68 Co 35/2025-112 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 109 600 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním, které vůči němu bylo zahájeno usnesením , orgán, ze dne 31. 12. 2019 a které skončilo zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 26. 9. 2022.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobě vyhověl co do částky 40 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu žalobního požadavku, tj. co do částky 69 600 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II). Současně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37 090 Kč (výrok III). Usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši 3 195 Kč (jedná se svou povahou o doplňující usnesení ve smyslu § 166 odst. 1 o. s. ř., jehož výrok je závislý na rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, jímž napadla vyhovující výrok I. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně porovnával žalobcovu věc s případy jeho bratrů (, jméno FO, a , jméno FO, ), přestože si musel být vědom toho, že tato řízení dosud nejsou pravomocně skončena. Navíc u žalobcových bratrů byly prokázány větší dopady trestního stíhání do jejich života, než tomu bylo v případě žalobce, u něhož trestní řízení zasáhlo „pouze“ osobní život a pověst žalobce. Pokud soud prvního stupně akcentoval obavy, jimiž trpěla žalobcova dcera, bylo i v případě , jméno FO, prokázáno, že musel utěšovat svého nezletilého syna, kterému spolužáci říkali, že tatínek půjde do vězení. Rovněž je třeba odlišit, zda se jednalo o zásah do sféry žalobcovy dcery anebo žalobce samotného. Dále je třeba vzít v úvahu, že příčinou obav žalobcovy dcery nebylo trestní stíhání jejího otce jako takové, nýbrž incident, který trestní stíhán vyvolal. Žalovaná setrvává na svém názoru, že pro srovnání s případem žalobce se nejvíce hodí případ, který soudu prvního stupně nabízela, a to případ poškozeného, jehož trestní stíhání sice trvalo kratší dobu (1 rok a 6 měsíců), u něhož ale byly výraznější dopady do osobnostní sféry, než tomu bylo u žalobce. Poškozenému byl zajištěn zbrojní průkaz a dvě zbraně, v důsledku čehož nemohl vykonávat práci v rámci , nazev, spolku, utrpěl ostudu na malé obci, trpěl stresem, podrážděností, hrozilo mu vyloučení ze spolku , nazev, . Odškodněn byl částkou 40 000 Kč. Stejné zadostiučinění žalovaná poskytla i žalobci. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení.6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Uvedl, že v řízení byly prokázány negativní dopady trestního stíhání nejen do jeho osobního života, ale i profesní a společenské oblasti (např. různé nevhodné poznámky ze strany lidí v místě žalobcova bydliště). Za zcela zásadní má však to, že jeho otec během trestního stíhání zemřel, aniž by se dozvěděl o nevině svých synů (žalobce a jeho dvou bratrů), a právě tato skutečnost žalobce velmi tíží.7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti. K projednání odvolání došlo v nepřítomnosti obou účastníků řízení, kteří se z účasti na jednání odvolacího soudu, aniž by trvali na jeho odročení, omluvili. Odvolací soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal v jejich nepřítomnosti.8. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, správně na danou věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb. a dospěl ke správnému závěru, že byly naplněny všechny odpovědnostní předpoklady pro náhradu nemajetkové újmy ze strany státu (§ 5, § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). O tom mezi účastníky ostatně ani nebylo sporu. Spornou otázkou, a to i v odvolacím řízení, zůstala jen výše přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobci mělo dostat. Při úvahách o jejím stanovení je třeba přidržet se judikatorních závěrů, dle nichž soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, vycházejí zejména z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Výše zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2200/2015).9. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalobce byl stíhán pro zločin těžkého ublížení na zdraví a přečin výtržnictví, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na deset let, a byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Trestní řízení trvalo 2 roky a 9 měsíců a negativně zasáhlo do osobního života žalobce. Nejintenzivnější zásah (který měl žalobcův případ odlišovat od případu jeho dvou spoluobviněných bratrů) soud prvního stupně spatřoval v tom, že žalobcova nezletilá dcera, která byla incidentu mezi bratry , jméno FO, a údajným poškozeným přítomna, trpěla obavami, aby se poškozený, který svou agresivitou incident vyvolal, nepokusil svůj čin zopakovat. Rovněž se obávala, aby se nechtěl žalobci pomstít, např. jejím únosem. V tomto ohledu je ale třeba přisvědčit žalované, že trestní stíhání nelze považovat za příčinu tohoto stavu, který měl původ v samotné události, kvůli níž bylo zahájeno. Tato okolnost tak nemůže být tím, co by prohlubovalo újmu způsobenou žalobci trestním stíháním a mělo rozhodný vliv na úvahy o výši zadostiučinění. Další skutečností, kterou soud prvního stupně (správně) zohlednil, byl stres a psychická nepohoda, kterou žalobce prožíval a která se přenášela i na jeho rodinné příslušníky, byť jinak rodina držela pospolu a byla žalobci oporou. Dále utrpěla žalobcova pověst na malém městě, kde se o trestním stíhání vědělo, naproti tomu v profesní rovině žalobce dotčen nebyl anebo jen v míře zcela minimální, neboť jeho podnikání mělo i během trestního stíhání příznivý vývoj.10. Pro srovnání s případem žalobce soud prvního stupně použil případy jeho dvou bratrů, které s ním vykazovaly shodné znaky, pokud jde o charakter trestní věci a délku trestního stíhání, jakož i pokud jde o některé z dopadů do života poškozených (ve všech třech případech se jednalo o bezúhonné osoby žijící v menší obci, kde trestní stíhání vešlo ve známost, a společné jim bylo rovněž to, že během trestního stíhání zemřel otec poškozených, jenž se tak již nedožil verdiktu, jímž byli jeho synové obvinění z trestných činů zproštěni). Rovněž odvolací soud shledává tyto případy pro srovnání s věcí žalobce jako vhodné a přiléhavé, naopak trestní věc, kterou ke srovnání navrhovala žalovaná, za vhodnou nemá, a to zejména kvůli výrazně kratší době, po kterou byl poškozený negativním účinkům trestního stíhání vystaven. Namítala-li žalovaná, že v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně srovnávané případy žalobcových bratrů dosud nebyly pravomocně skončeny, ke dni rozhodování odvolacího soudu již byly oba prvostupňové rozsudky k odvolání žalované potvrzeny. Dle rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 13. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , byla , jméno FO, (nad rámec plnění poskytnutého žalovanou ve výši 40 000 Kč) přisouzena částka 40 000 Kč s příslušenstvím, a , jméno FO, byla rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 14. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 31. 3. 2025, č. j. , spisová značka, (nad rámec pln