70 Co 343/2025-257 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizený předat žalobkyni byt č. , číslo, umístěný ve , číslo, . patře, , číslo, . nadzemním podlaží, o výměře 184,60 m2, stavby číslo popisné , číslo, , která je součástí pozemku parc. číslo , číslo, , vše zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, (výrok I.), dále uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 40 596 Kč (výrok II.) a opatrovnici , Jméno opatrovnice, . přiznal odměnu za zastupování žalovaného ve výši 24 684 Kč (výrok III.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , vše k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a že v domě č. p. , číslo, se nachází byt č. , číslo, (dále také jen „předmětný byt“ nebo „byt“). Žalovaný užívá byt na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 1993 uzavřené mezi , právnická osoba, . jakožto pronajímatelem a , jméno FO, jakožto nájemcem, přičemž v roce 2007 přešel nájem bytu na žalobce. Žalovaný od 30. 9. 2009 nehradí nájemné a úhrady za služby, žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dlužné částky upomínkou odeslanou dne 17. 5. 2022, na níž žalovaný nereagoval. Žalobkyně poté dne 25. 5. 2022 přistoupila k podání výpovědi z nájmu bytu, kterou si žalovaný převzal dne 9. 6. 2022, výpovědní doba uplynula dne 30. 9. 2022, ale žalovaný byt nevyklidil a žalobkyni nepředal.3. Žalovaný namítal, že žalobkyně není vlastníkem bytu a domu, kterým je dle jeho názoru stále , právnická osoba, . Výpověď z nájmu bytu proto považuje za neplatné právní jednání, a z tohoto důvodu ani u soudu nepodal žalobu na určení její neoprávněnosti dle § 2290 občanského zákoníku. Dále namítal, že jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu znemožňuje účinně vykonávat práva a plnit povinnosti, a i z tohoto důvodu by podle jeho názoru žalobě nemělo být vyhověno, a to pro rozpor s dobrými mravy.4. Soud prvního stupně se nejprve s ohledem na námitku žalovaného, že žalobkyně není vlastníkem bytu, zabýval otázkou, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. Z prohlášení zakladatele ze dne 22. 3. 1995 zjistil, že , právnická osoba, . vložila při založení společnosti , právnická osoba, . do jejího základního jmění nemovitosti s pozemky, mezi nimiž byla i budova č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, . Dále z výpisů z obchodního rejstříku zjistil, že společnost , právnická osoba, . byla ke dni 1. 9. 2003 zrušena bez likvidace fúzí splynutím se společností , právnická osoba, . Společnost , právnická osoba, . dne 1. 2. 2006 zanikla sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, Společnost , právnická osoba, poté změnila název na , právnická osoba, . a k 1. 10. 2007 zanikla rozdělením se založením nových nástupnických společností, mimo jiné , právnická osoba, Splynutím společností , právnická osoba, a , právnická osoba, vznikla k 1. 1. 2021 nástupnická společnost , právnická osoba, (žalobkyně). Žalobkyně je zapsána jako vlastník budovy č. p. , číslo, v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně také připomenul, že otázka vlastnictví žalobkyně k domu č. p. , číslo, již byla soudy opakovaně řešena v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , spisová značka, , ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , spisová značka, , jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , dle nichž prohlášení zakladatele , právnická osoba, . o nepeněžitém vkladu do základního jmění společnosti , právnická osoba, . ze dne 22. 3. 1995 bylo určitým a platným právním úkonem, na jehož základě se stal právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., vlastníkem předmětných nemovitostí, a to včetně domu č. p. , číslo, .5. Soud prvního stupně na základě těchto zjištění uzavřel, že žalobkyně je vlastníkem domu č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v němž se nachází byt č. , číslo, , a tudíž je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby. Dále soud prvního stupně zjistil, že byt užívá žalovaný na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 3. 1993 mezi , právnická osoba, . jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem, na žalobce přešel nájem bytu k 1. 6. 2007. Dne 25. 5. 2022 dala žalobkyně žalovanému výpověď z nájmu pro neplacení nájemného, ve výpovědi byl žalobce poučen o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout její přezkoumání soudem. Žalovaný si výpověď převzal dne 9. 6. 2022 a vůči podané výpovědi neuplatnil námitky a nenapadl jí žalobou. Výpovědní doba uplynula 30. 9. 2022, žalovaný ale byt nevyklidil a žalobkyni nepředal. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že od 1. 10. 2022 žalovaný užívá byt bez právního důvodu, a proto žalobě na vyklizení bytu vyhověl.6. Soud prvního stupně rovněž hodnotil, zda výkon práva žalobkyně na vyklizením bytu není v rozporu s dobrými mravy. Konstatoval, že dle sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 25. 9. 2024 a , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 29. 10. 2024 žalovaný trpí těžkou poruchou osobnosti s výraznou dezorganizací s tím, že žalovaný sice má schopnost vnímat plynutí času a dodržovat lhůty i schopnost samostatně jednat, ale občas dojde ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Tato zdravotní omezení žalovaného však dle názoru soudu prvního stupně nejsou tak závažného charakteru, aby z nich bylo možné usuzovat na výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Za podstatné přitom považoval to, že žalovaný dlouhodobě neplatí nájemné a na úkor žalobkyně se tak obohacuje, jakož i to, že žalovaný proti výpovědi včas nijak nebrojil a měl dostatečný časový prostor k úpravě svých bytových poměrů. Ani z tohoto důvodu tedy neshledal namístě odepřít žalobkyni žalobou uplatněné právo.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, které směřoval proti meritornímu výroku I. a nákladovému výroku II. I nadále setrvává na přesvědčení, že žalobkyně nenabyla řádně vlastnické právo k nemovitosti, v níž se nachází byt, který má být vyklizen, a již jen z tohoto důvodu nemůže být ve věci úspěšná. Dále namítá neplatnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 25. 5. 2022 pro neurčitost. Má totiž za to, že žalobkyně ve výpovědi neuvedla, že je novým vlastníkem nemovitosti, a ani nezmínila, jak na ní mělo vlastnické právo přejít. Protože v té době trpěl duševní poruchou, netušil, že by s ním jednal vlastník nemovitosti a že by výpověď měla být právně relevantním jednáním působícím zánik jeho užívacího práva k bytu. Dle názoru žalovaného je výpověď absolutně neplatná a jeho nájemní vztah k bytu nadále trvá, tudíž i z tohoto důvodu nelze žalobě na vyklizení vyhovět. Žalovaný rovněž namítl rozpor výpovědi s dobrými mravy a zdůraznil, že jeho zdravotní handicap mu znemožňuje zajistit si bytové potřeby jinde. Povinnost vyklidit byt, kde dlouhodobě bydlí a kde je zvyklý, by jeho zdravotní stav ještě více destabilizovala. To, že by žalobnímu návrhu mohlo být vyhověno, považuje za nepřiměřeně tvrdé řešení sporu, odporující dobrým mravům. Navrhl tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání tvrzení žalovaného, že vlastníkem bytu je , právnická osoba, ., označila za nepodložené a účelové, odporující předchozím soudním řízením, jichž se žalovaný účastnil a kde bylo vlastnictví právního předchůdce žalobkyně potvrzeno. K námitce neplatnosti výpovědi žalobkyně uvedla, že žalovaný byl o tom, že vlastníkem bytu je žalobkyně, opakovaně informován, a to v předžalobní upomínce ze dne 17. 5. 2022 a ve výpovědi nájmu ze dne 25. 5. 2022, tyto dokumenty obsahují jasný popis právního nástupnictví. Žalobkyně se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že výpověď byla platným právním úkonem a že žalovaný byl poučen o možnosti podat námitku neplatnosti, což neučinil. Námitku rozporu s dobrými mravy odmítla s tím, že žalovaný měl dostatečný časový prostor k zajištění nového bydlení. Vyjádřila přesvědčení, že zdravotní indispozice žalovaného nemůže jít k její tíži, neboť byla namítána až dva roky po doručení výpovědi. Rovněž uvedla, že navrhovala uzavření soudního smíru s prodlouženou lhůtou k vyklizení, což žalovaný odmítl. Navrhla rozsudek jako správný potvrdit.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Odvolací soud předesílá, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě dospěl ke správným skutkových závěrům, jakož i ke správnému právnímu posouzení věci. Na základě provedených důkazů soud prvního stupně dospěl ke zcela správnému závěru, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu a jako taková je i aktivně legitimována k podání žaloby na vyklizení. Klíčovou otázku přechodu vlastnictví domu č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v němž