91 Co 217/2025-214 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobní návrh, kterým se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 304 460 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 4. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.). Současně uložil žalobkyni povinnost, aby žalovanému na náhradě nákladů řízení zaplatila částku 48 352 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému vydání bezdůvodného obohacení. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 29. 3. 2010 pojistnou smlouvu , název, , jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití žalobkyně a další osoby (jejího manžela). Pojistné činilo 2 980 Kč měsíčně. Pojistné mělo být podle pojistných podmínek zčásti umisťováno do fondů, ve kterých mělo docházet ke zhodnocení finančních prostředků. Žalobkyně dovodila, že pojistná smlouva ze dne 29. 3. 2010 byla neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy. V této souvislosti tvrdila, že se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, přičemž výše bezdůvodného obohacení odpovídá pojistnému, které žalobkyně uhradila na základě neplatné pojistné smlouvy. V období od května 2010 do září 2018 uhradila žalobkyně žalovanému na pojistném celkem 102 plateb po 2 980 Kč měsíčně. Zaplatila tak 303 960 Kč. Kromě toho zaplatila ještě poplatek za předčasné ukončení smlouvy ve výši 500 Kč. V souhrnu tak požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 304 460 Kč.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 29. 3. 2010 byla mezi účastníky pod obchodním názvem , název, sjednána pojistná smlouva č. , číslo, , jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití žalobkyně , Jméno žalobkyně, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně se zavázala hradit žalovanému na pojistném částku 2 980 Kč měsíčně. Sjednáno bylo pojistné krytí 1 500 000 Kč pro každého z pojištěných. Podle pojistné smlouvy měla být část zaplaceného pojistného alokována do investičních produktů. Žalobkyně pojistné řádně hradila, počínaje měsícem květnem 2010. V období od května 2010 do září 2018 tak žalovanému zaplatila 102 plateb po 2 980 Kč. Celkem 303 960 Kč. Dne 27. 7. 2018 požádala žalobkyně žalovaného písemně o ukončení pojistné smlouvy k nejbližšímu možnému datu. V této žádosti uvedla, aby jí bylo případné naakumulované pojistné zasláno na bankovní účet. Žalovaný potvrdil doručení výpovědi pojistné smlouvy dne 30. 7. 2018. Současně žalobkyni sdělil, že pojištění skončí ke dni 30. 9. 2018. Dne 3. 10. 2018 žalovaný žalobkyni zaslal další sdělení, ve kterém uvedl, že pojištění zaniklo ke dni 30. 9. 2018. Současně žalobkyni informoval, že pojištění ke dni ukončení ze strany žalobkyně nemělo kladnou kapitálovou hodnotu, a proto jí nemůže být vyplaceno odkupné. Zároveň žalobkyni vyzval k zaplacení poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy. Poplatek ve výši 500 Kč žalobkyně uhradila dne 1. 11. 2018. Dne 19. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 304 460 Kč. Řízení ve sporné věci bylo zahájeno návrhem došlým Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 8. 1. 2025.4. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), ve spojení s § 3036 o. z., a poté dovodil, že právní vztahy vzniklé mezi účastníky je třeba posuzovat ještě podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též obč. zák.).5. Jako předběžnou otázkou se soud I. stupně zabýval námitkou promlčení práva žalobkyně, kterou vznesl žalovaný v podání došlém Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 3. 3. 2025. Otázku promlčení posoudil podle ustanovení § 100 odst. 1, ve spojení s § 107 odst. 1, 2 obč. zák. Vysvětlil přitom, že žalobkyně mohla své právo na vydání bezdůvodného obohacení u žalovaného uplatnit, respektive vědomost o bezdůvodném obohacení získat již za trvání pojistného vztahu na základě zasílaných rekapitulací pojistné smlouvy. Ze zaslaných rekapitulací tak mohla žalobkyně získat alespoň laické povědomí o tom, že s investiční pojistnou smlouvou je něco v nepořádku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že již v první rekapitulaci byla žalobkyně seznámena s tím, že stav kapitálové hodnoty dané smlouvy činil 0 Kč. Náklady za poskytnuté služby pak 44 655 Kč. Stav kapitálové hodnoty smlouvy přitom zůstával po celou dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky beze změny, tedy roven 0 Kč. Nejpozději pak žalobkyně musela prokazatelně získat subjektivní vědomost o všech skutkových okolnostech k okamžiku ukončení smlouvy, kdy bylo žalovaným provedeno konečné vyúčtování, v rámci něhož jí žalovaný sdělil, že k datu 30. 9. 2018 zaniklo její pojištění, které nemělo ke dni svého ukončení kladnou kapitálovou hodnotu. Žalobkyni tak nebylo vyplaceno žádné odstupné, přestože za 8 let trvání smluvního vztahu uhradila pojistiteli částku přesahující, Anonymizováno, 300 000 Kč. Současně přihlédl k e skutečnosti, že žalobkyně na výzvu žalovaného, aby zaplatila poplatek 500 Kč za předčasné ukončení smlouvy, uvedenou částku dobrovolně zaplatila a nic nenamítala. Nadto poznamenal, že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně a nikoliv pro neplacení pojistného.6. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dovodil, že subjektivní promlčecí lhůta v trvání dvou let pro uplatnění nároku podle § 107 odst. 1 občanského zák., musela žalobkyni uplynout nejpozději 2 roky ode dne ukončení pojistné smlouvy, t.j. 30. 9. 2020, respektive nejpozději 2 roky ode dne doručení vyrozumění o jejím ukončení, včetně příslušného vyúčtování (t.j. 3. 10. 2020). V den doručení finálního vyúčtování se žalobkyně dozvěděla, že výše kapitálové hodnoty je záporná. V tento okamžik musela žalobkyně získat alespoň laické povědomí o nevýhodnosti daného produktu, včetně případné neplatnosti smluvního vztahu. Žaloba byla podána dne 8. 1. 2025, tedy více než 6 let od ukončení pojistné smlouvy a více než 4 roky od marného uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Právo žalobkyně se tedy dle závěru soudu I. stupně jednoznačně promlčelo. Soud I. stupně ještě doplnil, že i pokud by se právo žalobkyně nepromlčelo v subjektivní dvouleté promlčecí lhůtě, uplatnilo by se promlčení ve tříleté lhůtě objektivní.7. K námitce žalobkyně se soud I. stupně ještě zabýval otázkou, zda námitka promlčení nebyla žalovaným vznesena v rozporu s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyní tvrzené důvody nemravnosti (neplatnost pouze z důvodu na straně žalované, porušení principu spravedlnosti, vědomost žalované o neplatnosti smlouvy) nebyly jednak prokázány a pokud by i byly prokázány, ve světle judikatury týkající se problematiky investičních životních pojištění, nemohou obstát. V této souvislosti vysvětlil, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z níž je vznik uplatněného nároku dovozován.8. V posuzované věci nebyly v průběhu řízení zjištěny žádné důvody, které by bránily žalobkyni ve včasném uplatnění práva, popřípadě důvody, z nichž by se dalo dovozovat zneužití práva žalovaným. Soud I. stupně proto shledal, že subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku počala běžet nejpozději dne 3. 10. 2018 a skončila dnem 3. 10. 2020. Objektivní tříletá promlčecí lhůta uplynula nejpozději o rok později, tedy dne 3. 10. 2021. Otázkou platnosti pojistné smlouvy se soud I. stupně již nezabýval s odkazem na zásadu hospodárnosti řízení.9. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady řízení na straně procesně úspěšného žalovaného, který byl zastoupen advokátem, vypočetl podle vyhl. č. 177/1996 Sb. na výsledných 48 352 Kč.10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 26. 5. 2025 včasné a přípustné odvolání, které směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Žalobkyně namítla, že soud I. stupně učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně posoudil i po stránce právní.11. Odvolatelka nesouhlasila především se závěry prvostupňového soudu ohledně promlčení práva žalobkyně v subjektivní promlčecí lhůtě. Namítla, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyni byly předmětné rekapitulace pojistné smlouvy doručeny. Závěry soudu I. stupně v této otázce jsou také v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Podle nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2460/17 totiž nelze založit právní názor ohledně promlčení uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení pouze na předpokládané, nikoliv skutečné a prokázané vědomosti stěžovatele o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo. Soud I. stupně v přezkoumávané věci nevycházel z prokázané vědomosti o neplatnosti pojistné smlouvy a vzniku bezdůvodného obohacení ale z pouhé možnosti seznámení se žalované (správně žalobkyně – poznámka odvolacího soudu) s její možnou finanční ztrátou.