11 Co 134/2026-156 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem (dále též „napadené rozhodnutí“) soud prvního stupně (dále též „soud“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8 749, 50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); ohledně částky 454 062,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 27 175 Kč (výrok III.).2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 462 812 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“).3. K odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že nejprve (usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. , spisová značka, ), řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení, neboť žalobce nedoložil souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. Městský soud v , adresa, (usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. , spisová značka, ) toto rozhodnutí potvrdil, Nejvyšší soud (usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j. , spisová značka, ) dovolání žalobce zamítl. Ústavní soud, k ústavní stížnosti žalobce, nálezem ze dne 12 .8. 2025, sp. zn. , spisová značka, , rozhodl, že předchozími rozhodnutími bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a shora uvedená rozhodnutí zrušil.4. Soud prvního stupně, po zvážení kritérií stanovených v ust. § 898 o.z. a ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu, shledal, že v této věci není nutné vyžadovat po žalobci souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. K tomu uvedl, že se žalobce domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku opatrovnického řízení, pročež řízení není spjato s nadmíru zatěžující poplatkovou povinností, zároveň se v posuzovaném případě zjevně nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.5. Dále soud konstatoval, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil dne 24. 4. 2023 a žalovaná (na základě stanoviska ze 18. 10. 2023) žalobci přiznala částku 37 188 Kč. Soud podrobně popsal průběh posuzovaného řízení (vzhledem k tomu, že správnost a úplnost tohoto popisu účastníci řízení nerozporovali, postačí v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí) a shledal, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 2. 2019 a skončeno dne 19. 1. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 11. 11. 2022; délka posuzovaného řízení tak činila 3 roky a 11 měsíců.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1, § 5, § 13, § 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a dospěl k následujícím závěrům. Dobu, po kterou posuzované řízení trvalo, soud, s ohledem na okolnosti případu a po posouzení kritérií uvedených v § 31 odst. 3 OdpŠk, shledal nepřiměřenou; k nesprávnému úřednímu postupu tudíž došlo, a odpovědnostní titul je dán.7. Ohledně postupu orgánů státu shledal, že věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy, jakož i u Ústavního soudu. Soud prvního stupně rozhodoval meritorně dvakrát, opakovaně však rozhodoval o dalších procesních návrzích účastníků. Opatrovnický soud ve věci postupoval plynule a bez průtahů, nicméně v jeho činnosti lze shledat jistou nekoncentrovanost projevující se počtem nařízených jednání, přičemž při některých z nich ani nebylo prováděno dokazování.8. Ve vztahu ke složitosti věci uvedl, že předmětem řízení bylo řízení o návrhu na úpravu poměrů vůči nezletilým, přičemž řízení bylo složité jak po právní, tak skutkové stránce. Právní složitost byla v řízení dána zejména protichůdnými návrhy matky a otce, matka v průběhu řízení podala rovněž návrh na zahájení řízení o nesouladu rodičů, tito opakovaně podávali návrhy na vydání předběžných opatření, přičemž dva tyto návrhy byly posléze projednávány Ústavním soudem. V řízení bylo rovněž rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce již zletilé dceři. Skutková složitost byla dána tím, že bylo rozhodováno o třech dětech, jejichž potřeby bylo v řízení zapotřebí individuálně posoudit, dále byla dána majetkovými poměry otce, které nebylo možné v řízení za součinnosti účastníků řádně zjistit bez větších obtíží, vyžádalo si tedy obsáhlé dokazování; za tímto účelem bylo rovněž zadáno vypracování znaleckého posudku.9. Význam posuzovaného řízení soud, s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále též jen „Stanovisko Nejvyššího soudu“) shledal zvýšeným, neboť se jednalo o opatrovnické řízení, v jehož rámci bylo rozhodováno o úpravě poměrů nezletilého žalobce (který se na délce řízení nepodílel).10. Soud uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, když celkovou délku řízení trvajícího 3 roky a 11 měsíců nelze v tomto případě považovat za přiměřenou, přičemž vzniklou nemajetkovou újmu nelze napravit jinak, než přiznáním finančního zadostiučinění. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu s tím, že délce řízení odpovídá odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok (za první dva roky v částce poloviční). Základní částku zadostiučinění stanovil ve výši 43 750 Kč a korigoval ji snížením o 20 % (pro složitost věci), zvýšením o 10 % (pro postup soudu), zvýšením o dalších 20 % (s ohledem na význam řízení pro žalobce), snížením o 5 % (vzhledem ke sdílení újmy) a konstatoval, že žalobci náleží zadostiučinění v celkové výši 45 937, 50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci plnila částkou 37 188 Kč, vyhověl žalobě co do částky 8 749,50 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne 24. 4. 2023, lhůta 6 měsíců tak skončila dne 24. 10. 2023. Požadavek žalobce na valorizaci odškodnění neshledal soud opodstatněným.11. Žalobce ve včasném odvolání (do výroků II. a III). namítal, že soud prvního stupně výši přiznaného zadostiučinění určil jen formálním a mechanickým způsobem, když zcela mechanicky vyšel z minimální výše základní částky dle Stanoviska Nejvyššího soudu, kterou mechanicky zkrátil na polovinu za první dva roky trvání řízení a následně mechanicky upravil o určitá procenta za jednotlivá kritéria vyjmenovaná v § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud nevzal v úvahu mimořádné okolnosti spočívající v tom, že se jednalo o opatrovnické řízení, které má být skončeno do šesti měsíců, trvalo však téměř čtyři roky, což představovalo třetinu žalobcova života. Dlouho trvající doba nestability se projevila v psychických obtížích a tikové poruše. Dále žalobce namítal, že soud nesprávně posoudil složitost řízení. Odůvodnil-li soud složitost řízení „protichůdnými návrhy matky a otce“, nelze toto považovat za znak složitosti řízení, ale naopak za běžný jev. Ani skutečnost, že ve věci rozhodoval Ústavní soud, nelze nijak klást k tíži žalobce, když navíc v jednom případě Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecných soudů zrušil. Za právní složitost řízení nelze považovat to, že bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce zletilé dceři (žalobcově sestře), ani to, že se jednalo o poměry tří dětí. Ani vypracování jednoho znaleckého posudku, který je běžným důkazem, nevypovídá o nadměrné složitosti řízení, znalecký posudek byl navíc zbytečný, o čemž svědčí jeho hodnocení ze strany odvolacího soudu. O sdílení újmy nelze v poměrech této věci uvažovat. Žalobce vytýkal soudu též nedostatečné navýšení základní částky odškodnění (v této souvislosti poukazoval na průtahy v řízení, na zrušení prvního prvostupňového rozhodnutí odvolacím soudem a na zrušení jednoho rozhodnutí Ústavním soudem, jakož i to že nebyly vzaty v úvahu důsledky inflace. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 454 062,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jakož i náklady řízení před soudy obou stupňů.12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně posoudil správně jak složitost posuzovaného řízení, tak další relevantní otázky. Proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení.13. Při jednání odvolacího soudu odkázaly právní zástupkyně a žalovaná na svá podání, jejichž stěžejní části reprodukovaly.14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal částečně opodstatněným.15. Odvolací se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v této věci není nutné požadovat souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně tento závěr též přiléhavě odůvodnil, lze v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí reprodukované odvolacím soudem výše (ve 4. odstavci).16. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro r