92 C 50/2025-43 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 11. června 2025 došlou stejného dne zdejšímu soudu domáhal povolení vkladu výhrady práva zpětné koupě k bytové jednotce a souvisejícím spoluvlastnickým podílům identifikovaným shora ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též jen sporná BJ) do katastru nemovitostí (dále též jen KN) a současně nahrazení napadeného rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále též jen KÚ) ze dne , datum, , čísla jednacího (dále jen č. j.) , číslo jednací, (dále též jen napadené rozhodnutí), kterým KÚ zamítl návrh na vklad podaný žalobcem. Žalobu podával s odkazem na ustanovení § 246 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v platném znění s tvrzením, že z výhrady zpětné koupě plynou žalobci práva i povinnosti.2. Žalobce předně namítal nesprávné právní posouzení jeho aktivní věcné legitimace k podání návrhu na vklad ze strany KÚ. Závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého žalobce není oprávněn činit právní jednání ohledně sporné BJ, neboť není jejím vlastníkem, nejen neodpovídá skutečnému právnímu stavu, ale ani správné aplikaci ustanovení § 17 odstavce 1 písmena g) zákona čísla 256/20132 Sb., katastrálního zákona (dále jen KZ), v platném znění. Sporná BJ byla v minulosti ve společném jmění manželů (dále jen SJM) žalobce a účastnice řízení čísla 1) na základě kupní smlouvy s účinky vkladu ke dni 1. října 2018. Právní režim zaručoval oběma manželům oběma manželům rovné postavení ve vztahu k majetku, který do SJM spadá. Každý z manželů je oprávněn s takovým majetkem právně jednat, pokud nejsou dány výjimky ze zákona. Po zániku manželství připadla sporná BJ výlučně účastnici řízení čísla 2) na základě smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových práv, práv a povinností společného bydlení a úpravě ostatních majetkových poměrů účastníků pro dobu po rozvodu (dále též jen dohoda o vypořádání SJM) ze dne 4. dubna 2023 s právními účinky zápisu ke dni 24. května 2023. Výhrada zpětné koupě, jejíž vklad žalobce navrhuje, byla sjednána ve smluvním ujednání označeném jako Dodatek č. 2 ze dne 15. srpna 2018, jímž byla sjednána označená výhrada na dobu deseti let od uzavření původní kupní smlouvy. Žalobce byl v době uzavření dodatku osobou oprávněnou jednat s nemovitou věcí spolu se svou tehdejší manželkou, účastnicí řízení čísla 2), v rámci SJM. Jeho právní jednání tedy navazuje na právní vztahy existující v rozhodné době. Žalobce i jeho manželka totiž byli v den uzavření Dodatku č. 2 vlastníky sporné BJ. Návaznost dodatku jako vkladové listiny na zápisy v KN je proto dána nejen fakticky, ale i právně, KÚ ji zcela ignoroval.3. Žalobce akcentoval, že napadené rozhodnutí nesprávně vychází z premisy, že návrh na vklad může podat pouze osoba, která je v době podání návrhu na vklad vlastníkem dotčené nemovité věci. Výklad KÚ se neopírá o žádné ustanovení KZ či vyhlášky čísla 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky (dále jen KV), v platném znění, a je v rozporu s ustálenou aplikační praxí. Z ustálené praxe katastrálních úřadů vyplývá, že oprávněným navrhovatelem je jakákoliv osoba, jejíž právo má být v důsledku vkladu založeno, zrušeno nebo změněno. V případě výhrady zpětné koupě je touto osobou povinný z věcného práva, tedy i žalobce. Nepřijetí popsaného výkladu by v praxi znemožnilo zápis věcných práv sjednaných ve prospěch třetích osob, které nejsou zapsanými vlastníky, čímž by došlo k popření samotného institutu veřejné evidence práv. Žalobci totiž z výhrady zpětné koupě plyne nejen povinnost v případě uplatnění této výhrady ze strany tehdejších prodávajících, účastníků řízení čísel 2) a 3), převést spornou BJ zpět prodávajícím, ale i právo na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši , částka, a právo na úplatu za uplatnění výhrady zpětné koupě ve výši , částka, . KÚ rovněž pochybil, pokud neposoudil postavení žalobce jako účastníka vkladového řízení podle ustanovení § 27 odstavce 1 zákona čísla 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen SŘ), v platném znění. Žalobce je osobou, o jejíž právech a povinnostech z výhrady zpětné koupě má být v řízení rozhodováno, a z toho titulu má nejen právo podat návrh na vklad, ale i být vnímán jako účastník řízení. Jeho výklad plyne i ze zvláštního ustanovení § 13 KZ, dle kterého platí, že účastníkem vkladového řízení je ten, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, a ten, jehož právo zaniká, mění se nebo se omezuje. Výklad KÚ omezující účastenství toliko na vlastníka nemovité věci, je nepřijatelně restriktivní a v rozporu s výkladovým rámcem veřejného práva, a to zejména za situace, kdy žalobci v případě uplatnění výhrady zpětné koupě svědčí právo na vrácení kupní ceny a na zaplacení úplaty za uplatnění stejné výhrady.4. Žalobce doplňoval, že KÚ rovněž porušil zásadu materiální pravdy. Napadené rozhodnutí vydal, aniž by dle ustanovení § 3 SŘ zjistil všechny skutečnosti potřebné pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro provedení vkladu. Správní orgán měl přezkoumat obsah vkladové listiny (jakož i obsah předchozích nabývacích titulů) a zjistit, zda právní jednání odpovídá zákonným podmínkám pro vklad věcného práva. Z odůvodnění rozhodnutí však není patrné, že by KÚ vůbec zohlednil účel či kontext právního jednání a jeho návaznost na dosavadní zápisy v KN. KÚ opomenul rovněž relevantních skutkové okolnosti. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se jakkoli vypořádalo s obsahem kupní smlouvy ze dne 11. června 2018 a Dodatku č. 2 ze dne 15. srpna 2018, ve kterém byla výhrada zpětné koupě výslovně sjednána. Pouze formálně odkázal na ustanovení § 17 a § 18 odstavce 1 KZ, aniž by provedl výklad těchto ustanovení ve světle konkrétní právní situace žalobce. V důsledku tohoto opomenutí je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.5. Žalobce tvrdil i další důvody nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení § 68 odstavce 2 SŘ platí, že ve výrokové části rozhodnutí se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle ustanovení § 27 odstavce 1 SŘ. Napadené rozhodnutí sice obsahuje označení účastníků i ustanovení, podle kterého rozhodl, výrok rozhodnutí však neobsahuje přesný popis řešení otázky, která byla předmětem řízení. Výrok napadeného rozhodnutí předně uvádí, že KÚ rozhodl „v řízení o povolení vkladu vzniku Výhrada“. Ze znění výroku tak není zřejmé, o vkladu jakého práva KÚ rozhodoval. Ze slova „Výhrada“ nelze seznat, o jaké konkrétní věcné právo se jedná. Za druhé je zřejmé, že KÚ ani správně neoznačil nemovitou věc, ke které se návrh na vklad vztahoval. Citoval z ustanovení § 8 písmena e) KZ, které stanovuje požadavky na obsah listin pro zápis práv do KN ve vztahu k označení dotčené nemovitosti. Ve správním rozhodnutí musí být nemovitá věc jednoznačně a určitě vymezena. Jediné označení nemovité věcí uvedené ve výrokové části napadeného rozhodnutí však uvádí „J: , č. p., v katastrálním území , adresa, “. Chybí označení sporné BJ v souladu s citovaným ustanovením KZ. Sporná jednotka byla navíc vymezena dle zákona o vlastnictví bytů, s jejím vlastnictvím je tak neoddělitelně spojeno vlastnictví spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku s podílem ideálních , číslo, . Napadené rozhodnutí se tak ve výrokové části nedostatečně vypořádalo s označením otázky, která byla v řízení řešena, a tudíž je nepřezkoumatelné. Souhrnně je stiženo vadou nesprávného právního posouzení, nepřezkoumatelností i porušením procesních pravidel.6. Účastnice řízení čísla 1) se žalobou, jejími skutkovými tvrzeními a právními závěry nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí v plném rozsahu. Žalobce pouze účelově tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím dotčen ve svých právech, ačkoliv je správné, včetně posouzení aktivní legitimace žalobce. Dodatek č. 2 ke kupní smlouvě přiložený k návrhu na vklad jako vkladová listina je nicotný. Týká se zejména souhlasu s výstavbou a nebyla v něm sjednána žádná práva s věcněprávními účinky. Sporná BJ původně patřila do SJM žalobce a účastnice řízení čísla 1). V rámci vypořádání zaniklého SJM po rozvodu jejich manželství připadl do vlastnictví účastnice řízení čísla 2) na základě dohody o vypořádání SJM ze dne 4. dubna 2023, ve které není žádné údajné právo zpětné koupě upraveno. Žalobce na základě dohody o vypořádání SJM již není vlastníkem sporné BJ, není tedy aktivně věcně legitimován a nemůže být účastníkem ani navrhovatelem vkladového řízení, které se jí týká, jak správně KÚ uzavřel. Podáním sporného návrhu na vklad a následné žaloby činí pouze úmyslné komplikace účastnici řízení čísla 2) za to, že si „dovolila se“ s ním rozvést. Dodatek č. 2 ze dne 15. srpna 2018 je jako vkladová listina obsahově nesrozumitelný, nemá návaznost na původní nabývací titul a nesplňuje náležitosti pro zápis do KN.7. Účastníci řízení čísel 2) a 3) se k žalobě nevyjádřili.8. Katastrální úřad ve své reakci na výzvu soudu s odkazem na ustanovení § 250c odstavce 2 o. s. ř. navrhoval zamítnutí žaloby, neboť ve věci samé rozhodl správně. Odká