91 Co 354/2025-83 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 157 812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 645,30 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě ze dne 4. 2. 2025 na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, která měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že žádost žalobce byla v rámci mimosoudního projednání uznána částečně důvodnou a žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 42 188 Kč. Tato částka byla žalobci uhrazena dne 7. 2. 2025.3. Usnesením soudu I. stupně ze dne 23. 4. 2025, č. j. , spisová značka, , bylo řízení zastaveno co do částky 42 188 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 4. 2. 2025 do zaplacení, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby. Citované usnesení nabylo právní moci dne 10. 5. 2025.4. Soud I. stupně podrobně popsal průběh posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž vyšel ze zjištění, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 18. 4. 2019 návrhem otce na úpravu poměrů k nezletilým dětem, když otec současně podal návrh na předběžné opatření. Dne 14. 10. 2019 soud usnesením nařídil matce a otci rodinnou terapii a přerušil řízení na dobu tří měsíců. Dne 28. 1. 2020 soud rozhodl usnesením o pokračování v řízení. Dne 24. 6. 2021 otec podal námitku podjatosti vyřizující soudkyně a požádal o změnu místní příslušnosti. Dne 16. 9. 2021 Krajský soud v , adresa, rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednávané věci a současně byl zamítnut návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v , adresa, . Dne 6. 1. 2022 , orgán, sdělila soudu, že otec je v procesním postavení obviněného. Dne 7. 11. 2022 bylo trestní stíhání otce zastaveno. Dne 31. 3. 2023 soud I. stupně vyhlásil rozsudek. Dne 30. 11. 2023 odvolací soud zčásti potvrdil a zčásti změnil rozsudek soudu I. stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. 2. 2024. V průběhu řízení podali matka či otec v součtu celkem 9 návrhů na nařízení předběžného opatření, otec pak podal 10 návrhů na výkon rozhodnutí. Ve věci byla konána jednání.5. Soud I. stupně dále zjistil (a mezi účastníky to nebylo ani sporné), že žalobce uplatnil mimosoudně dne 4. 8. 2024 u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění (ve výši 200 000 Kč), přičemž žalovaná přiznala žalobci stanoviskem ze dne 5. 2. 2025 zadostiučinění ve výši 42 188 Kč. Tato částka byla žalovanou žalobci uhrazena dne 7. 2. 2025, přičemž následně vzal žalobce žalobu v uvedeném rozsahu částečně zpět.6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), jakož i s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva, že posuzované řízení (ve vztahu k žalobci) trvalo od 18. 4. 2019 do 7. 2. 2024, tedy 4 roky a 9 měsíců. Uvedenou dobu soud I. stupně shledal jako dobu s ohledem na uvedené okolnosti případu nepřiměřenou a odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb. je tedy dán. Současně uzavřel, že je třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení s tím, že za první dva roky náleží částka poloviční. Základní částku zadostiučinění tak soud I. stupně stanovil ve výši 56 250 Kč. Takto stanovenou základní částku pak dále přizpůsobil konkrétním okolnostem případu.7. Soud I. stupně při hodnocení jednotlivých zákonných kritérií pro stanovení konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění v rámci posouzení složitosti řízení ponížil základní částku odškodnění o 20 % z důvodu věcné a procesní složitosti předmětného řízení. Význam řízení pro žalobce soud I. stupně shledal jako mimořádně vysoký s tím, že se jednalo o řízení týkající se výkonu rodičovských práv a styku s nezletilými dětmi, tedy oblasti zasahující do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z tohoto důvodu navýšil základních částku odškodnění o 20 %. Současně uzavřel, že žalobce se na délce řízení podílel, neboť podával opakovaně návrhy na výkon rozhodnutí a na předběžná opatření, bez dostatečného odůvodnění se nedostavoval k rodinným terapiím a rovněž podal nedůvodný návrh na změnu místní příslušnosti i námitku podjatosti vůči vyřizující soudkyni. Takovýto postup žalobce soud I. stupně shledal jako opodstatněný pro snížení základní částky zadostiučinění o 25 %, přičemž další důvody pro modifikaci základní částky odškodnění neshledal. Ve výsledku tak soud I. stupně základní částku odškodnění ponížil o 25 %, čemuž odpovídá částka 42 188 Kč. Uzavřel, že tato částka již byla ze strany žalované po podání žaloby žalobci vyplacena. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně výrokem I. žalobu (v rozsahu zbývajícího předmětu řízení) zamítl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť žaloba byla vzata částečně zpět pro chování žalované. Náklady žalobce ve výši 17 645,30 Kč jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. 4 úkony právní služby po 2 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání dne 17. 6. 2025) podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 1 x režijní paušál ve výši 300 Kč a 3 x režijní paušál po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 2 715,30 Kč.9. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že soud I. stupně při možnosti odškodnění za rok průtahů v částce 15 000 Kč až 20 000 Kč bez dalšího vyšel pouze z částky 15 000 Kč, aniž by jakkoliv odůvodnil, proč nevyšel z částky 20 000 Kč či alespoň z průměru 17 500 Kč. Z tohoto pohledu měl žalobce rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Akcentoval, že stanovisko pléna Nejvyššího soudu je 20 let staré a hodnota peněz je dnes někde úplně jinde. Nesouhlasil rovněž se snížením základní částky odškodnění o 20 % za komplikovanost a o 25 % za účast žalobce na délce řízení. Namítal, že z odůvodnění rozsudku není vůbec patrné, o kolik opakované návrhy na výkon rozhodnutí řízení prodloužily. Jako nedostatečné považoval zvýšení částky odškodnění pouze o 20 % za význam řízení pro žalobce. Nakonec zdůraznil, že rozhodnutí opatrovnického soudu zcela znemožnilo kontakt s nezletilými. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení.10. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnila s právními závěry soudu I. stupně. Uvedla, že navýšení základní částky nad 15 000 Kč je důvodné pouze u extrémně dlouhých soudních řízení s délkou přesahující 10 let. Podotkla, že k inflaci není podle poslední judikatury Nejvyššího soudu potřeba přihlížet jako k okolnosti mající za následek navýšení základní odškodňovací částky.11. Odvolací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť faktický odvolací důvod uplatněný žalobcem spočívá pouze v nesprávném právním posouzení věci, účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili a současně nebylo třeba doplnění ani opakování dokazování ze strany odvolacího soudu. Rozhodnutí bylo vyhlášeno veřejně dne 17. 12. 2025.12. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.13. Odvolací soud předně uvádí, že neshledal odvolatelem namítanou vadu v podobě nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozsudku, neboť i když rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v případě žalobce nebyly.14. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v tom, že v