91 Co 119/2025-194 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 380 508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 380 508 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 241 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 241 440 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 194, 20 Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.). Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě (došlé soudu dne 30. 5. 2022), kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 621 948 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 11. 5. 2022 do zaplacení jakožto náhrady pojistného plnění vyplaceného žalobkyní za žalovanou v souvislosti s dopravní nehodou ze dne , datum, , a to z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně k uplatněnému nároku dále uvedla, že z titulu uzavřené pojistné smlouvy č. , číslo, , pojištěného vozidla , název, , vyplatila doposud mj. k rukám poškozených , jméno FO, a , jméno FO, (pozůstalé družky a dcery po , tituly před jménem, , jméno FO, ) za období květen 2019 až prosinec 2019 částku 241 440 Kč a za období leden 2020 až prosinec 2020 částku 380 508 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované zaplacení částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky (jistiny).2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že tento nárok byl žalobkyní vznesen po více než 11 letech od rozhodné události a je tedy promlčen. Dále žalovaná sporovala charakter cesty , tituly před jménem, , jméno FO, (tehdejšího jednatele žalované a též řidiče předmětného motorového vozidla) v den předmětné dopravní nehody s tím, že se jednalo o soukromou aktivitu jmenovaného nijak nesouvisející s žalovanou, tedy nikoli o služební cestu. V neposlední řadě žalovaná sporovala i samotný výpočet pojistného plnění ze strany žalobkyně.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, v , čas, hodin řídil tehdejší jednatel žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , po předchozím požití alkoholických nápojů, služební motorové vozidlo , název, , RZ , SPZ, , provozované žalovanou. V obci , adresa, nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, dostal smyk a způsobil dopravní nehodu. Při této nehodě došlo k úmrtí řidiče , tituly před jménem, , jméno FO, a (spolujezdce) , tituly před jménem, , jméno FO, . Pojistitelem k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného motorového vozidla byla žalobkyně. V souvislosti s usmrcením , tituly před jménem, , jméno FO, bylo ze strany žalobkyně jeho pozůstalým vyplaceno pojistné plnění z titulu náhrady na výživu pozůstalým za rok 2020 ve výši 380 508 Kč. Dle zjištění soudu I. stupně byla cesta , tituly před jménem, , jméno FO, cestou služební, tj. cestou za účelem plnění jeho pracovních povinností. Posledně uvedené soud I. stupně zjistil z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 23. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 5. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně , Jméno žalobkyně, , vůči žalovaným , jméno FO, a , jméno FO, o zaplacení částky 1 705 394,50 Kč, kdy v rámci uvedeného řízení uplatnila žalobkyně regresní nároky na náhradu škody v rozsahu 50 % částek vyplacených na výživu pozůstalých po , tituly před jménem, , jméno FO, . Okresní soud ve , adresa, měl za prokázané, že se jednalo o použití služebního vozidla , tituly před jménem, , jméno FO, za účelem obchodního jednání, a to s vědomím jeho provozovatele, nikoliv proti jeho vůli s tím, že v době nehody , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl provozovatelem tohoto vozidla, ale pouze řidičem, v důsledku čehož předpoklady pro uplatnění regresního nároku žalobkyně na žalovaných v tam vedeném řízení (coby dědiček , tituly před jménem, , jméno FO, ) nebyly naplněny, a právo regresu tak je možné uplatnit pouze vůči pojištěnému, tj. provozovateli vozidla.4. Soud I. stupně dále zjistil – pokud jde žalobkyní požadovanou částku 241 440 Kč, že žalobkyně po výzvě soudu a po poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), výslovně neoznačila žádné důkazní prostředky a k výplatám pojistného plnění za rok 2019 ani žádné důkazy nepředložila.5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel, s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), s poukazem na § 420 odst. 1 a 2, § 448 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) i na § 2 písm. f), § 6 odst. 1, § 10 odst. 1 písm. b) i § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v tehdy rozhodném znění, že nárok žalobkyně je důvodný v rozsahu požadované částky 380 508 Kč jakožto náhrady na výživu pozůstalým za rok 2020.6. Soud I. stupně vzal předně za prokázané, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována. Soud I. stupně při tomto svém závěru vyšel z výše uvedeného rozsudku Okresního soudu ve , adresa, , neboť v tam vedené právní věci, jejíž skutkové okolnosti jsou dle soudu I. stupně naprosto totožné s touto projednávanou věcí, nebyla shledána pasivní věcná legitimace na straně dědiček , tituly před jménem, , jméno FO, s odůvodněním, že cesta vozidlem provozovaným žalovanou byla , tituly před jménem, , jméno FO, realizována jako cesta služební, resp. cesta v souvislosti s plněním pracovních povinností. Dle závěru soudu I. stupně tak za škodu způsobenou dopravní nehodou odpovídá žalovaná a je i pasivně věcně legitimována k uplatnění regresního nároku žalobkyně ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.7. Z hlediska výše žalobkyní požadovaného plnění měl soud I. stupně za prokázané toliko poskytnuté plnění za rok 2020 ve výši 380 505 Kč, jehož výši shledal souladnou s ust. § 448 odst. 1, 2 obč. zák. Ve vztahu k další požadované částce za rok 2019 ve výši 241 440 Kč soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. důkazní břemeno ohledně výplaty pojistného plnění za rok 2019 neunesla.8. Námitku promlčení vznesenou žalovanou neshledal soud I. stupně důvodnou, když nepřisvědčil argumentaci žalované, že nárok žalobkyně vyplývající z ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. je nárokem s opětujícím se plněním. Soud I. stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je nárokem originálním, který vzniká toliko tehdy, je-li žalobkyní poskytnuto pojistné plnění. Promlčení doba ve smyslu ust. § 619 a § 629 o. z. proto nemůže začít plynout dříve, než je pojistné plnění žalobkyní poskytnuto. Dle soudu I. stupně tak v poměrech dané věci počala promlčecí doba plynout nejdříve dnem, kdy bylo žalobkyní poskytnuto pojistné plnění, tedy nejdříve dnem provedení jednotlivých měsíčních úhrad z titulu pojistného plnění; tato všechna byla provedena v roce 2020, přičemž nárok byl žalobou uplatněn dne 30. 5. 2022, tedy před uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty.9. Nárok žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč shledal soud I. stupně důvodným s odkazem na ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl v rozsahu částky 380 508 Kč s příslušenstvím a částky 1 200 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.11. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal procesně více úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % z celkové částky těchto nákladů s tím, že tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 24 878 Kč a nákladů zastoupení advokátem za 7 úkonů právní služby po 10 820 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále 7 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH (16 346,40 Kč). Celková výše nákladů řízení je představována částkou 119 064,40 Kč, přičemž 22 % z této částky činí 26 194,20 Kč.12. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, a to v rozsahu vyhovujícího výroku ad I. rozsudku a výroku ad III. o nákladech řízení. Předně namítla, že soud I. stupně neuznal uplatněnou námitku promlčení v důsledku nesprávného právního posouzení. Vysvětlila, že náhrada nákladů na výživu pozůstalým je nárokem majícím charakter opětujícího se plnění a promlčuje se jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opakující plnění z něj vyplývající. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 273/2002 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2601/2018. Doplnila, že postižní právo pojišťovny odvozené od tohoto plnění je pak také opětujícím se plněním. Dle žalované je v dané věci rozhodující, kdy