11 Co 324/2025-193 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 965 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a to z částky 6 993 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení a z částky 27 972 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 58 531,41 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do části smluvní pokuty z částky 34 965 Kč ve výši 0,3 % denně za dobu od 13. 8. 2025 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 61 770,30 Kč (výrok III.).2. Žalobkyně se žalobou domáhala dlužného školného za část akademického roku 2023/2024 ve výši 34 965 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 993 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení a z částky 27 972 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, a smluvní pokuty v kapitalizované výši 18 377,62 Kč (za období do podání žaloby dne 25. 7. 2024) a dále 0,3 % denně z částky 34 965 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení.3. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o studiu ze dne 11. 2. 2022, jejímž předmětem bylo poskytování vzdělání a zajišťování studia pro žalovaného v bakalářském programu v oboru „, název, “ v kombinované formě studia počínaje akademickým rokem 2022/2023 (čl. 1 a čl. 2.1 smlouvy) oproti povinnosti žalovaného platit školné, případně další poplatky spojené se studiem (čl. 3.4 a 9.1 smlouvy). Žalobkyně dne 14. 2. 2022 vydala rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu pro akademický rok 2022/2023. Rozhodnutí je podepsáno , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 7. 1. 2022 rektorka a členka představenstva žalobkyně , tituly za jménem, , jméno FO, a člen představenstva žalobkyně , jméno FO, udělili , jméno FO, plnou moc k podepisování rozhodnutí o přijetí ke studiu s platností do 31. 12. 2023. Žalovaný si v informačním systému žalobkyně od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2023 zapisoval předměty s přízvisky „zima 2022, léto 2023 a zima 2023“. Dne 12. 2. 2023 si žalovaný prostřednictvím informačního systému žalobkyně nechal vystavit potvrzení o studiu a naposledy se do systému přihlásil dne 16. 10. 2024. Žalovaný studoval 1 školní rok a splnil celkově 12 předmětů. Za období „zima 2023“ si žalovaný zapsal dalších 6 předmětů, nesplnil žádný. Žalovaný žalobkyni za celý akademický rok 2022/2023 a dále za část roku 2023/2024 od srpna do prosince 2023 (tj. za tuto část roku 2023/2024 konkrétně 5 platbami ve výši 6 993 Kč ze dnů 4. 8. 2023, 14. 9. 2023, 2. 11. 2023, 11. 12. 2023 a 15. 12. 2023) řádně a včas platil školné. Žalobkyně navýšila školné za akademický rok 2023/2024 o inflaci 12,5 %, což zveřejnila na úřední desce a zaslala žalovanému e-mailem. Žalovaný dne 11. 7. 2023 požádal žalobkyni o povolení splácet školné v měsíčních splátkách, výslovně vzal na vědomí a souhlasil s tím, že školné se v důsledku celoročního rozložení do splátek navýší o 20 %. Žalobkyně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2023, č. j. , číslo, , žádosti žalovaného vyhověla a vystavila faktury č. , číslo, se splatností dne 31. 1. 2024, č. , číslo, se splatností dne 29. 2. 2024, č. , číslo, se splatností dne 31. 3. 2024, č. , číslo, se splatností dne 30. 4. 2024, č. , číslo, se splatností dne 31. 5. 2024, všechny znějící na částku 6 993 Kč. Dne 18. 10. 2023 žalovaný oznámil žalobkyni ukončení studia. Žalobkyně dne 19. 10. 2023 sdělila žalovanému, že jeho studium považuje za ukončené s účinností ke dni 18. 10. 2023 a zrekapitulovala 8 nezaplacených faktur po 6 993 Kč a e-mailem ze dne 15. 2. 2024 vyzvala k úhradě, dne 20. 3. 2024 vyzvala předžalobní upomínkou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně za každý den prodlení s neplacením školného.4. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na nutnost oddělit soukromoprávní a veřejnoprávní rovinu, k níž civilní soudy nemají pravomoc (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s odst. 3 a contrario téhož ustanovení) a přezkum zákonnosti správního rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu posuzují soudy správní podle § 65 a násl. s. ř. s. Namítal-li žalovaný vady správního rozhodnutí toliko v řízením před civilním soudem, hledí se na rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu vycházeje ze zásady presumpce správnosti veřejnoprávních aktů dle § 135 odst. 2 větě druhé o. s. ř. jako na platné, rozhodnutí není nicotné, žalovaným namítané vady rozhodnutí nevykazuje a bylo vydáno a podepsáno řádně zplnomocněnou osobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 20Cdo 723/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 23Cdo 1937/2021). Zdůraznil, že od okamžiku uzavření smlouvy žalovaný v akademickém roce 2022/2023 u žalobkyně fakticky studoval a za své studium platil. Námitku o formální překážce v podobě platnosti rozhodnutí o studiu a (ne)doručení rozhodnutí o přijetí ke studiu anebo (ne)existence statutu studenta žalovaného, shledal účelovým. Vycházeje z nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2093/24, uzavřel, že soukromá vysoká škola je, navzdory své činnosti vykonávané v obecném zájmu, podnikatelkou, a žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tedy slabší smluvní strana dle § 1798 odst. 1 a odst. 2 o. z. a § 1810 o. z., a protože je smlouva „formulářová“, požívající příslušné právní ochrany (zejména § 1799 o. z., popřípadě § 1800 odst. 2 o. z.). Jde o smlouvu bez zvláštní typové úpravy (§ 1746 odst. 2 o. z.), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně mj. poskytovat žalovanému vzdělání a zajišťovat mu studium v daném bakalářském programu (čl. 1 a čl. 2.1 smlouvy) a závazek žalovaného zejména za služby žalobkyně platit školné, případně další poplatky spojené se studiem (čl. 3.4 smlouvy), ačkoli mohou ingerovat některá ustanovení zákona č. 111/1998 Sb. (dále též „ZoVŠ)“, nelze dovodit, že by měnila požadavky na formu a obsah smluvních ujednání stanovených předestřenými generálními pravidly ochrany slabší smluvní strany a spotřebitele. Dospěl k závěru, že ujednali-li si účastníci výši školného (tj. jednoho ze dvou typů poplatků za studium dle čl. 9.1 smlouvy o studiu) přímo ve smlouvě o studiu, jedná se o transparentní, srozumitelnou a pro uchazeče o studium jasnou úpravu této části poplatků včetně jejich přesné výše či předvídatelného způsobu jejího výpočtu, pro jejichž platnost není zapotřebí duplicitní úpravy ve vnitřních předpisech žalobkyně, která dostála formálním povinnostem plynoucím z § 59 ZoVŠ, neboť ve svém statutu (registrovaném , orgán, dne 9. 10. 2017 pod č. j. , spisová značka, v čl. XV. a studijním a zkušebním řádu (registrovaném , orgán, dne 31. 8. 2017 pod č. j. , spisová značka, ) v čl. 14 povinnost placení poplatků za studium v obecné rovině stanovila. Zákon v § 59 ZoVŠ konkrétní náležitosti na „stanovení poplatků spojených se studiem“ na soukromou vysokou školu neklade. Legitimním ujednáním shledal i splatnost ceny za nabízené služby (tj. školného za poskytované vzdělávání) stanovené na daný akademický rok předem (podle čl. 9.2 věty prvé smlouvy o studiu). Ujednal-li si takto žalovaný okamžik vzniku nároku žalobkyně na školné, je již zcela bez významu, zda (popřípadě kdy) ukončil studium v akademickém roce, za nějž mu povinnost platit školné již vznikla. Vyjde-li vysoká škola studentovi vstříc, fakticky školné dopředu zaplatit nepožaduje a rozloží mu školné do splátek placených po celý akademický rok, nemá to vliv na legitimitu vzniku nároku na školné za akademický rok předem. Žalobkyně poskytovala vzdělání či poskytla „možnost vzdělávat se“ i v akademickém roce 2023/2024, neboť své studium žalovaný ukončil až 18. 10. 2023, a náleží jí tak školné splatné za daný akademický rok předem. Žalobkyně platně školné o meziroční růst inflace 12,5 %, navýšila, údaje v souladu se smlouvou zveřejnila na své úřední desce. Žalovaný se v souvislosti se svojí žádostí o placení školného za akademický rok 2023/24 ve splátkách dle čl. 10.3 smlouvy o studiu výslovně zavázal a souhlasil zaplatit smlouvou ujednané školné navýšené o dalších 20 % (přičemž toto navýšení mu bylo i případně ve smyslu § 1813 věty druhé o. z. opět jasně a srozumitelně sděleno), celková částka školného za akademický rok 2023/24 ve výši 69 930 Kč byla se žalovaným ujednána v celém svém rozsahu platně a zaplatil-li z ní žalovaný dosud jednu polovinu (5 platbami ve výši 6 993 Kč ze dnů 4. 8. 2023, 14. 9. 2023, 2. 11. 2023, 11. 12. 2023 a 15. 12. 2023), shledal žalobu v rozsahu zbylé poloviny 34 965 Kč důvodnou, kdy splatnost nastala okamžikem ztráty výhody splátek podle čl. 12.9 smlouvy o studiu v důsledku nezaplacení faktury č. , číslo, dne 31. 1. 2024. K nároku na smluvní pokuty uzavřel, že pokuta 0,3 % denně počítaná z celkového nezaplaceného školného zjevně nepřekračuje hodnotu 0,5 %, a ani s ohledem na běžně očekávatelnou dlužnou částku (školné za jeden akademický rok) a zájem pokutou chráněný (provoz a chod vysoké školy) nelze na ujednanou smluvní pokutu pohlížet jako na neúměrně vysokou. Sankční charakter smluvní pokuty pak také aprobuje případnou vyšší výslednou částku vázanou na časové hledisko Splatnost faktury č. , číslo, byla stanove