70 Co 292/2025-70 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 117 280,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 21. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení dalších 44 665,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 117 280,90 Kč od 19. 1. 2025 do 20. 1. 2025 (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 896 Kč (výrok III.).2. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 1. 2025 původně domáhal zaplacení částky 284 837,20 Kč s příslušenstvím, ta byla tvořena náhradou za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 228 861,90 Kč a náhradou majetkové škody ve výši 55 975,30 Kč. Nemajetková újma i majetkové škoda měly být žalobci způsobeny nepřiměřenou délkou řízení ve věcech služebního poměru vztahující se k projednání jeho žádosti ze dne 14. 8. 2008, kterou se domáhal doplacení ušlého platu za období jeho určování do , funkce, , právnická osoba, (, právnická osoba, ) a , právnická osoba, (, právnická osoba, ). O uvedené žádosti bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím , orgán, č. j. , číslo, ze dne 24. 1. 2024, jež bylo doručeno žalobci dne 29. 1. 2024. Délka posuzovaného řízení (od podání žádosti do právní moci posledního rozhodnutí, včetně řízení před správními soudy) tak činila 15 let, 5 měsíců a 15 dnů. Od nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení žalobce odvozoval svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 228 861,90 Kč a také nárok na náhradu nákladů zastoupení advokátem ve správním řízení ve výši 55 975,30 Kč.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobci v souvislosti s předběžným projednáním předmětného nároku dopisem, který mu byl doručen dne 22. 1. 2025, sdělila, že mu poskytne finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 122 890,98 Kč, a tuto částku mu následně také vyplatila. Dříve mu plnit nemohla, neboť jí nesdělil příslušné číslo bankovního účtu. Poskytnutou částku považovala za adekvátní náhradu nemajetkové újmy. Požadavek na náhradu majetkové škodu odmítla zcela, neboť dle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, si každý z účastníků nese náklady správního řízení ze svého.4. Podáním ze dne 22. 4. 2025 žalobce vzal žalobu zpět co do částky 122 890,98 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná po podání žaloby v tomto rozsahu žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy dobrovolně uspokojila, přičemž se nadále domáhal již jen zaplacení částky 161 946,20 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu náhrady majetkové újmy ve výši 55 975,30 Kč a ve zbytku z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřeně dlouhým správním řízením. Usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně řízení co do částky 122 890,98 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení částečně zastavil.5. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že dne 14. 8. 2008 bylo u žalované na návrh žalobce zahájeno správní řízení o doplatek platu a že uvedené řízení bylo vedeno až do 29. 1. 2024, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí služebního orgánu ve věci. Řízení tedy trvalo 15 let, 5 měsíců a 15 dnů, tj. celkem 5 646 dnů. Žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřeně dlouhým trváním správního řízení, stejně jako nárok na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech vynaložených ve správním řízení na právní zastoupení advokátem předběžně uplatnil u žalované přípisem ze dne 18. 7. 2024, který byl žalované doručen téhož dne. Žalovaná dopisem odeslaným žalobci dne 22. 1. 2025 přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 122 890,98 Kč a nárok na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení odmítla s poukazem na to, že tento nárok nejen nebyl řádně specifikován, ale dále také proto, že ve správním řízení si každý nese náklady ze svého.6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení 15 let, 5 měsíců a 15 dnů, tj. celkem 5 646 dní, hodnotil jako nepřiměřenou a uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.7. Zabýval se proto tím, jaká satisfakce odpovídá nemajetkové újmě žalobce, jejíž vznik se presumuje. Za adekvátní základní částku za jeden rok trvání posuzovaného správního řízení považoval soud prvního stupně 17 000 Kč. Nepřisvědčil námitce žalované, že by základní částka měla být snížena na polovinu za první dva roky trvání řízení, což zdůvodnil tím, že nemajetková újma byla požadována v souvislosti se správním řízením, kdy jsou lhůty pro vydání rozhodnutí stanoveny zákonem (§ 71 správního řádu), což v daném případě znamenalo, že rozhodnutí mělo být vydáno do 30 dnů, resp. 60 dnů šlo-li o věc skutkově a právně složitou. Tuto základní částku pak modifikoval za použití jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Z důvodu skutkové i právní složitosti základní částku snížil o 20 %, o dalších 20 % snížil základní částku z toho důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních. Naopak k navýšení základní částky o 30 % přistoupil pro zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť řízení se týkalo doplatku platu, a tedy šlo o věc obdobnou věci pracovněprávní, a i částka, o niž v posuzovaném řízení šlo, byla poměrně vysoká (doplaceno bylo 271 121 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 425 427 Kč). Na základě uvedených úvah soud prvního stupně zmíněnou roční částku 17 000 Kč snížil ve výsledku o celkem 10 % na 15 300 Kč za rok trvání správního řízení. Dále soud prvního stupně uzavřel, že od celkové doby trvání správního řízení v délce 5 646 dní je s ohledem na lhůty stanovené v § 71 správního řádu nutno odečíst 30 + 30 dní a nemajetkovou újmu přiznat jen za 5 586 dnů. Při počtu 5 586 dnů dospěl k tomu, že odškodnění nemajetkové újmy žalobce mělo činit 234 152,90 Kč. S ohledem na to, že žalovaná po podání žaloby uhradila 122 891 Kč, zbývá jí dle soudu prvního stupně povinnost doplatit ještě částku 111 261,90 Kč.8. Dále se soud prvního stupně zabýval nárokem na náhradu majetkové škody, jejíž vznik žalobce shledával v tom, že ve správním řízení vynaložil náklady na právní zastoupení. Soud prvního stupně vyšel z § 31 odst. 1 OdpŠk a konstatoval, že žalobce může s úspěchem požadovat jen náklady řízení, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Za tyto náklady soud prvního stupně považoval 4 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce ve správním řízení. Šlo o urgenci činnosti odvolacího orgánu ze dne 21. 6. 2010, sepis odvolání ze dne 7. 10. 2013, sepis odvolání ze dne 18. 4. 2017 a sepis odvolání ze dne z 4. 2. 2019. Tyto úkony soud prvního stupně ocenil dle advokátního tarifu na částku 6 019 Kč (odměna za čtyři úkony 1 000 Kč, čtyři režijní paušály po 300 Kč a náhrada 21 % DPH). Nad rámec této částky soud prvního stupně předmětný nárok neshledal důvodným.9. Celkem tak soud prvního stupně vyhověl žalobě co do částky 117 280,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 21. 1. 2025. K prodlení uvedl, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 18. 7. 2024, poslední den 6měsíční lhůty dle § 15 OdpŠk připadl na pondělí 20. 1. 2025 a s účinností od 21. 1. 2025 se tak žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s § 146 odst. 2 (věta druhá) o.s.ř., kdy jednak přihlížel k tomu, že rozhodnutí soudu z podstatné části záleželo na úvaze soudu o přiměřené výši nemajetkové újmy (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), a dále k tomu, že řízení bylo zčásti zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby, přičemž procesní zavinění na částečném zastavení řízení shledal na straně žalobce. Z e-mailové komunikace mezi žalovanou a právním zástupcem žalobce zjistil, že žalovaná byla připravena žalobci plnit, potřebovala jen jeho součinnost v podobě poskytnutí bankovního spojení, které nebylo žalobcem poskytnuto včas. Při výpočtu náhrady nákladů řízení tak soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty 117 280,90 Kč, což odpovídá částce přiznané žalobci vyhlášeným rozsudkem. Soud prvního stupně žalobci nepřiznal náhradu za písemné podání ze dne 22. 4. 2025 s tím, že k němu nebyl soudem vyzván, a obsahovalo doplnění žaloby o skutečnosti, které měly být již součástí žaloby, a částečné zpětvzetí žaloby, které z procesního hlediska zavinil žalobce.11. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným odvoláním jak žalobce, tak i žalovaná.12. Žalobce odvoláním napadal výrok III. o nákladech řízení. Uvedl, že za úkony právní služby do částečného zpětvzetí žaloby mu měla být přiznána odměna z tarifní hodnoty 228 434,02 Kč a za pozdější úkony z tarifní hodnoty 101 525,55 Kč. Nesouhlasil ani s tím, že mu nebyla přiznána odměna z