91 Co 151/2025-185 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení 30 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení 29 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 3 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Rozhodl tak již podruhé o žalobě ze dne 8. 10. 2021, kterou se žalobce po žalované původně domáhal náhrady škody spočívající v ušlém zisku ve výši 60 000 000 Kč s příslušenstvím, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Úřadu městské části , adresa, , , Odbor, (resp. , Odbor, ). Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval jednak v nepřiměřené délce stavebního řízení, jednak v neformálním ujišťování pověřených osob stavebního úřadu o tom, že provádění stavby bylo legální, byť ve skutečnosti nebylo.3. První rozsudek soudu I. stupně ze dne 21. 4. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 6. 9. 2023, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby, pokud žalobce skutečně uplatňuje nárok na náhradu škody ze dvou různých titulů, vedl žalobce postupem podle § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k jednoznačné klasifikaci a kvantifikaci jednotlivých nároků, když je zřejmé, že jsou odlišné povahy a je o nich nutné rozhodnout separovaně.4. V dalším řízení soud I. stupně usnesením ze dne 9. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , vyzval žalobce podle § 43 o. s. ř, aby specifikoval a upřesnil, na základě jakých skutečností požaduje po žalované náhradu škody (újmy), a pokud se jedná o titul nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a titul nesprávného úředního postupu spočívajícího v ujišťování pověřených osob, pak aby ke každému jednotlivému nároku uvedl, jakou částku po žalované požaduje a jak k této výši dospěl.5. Žalobce dne 27. 10. 2023 svou žalobu doplnil tak, že nově požadoval v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením trvajícím přes 17 let nemajetkovou újmu ve výši 30 600 000 Kč (1 800 000 Kč za každý rok řízení), když byl po celou dobu v nejistotě, jakým způsobem řízení dopadne. Dále žádal náhradu majetkové újmy ve výši 29 400 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s utvrzováním zaměstnanců stavebního úřadu v rozmezí let 2001 až 2011, že stavba je povolena. K výši škody dospěl tak, že vznikl rozestavěný objekt na ploše 400 m2 o výšce 12 m, tj. vznikl obestavěný prostor 4 800 m3, kdy průměrné náklady na obestavěný m3 činí 6 125 Kč. Soud I. stupně připustil změnu žaloby při jednání dne 26. 8. 2024.6. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že Úřad městské části , adresa, , , Odbor, (dále i jen „stavební úřad“) vydal na základě žádosti , jméno FO, dne 16. 3. 1992 pod č. j. , číslo, územní rozhodnutí č. , číslo, pro umístění stavby hotelu na pozemku p. č. , číslo, a p. č. , číslo, při , adresa, (dále i jen „stavba“), které nabylo právní moci dne 1. 5. 1992. Dne 27. 5. 1993 podal žalobce (již namísto původní účastnice správního řízení) žádost o vydání stavebního povolení. Stavební úřad vydal pro stavbu dne 29. 7. 1993 stavební povolení č. j. , číslo, , které nenabylo právní moci z důvodu odvolání účastníků stavebního řízení (manželů , jméno FO, ). Magistrát města , adresa, (dále i jen „odvolací stavební úřad“) zjistil, že žalobce již zahájil stavbu bez pravomocného stavebního povolení, proto uložil stavebnímu úřadu zahájit řízení o odstranění stavby, což stavební úřad dne 25. 10. 1993 učinil. Odvolací stavební úřad zároveň dne 18. 11. 1993 přerušil řízení o odvolání proti stavebnímu povolení. Během řízení o odstranění stavby byla uplatněna námitka účastníka řízení , jméno FO, , který uvedl, že realizací navrhované novostavby hotelu dojde k zastínění jeho zahrady, ke snížení výnosů a snížení ceny pozemku. Stavební úřad odkázal , jméno FO, na občanskoprávní soud. Manželé , jméno FO, podali dne 24. 1. 1994 žalobu k Městskému soudu v , adresa, , Anonymizováno, a stavební úřad dne 26. 1. 1994 žalobci sdělil, že v řízení bude pokračováno až po pravomocném rozhodnutí soudu. Stavební úřad dne 18. 2. 1994 zjistil, že jsou prováděny stavební práce bez povolení, proto uložil žalobci, aby se zdržel veškerých stavebních prací a nařídil žalobci zabezpečovací práce. Dne 20. 9. 1994 stavební úřad zjistil, že nařízené práce dosud nebyly dokončeny. Dne 23. 5. 1996 stavební úřad zjistil, že byly provedeny další stavební práce, proto dne 24. 5. 1996 nařídil žalobci provedení dalších zabezpečovacích prací a po dokončení zabezpečovacích prací ukončení veškeré stavební činnosti. Městský soud v , adresa, usnesením ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. , spisová značka, , zastavil řízení o zdržení se zásahu do vlastnického práva, neboť žalobci vzali žalobu zpět.7. Soud I. stupně měl dále za zjištěné, že stavební úřad vyzval žalobce k účasti na kontrolní prohlídce dne 7. 2. 2008, ten se k prohlídce nedostavil. Při místním šetření stavebního úřadu dne 12. 5. 2011 bylo zjištěno, že žalobce provádí i nadále stavbu bez rozhodnutí stavebního úřadu a žalobce byl vyzván k bezodkladnému zastavení prací. Dne 31. 8. 2011 podal žalobce žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 11. 6. 2013 byla provedena kontrolní prohlídka rozestavěné stavby, při které bylo zjištěno, že stavebník porušil výzvu k zastavení stavebních prací. Také při prohlídce dne 18. 7. 2013 bylo zjištěno, že žalobce dále pokračuje ve výstavbě, proto stavební úřad přistoupil k zahájení exekučního řízení ukládáním pokut. Stavební úřad vydal dne 11. 11. 2013 rozhodnutí o odstranění stavby, proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Odvolací stavební úřad rozhodnutí dne 28. 2. 2014 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Stavební úřad následně opakovaně vyzýval žalobce k účasti na kontrolní prohlídce rozestavěné stavby, ten se však nedostavil a stavebnímu úřadu neumožnil vstup na pozemek. Stavební úřad udělil žalobci dne 3. 9. 2015 a 18. 3. 2016 pořádkovou pokutu a dne 28. 6. 2016 vydal nové rozhodnutí o odstranění stavby. Toto rozhodnutí odvolací stavební úřad opětovně zrušil a vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Dle pokynů odvolacího stavebního úřadu oznámil stavební úřad dne 9. 11. 2016 zahájení samostatného řízení o odstranění přípojek inženýrských sítí ke stavbě a dále se pokusil o ustanovení soudního znalce, který by vypracoval znalecký posudek na odstranění nepovolené stavby i přípojek. Stavební úřad se několikrát pokusil provést kontrolní prohlídku stavby, žalobce se ale v žádném z uvedených termínů prohlídky stavby nezúčastnil a neumožnil stavebnímu úřadu vstup na pozemek a do rozestavěné stavby. Na základě fotodokumentace z dronu bylo zjištěno, že žalobce pokračoval ve stavbě a stavební úřad vydal dne 18. 12. 2017 rozhodnutí o odstranění stavby, z kterého bylo vyčleněno rozhodnutí dotýkající se přípojek. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím stavebním úřadem a nabylo právní moci dne 4. 5. 2018. Proti rozhodnutí odvolacího stavebního úřadu podal žalobce správní žaloby. Krajský soud v , adresa, rozsudky ze dne 13. 2. 2020, č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, , žaloby zamítl. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v , adresa, zamítl rozsudky ze dne 9. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , a ze dne 12. 5. 2020, č. j. , spisová značka, . Stavební úřad provedl dne 26. 8. 2022 kontrolní prohlídku, při které zjistil, že stavba nebyla odstraněna, a proto bylo zahájeno exekuční řízení.8. Soud I. stupně též zjistil, že žalobce požádal dne 10. 12. 2020 žalovanou o poskytnutí náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 60 000 000 Kč ze shodných důvodů jako uplatněných v žalobě, žalovaná žádost žalobce o přiznání náhrady škody dne 28. 6. 2021 odmítla.9. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 3 odst. 1 písm. c), § 5 písm. a) a b), § 8 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2, § 26, § 30, § 32 a § 36 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), § 6 odst. 2 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 55 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), že žaloba není důvodná.10. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení celého žalovaného nároku, zabýval se soud I. stupně primárně těmito námitkami. Ve vztahu k námitce promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy dospěl soud I. stupně k závěru, že je důvodná. Žalobce se dozvěděl o vzniku tvrzené nemajetkové újmy nejpozději dne 25. 4. 2018, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým byl