69 Co 283/2025-227 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že řízení částečně zastavil v rozsahu částky 102 682 Kč s příslušenstvím (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 159 137,80 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), jakož i náhradu nákladů řízení ve výši 26 034,36 Kč (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 159 137,80 Kč s příslušenstvím, a následně po změně žaloby i částku 102 682 Kč s příslušenstvím. Nároky vyplývaly z nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu nebytových prostor, přičemž žalobce tvrdil, že žalovaná nehradila nájemné za období leden až duben 2020 (každý měsíc 36 172 Kč), dlužila poplatky za vodné a stočné za rok 2019 ve výši 14 449,80 Kč a dále úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně za prodlení specifikovaných plateb. Žalovaná se bránila zejména námitkou, že smlouva o nájmu byla uzavřena až 25. 11. 2019, a dále zpochybňovala aktivní legitimaci žalobce k části žalovaného nároku.3. Soud prvního stupně o věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky existoval kontinuální nájemní vztah od 30. 3. 2017, který trval i po změně obchodní firmy a jednatele žalované, a že žalovaná vyklidila nebytové prostory až 26. 7. 2020, tedy po uplynutí výpovědní lhůty.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), zejména ustanovení § 2217 a § 2218 občanského zákoníku, neboť zvláštní ustanovení o nájmu prostor sloužících k podnikání (§ 2302 až § 2315 o. z.) nájemné neupravují. Soud vycházel z kontinuity nájemního vztahu a z prokázaného užívání prostor žalovanou a vyhodnotil důkazy ve prospěch závěru o oprávněnosti žalobních nároků. Vycházel rovněž z judikatury týkající se nájemních vztahů a aktivní legitimace při postoupení pohledávky. Žalobě vyhověl v rozsahu částky 159 137,80 Kč s příslušenstvím, zatímco řízení ohledně částky 102 682 Kč s příslušenstvím zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně (výrokům II. a III.) podala žalovaná včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýkala zejména nepřezkoumatelnost, nesprávné právní posouzení věci a neúplné skutkové zjištění. Žalovaná namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnostem jí tvrzeným ani k jí navrženým důkazům. Žalovaná zpochybňovala právní titul žalobních nároků, zejména s ohledem na sporný termín uzavření nájemní smlouvy. Tvrdila, že smlouva byla podepsána až 9. 10. 2019 a ze strany původního žalobce až 25. 11. 2019, přičemž soud prvního stupně se s těmito tvrzeními nevypořádal. Pokud byla smlouva uzavřena později, mělo být účtováno nájemné ve výši 33 725 Kč, nikoliv 36 172 Kč, a mělo být zohledněno, že se jednalo o novaci závazku dle § 1902 o. z.6. Žalovaná dále namítala, že nárok na úhradu vodného a stočného ve výši 14 449,80 Kč nebyl řádně prokázán. Tvrdila, že nebyl instalován podružný vodoměr, jak bylo sjednáno ve smlouvě, a že jí nebylo předloženo žádné vyúčtování spotřeby vody. Předložené tabulky žalobce považuje za nedostatečné a nepodložené, neboť neobsahují ověřitelné údaje o skutečné spotřebě ani jednotkové ceně. Z těchto důvodů má žalovaná za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno a že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobě v této části vyhověl.7. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není (pokud jde o nárok na zaplacení nájemného) důvodné. V části požadovaného zaplacení vodného a stočného za rok 2019 však odvolání důvodné je.9. Odvolací soud, pokud jde o nárok na zaplacení dlužného nájemného, především odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k této části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené. Odvolací soud se proto vyjádří pouze k relevantním námitkám žalobkyně uvedeným v odvolání.10. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého není podstatné, zda nájemní smlouva byla uzavřena v březnu 2019, nebo v říjnu, resp. v listopadu, 2019, neboť nájemní vztah mezi účastníky trval kontinuálně již od 30. 3. 2017 a v řízení bylo prokázáno, že žalovaná (byť pod jiným názvem, avšak s totožným identifikačním číslem) předmětné prostory užívala po celou dobu až do vyklizení 26. 7. 2020. Skutečnost, zda nová smlouva byla uzavřena v březnu, říjnu či listopadu 2019 proto na posouzení věci nemá žádný vliv.11. Rovněž námitka žalované, že v takovém případě mělo být nájemné hrazeno ve výši 33 725 Kč a nikoli ve výši 36 172 Kč, není důvodná. V čl. II. 2) předmětné nájemní smlouvy totiž bylo ujednáno, že počínaje od 1. 1. 2018 se nájemné bude zvyšovat o průměrnou roční míru inflace. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že sama žalovaná hradila již v průběhu roku 2019 nájemné ve výši 36 172 Kč, ke zvýšení nájemného ve smyslu čl. II. 2) nájemní smlouvy zjevně došlo.12. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně má nárok na zaplacení specifikovaného nájemného se sjednaným příslušenstvím a rovněž příslušenství z opožděně uhrazených nájmů v roce 2019.13. Odvolací soud proto v této části výroku II. napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.14. Jiná situace je však u nároku žalobce na zaplacení vodného a stočného za rok 2019 ve výši 14 449,80 Kč s příslušenstvím, neboť k této části žalovaného nároku soud prvního stupně neuvedl žádné relevantní důvody, pro které bylo na místě žalobě vyhovět.15. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 14 449,80 Kč s příslušenstvím napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro nedostatek důvodů zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.16. Na soudu prvního stupně bude, aby se podrobně zabýval nárokem žalobce na zaplacení vodného a stočného za požadované období, především aby žalobce vyzval, aby doplnil svá skutková tvrzení týkající se tohoto nároku, a to kdy a jakým způsobem byla spotřeba vody žalovanému vyúčtována způsobem předvídaným v čl. II. 6) a 7) smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání, a k těmto doplněným tvrzením, nechť označí a předloží důkazy. Po zhodnocení doplněného dokazování soud prvního stupně o věci znovu rozhodne, přičemž své úvahy přezkoumatelným způsobem účastníkům zpřístupní v novém rozhodnutí. Přitom neopomene rozhodnout i o všech nákladech řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Na soudu prvního stupně též bude, aby v konečném rozhodnutí rozhodl o povinnosti k úhradě soudního poplatku za toto odvolací řízení (§ 9 odst. 6 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).17. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně podle § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán.18. Ve výroku I. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním žalované nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).