91 Co 107/2025-230 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 125 899,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky, Anonymizováno, 3 485 Kč od 18. 12. 2018 do 6. 12. 2019 ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 970 Kč od 8. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % (výrok I.) a současně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 99 270,80 Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok II.). Takto soud I. stupně rozhodl o nároku, kterým se žalobkyně domáhala po (nyní již zaniklé) 1. žalované a současně po 2. žalovaném (jakožto ručiteli) zaplacení částky v celkové výši 125 899,26 Kč s příslušenstvím, sestávající z: a) jistiny ve výši 6 970 Kč za dvě roční období – tedy z roční odměny ve výši 3 485 Kč za období od 7. 12. 2018 do 6. 12. 2019 a roční odměny ve výši 3 485 Kč za období od 7. 12. 2019 do 6. 12. 2020, dále b) smluvní pokuty za první elektronickou upomínku ve výši 100 Kč, c) smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za elektronicky zaslaný pokus o smír, d) částky 17 829,26 Kč – smluvní pokuty 0,4 % denně ze splatné pohledávky za porušení povinnosti hradit splatnou odměnu řádně a včas, e) částky 100 000 Kč představující smluvní pokutu 500 Kč denně za porušení povinnosti odhlásit sídlo 1. žalované ve lhůtě 10 dnů od doručení výpovědi. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a navrhovali její zamítnutí. 2. žalovaný současně poukázal na nepřiměřenost požadované smluvní pokuty a její rozpor s dobrými mravy s tím, že celkový žalobkyní požadovaný nárok je ve vztahu k tvrzené jistině dluhu zcela absurdním a z morálního, ale i právního hlediska naprosto nepřijatelným mnohonásobkem dluhu původního.2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění (a mezi účastníky bylo současně nesporné), že dne 7. 12. 2015 byla mezi žalobkyní jako dodavatelem a 1. žalovanou jako odběratelem uzavřena Smlouva o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb (dále také i jen „Smlouva“), číslo smlouvy: , číslo, (2. žalovaný byl vedlejším účastníkem Smlouvy), jejímž předmětem byly objednané služby, a to umístění obchodní adresy na adrese , Adresa žalované A, , přeposílání došlé pošty na zvolenou adresu , právnická osoba, ., , adresa, , a užívání nebytového prostoru za účelem výkonu podnikatelské činnosti odběratele. Cena za poskytované služby činila 3 485 Kč včetně DPH (ročně). Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné podmínky smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb (dále i jen „VPS“). Soud I. stupně dále zjistil, že smluvní pokuty 100 Kč a 1 000 Kč byly žalobkyní požadovány dle čl. IV. odst. 2 VPS jakožto pevné částky za nesplněnou povinnost dle čl. II. odst. 1 VPS. Smluvní pokuta ve výši 17 829,26 Kč pak byla žalobkyní požadována dle čl. IV. odst. 1 VPS. Ke smluvní pokutě ve výši 100 000 Kč bylo soudem I. stupně zjištěno, že tato vyplývá z čl. IV. odst. 3 VPS, a to v případě nesplnění jakékoliv povinnosti odběratele uvedené v čl. II. odst. 5 a čl. III. odst. 2, 3 VPS. Žalobkyně posledně uvedenou smluvní pokutu za porušení povinnosti odhlásit sídlo 1. žalované ve lhůtě 10 dnů od doručení výpovědi (z původně vypočtené výše 209 500 Kč) kapitalizovala ke dni podání předžalobní upomínky na částku 100 000 Kč, kterou požaduje též v podané žalobě.3. Dle zjištění soudu I. stupně vedlejší účastník přistoupil ke všem závazkům odběratele jako ručitel ve smyslu ustanovení § 2018 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to dle čl. IV. odst. 4 VPS. Žalobkyně opakovaně vyzvala 1. žalovanou a 2. žalovaného k úhradě dlužné částky; dopisem ze dne 13. 2. 2020 žalobkyně Smlouvu vypověděla z důvodu neplnění smluvních povinností ze strany 1. žalované. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2021 žalobkyně opakovaně vyzvala 1. žalovanou k úhradě dlužné částky.4. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2048 až 2051 o. z. Vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty vyšel též ze závěru Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, dle kterého není-li zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele ospravedlnitelný. Soud I. stupně uzavřel, že smluvní pokuta měla v tomto případě sankční funkci a sjednaná denní sazba není s ohledem na její sankční funkci nepřiměřená. Současně má za to, že ujednání o smluvní pokutě je dostatečně konkretizováno, výše pokuty je řádně vyčíslena a není v rozporu s dobrými mravy. Dle soudu I. stupně může neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy nastat jen v případě, kdy by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, byť případně i ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta (NS 31 Cdo 2707/2007).5. Soud I. stupně neshledal důvody k moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. Uzavřel, že žalovaná strana neposkytla tvrzení o tom, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo jejích zájmů, což je předpoklad pro požadovanou moderaci smluvní pokuty.6. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobě v plném rozsahu a ve vztahu k oběma žalovaným vyhověl.7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 99 270,80 Kč. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby ve výši 5 036 Kč a náklady právního zastoupení za 10 úkonů právní služby po 6 140 Kč podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále 4x ½ úkonu právní služby po 3 070 Kč, 14x režijním paušálem po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 16 354,80 Kč.8. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným a přípustným odvoláním 2. žalovaný s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítl, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s argumenty, které v rámci jednání předložil. Soudu I. stupně předně vytkl, že nerozhodl o moderaci smluvní pokuty, když měl k dispozici tři klíčové informace nezbytné pro provedení tohoto postupu. V této souvislosti vysvětlil, že k porušení smluvní povinnosti ze strany 1. žalované došlo tak, že nastalo prodlení s uhrazením poplatku za sjednané služby. Žalobkyně v důsledku uvedeného předmětnou smlouvu uzavřenou s 1. žalovanou vypověděla. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, uložené na základě porušení smluvní povinnosti s odhlášením obchodní adresy (ze strany 1. žalované), kterou 1. žalovaná využívala pro své podnikatelské účely. Zdůraznil, že on sám - 2. žalovaný hraje ve vzniklé situaci pouze ručitelskou roli za závazky 1. žalované a nemá a nikdy neměl vliv na vzniklou situaci. S touto informací je soud obeznámen od úplného začátku, tudíž mohl spravedlivě posoudit roli 2. žalovaného v celém tomto řízení. Uvedl, že soudu I. stupně bylo rovněž známo i to, v jaké míře se celá situace dotkla zájmů žalobkyně. Potvrdil, že 1. žalovaná má na výše zmíněné adrese stále zapsanou obchodní adresu, kterou ale sdílí s velkým počtem dalších obchodních subjektů. Tento kontinuální stav může být dle 2. žalovaného vnímán jako jediný pozorovatelný dopad na zájmy žalobkyně.9. Vzhledem k uvedenému 2. žalovaný uzavřel, že podmínky dané aktuálním rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 tak byly naplněny, když dle závěrů Nejvyššího soudu „přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny“. Akcentoval, že naopak oba žalovaní prokazatelně v průběhu řízení na zjevnou nepřiměřenost smluvní pokuty, a to nikoli pro její absolutní výši v důsledku běhu času, nýbrž právě vlastním hrubým nepoměrem mezi zajištěnou a sankční povinností poukazovali, jakož i tvrdili fakticky nicotné škodlivé následky ve sféře žalobkyně. Tato je právnickou osobou, která poskytuje virtuální sídlo několika tisícům subjektům. Případná újma, která porušením této povinnosti mohla žalobkyni vzniknout, je tak prakticky nulová. Za těchto okolností se dle 2. žalovaného sjednaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč jeví jako zcela nepřiměřená. Závěr soudu I. stupně v tom, že pokutu sjednaly dva rovnocenné subjekty – podnikatelé v rámci podnikatelské činnosti, přičemž na podnikatele jsou kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele, byl dle 2. žalovaného citovaným rozhodnutím