměru, ke kterému došlo dne 5. 12. 2023. Žalovaný v dopise uvedl, že žalobkyni bude při současně s vrácením svěřených předmětů předáno vystavené potvrzení o zaměstnání a další doklady související se skončením jejího pracovního poměru. Rovněž bylo v dopise zdůvodněno, proč byla žalobkyni za měsíc prosinec 2023 vyplacena odměna ve výši 2 146 Kč (brutto). Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, včetně detailu odeslané zprávy v systému datových schránek soud zjistil, že žalobkyně dopisem doručeným žalovanému dne , datum, sdělila žalovanému v reakci na jeho výzvu ze dne , datum, , že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával. Žalobkyně uvedla, že pracovní poměr nebyl ukončen, neboť došlo k jeho automatickému prodloužení na dobu neurčitou. Z dopisu právní zástupkyně žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně sdělil, že trvá na svém stanovisku, že pracovní poměr žalobkyně na dobu určitou nemohl být transformován na pracovní poměr na dobu neurčitou a že skončil dne , datum, . Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně právní zástupkyni žalovaného ze dne 24. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřila nesouhlas s tím, že by měl její pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby, neboť dle ní došlo k přeměně pracovního poměru na dobu neurčitou. Z e-mailové komunikace mezi právními zástupci účastníků z května a června roku 2024 soud zjistil, že žalobkyně v rámci návrhu na smírné vyřešení sporu navrhla, aby jí žalovaný poskytl tříměsíční odstupné, což bylo pro žalovaného neakceptovatelné. Právní zástupkyně žalobkyně v e-mailu ze dne 20. 6. 2024 uvedla, že žalobkyně si není vědoma, že by u sebe měla klíče či čip do zaměstnání.4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podala určovací žalobu podle § 80 o. s. ř., kdy určení se lze domáhat pouze tehdy, je-li na něm naléhavý právní zájem. K tomu odkázal na § 2401 odst. 1 o. z. a vysvětlil charakter určovací žaloby s tím, že tato je preventivní a má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení, práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Určovací žaloba má také význam tam, kdy tato žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Soud prvního stupně s poukazem na judikaturní závěry Nejvyššího soudu ČR, které citoval, uvedl, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť ten může postavit najisto právní vztahy mezi účastníky pracovního poměru, tedy určit, zda mezi nimi i nadále trvají práva povinnosti z pracovního poměru, či nikoliv.5. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve zkratce zák. práce Uvedl jeho § 33 odst. 1, § 36, § 39 odst. 1, § 48 odst. 2, § 65 odst. 1 a 2, tato zákonná ustanovení ocitoval. Žalobu shledal nedůvodnou, když vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou jednoho roku s tím, že žalobkyně do zaměstnání nastoupila dne , datum, . Pracovní poměr mezi účastníky skončil dne , datum, po uplynutí sjednané doby a na to nemá vliv ani ta skutečnost, že žalovaný před skončením pracovního poměru žalobkyni oznámil, že z důvodu překážek na jeho straně podle § 209 zákoníku práce žalobkyni nebude od , datum, do , datum, přidělovat práci a žalobkyně nebude docházet do zaměstnání v této době. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně pro žalovaného po , datum, práce fakticky nevykonávala. Soud prvního stupně s odkazem na § 65 odst. 2 zákoníku práce dovodil, že pro transformaci pracovního poměru sjednaného na dobu určitou na dobu neurčitou je nezbytné, aby zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele po uplynutí sjednané doby pracovního poměru pokračoval v konání prací, tedy práci vykonával reálně. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil a uzavřel, že bylo prokázáno a mezi účastníky je také nesporné, že žalobkyně počínaje , datum, do zaměstnání nedocházela, žádné práce pro žalovaného nevykonávala, a proto nemohlo dojít k naplnění podmínek § 65 odst. 2 zákoníku práce. To ostatně potvrzuje i výpočet mzdy žalobkyně ve výplatní pásce za měsíc prosinec 2023 a je nerozhodné, že žalovaný v oznámení překážek v práci uvedl datum pozdější. Nepodstatné je také to, že žalobkyni byl po skončení pracovní neschopnosti vydán zápočtový list až s dvouměsíčním odstupem. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému s tím, že náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení, vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif.7. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Blanketní odvolání doplnila podáním ze dne 7. 7. 2025 a uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Pod bodem II. odvolání stručně zrekapitulovala předmět sporu a skutkové a právní závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl. Uvedla dále, že jádrem sporu byla otázka výkonu práce po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele. Žalobkyně dovodila, že k transformaci jejího pracovního poměru na dobu neurčitou nedošlo z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, ale z důvodu projevu vůle žalovaného, tedy oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele a jejich následného proplacení. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4683/2017 proto na daný případ podle žalobkyně aplikovat nelze. Zopakovala, že se jedná o situaci, která dosud nebyla soudní praxí řešena, když žalovaný dal svým jednáním najevo, že pracovní poměr žalobkyně trvá i nadále tím, že jí oznámil překážky v práci i po dobu po skončení doby určité a osobně žalobkyni sdělil sedm dní před uplynutím smlouvy na dobu určitou, že bude nadále pokračovat v práci po Novém roce s tím, že po , datum, bude žalobkyní vybrána zbývající dovolená za daný rok. Tato vůle žalovaného je nesporná. Žalobkyně měla zato, že její pracovní poměr i po , datum, trvá a z ničeho nevyplývá, že by tomu mělo být jinak.8. Žalobkyně rozebrala ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce a připustila, že naplnění podmínky pokračování výkonu práce po uplynutí sjednané doby vyžaduje podle judikatury skutečný, tedy faktický výkon práce. Jak ale vyplývá ze soudní pra