11 Co 412/2025-121 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 745 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 090 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) vyšel ze žalobních tvrzení, dle kterých žalobkyně v nemovitosti, jejíž je žalovaná spoluvlastníkem, měla v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019 v nájmu prostory pro účely podnikání. Na základě nájemní smlouvy žalobkyně platila žalované zálohy na služby spojené s předmětem nájmu. Žalobkyně tvrdila, že nikdy v průběhu nájemního vztahu neobdržela žádné vyúčtování zálohových plateb placených na služby spojené s nájmem. Po ukončení nájemního vztahu v roce 2019 podala žalobkyně žalobu o vydání vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019, o čemž bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž rozhodnutím v tam vedené věci bylo pronajímatelům uloženo vyúčtování služeb za roky 2018 a 2019 vydat. Z výsledků vyúčtování za roky 2018 a 2019 žalobkyně usoudila, že se stala obětí zpronevěry či podvodu, proto podala trestní oznámení, které bylo prověřováno , orgán, ve věci č.j. , spisová značka, . Z výsledku prověřování pak žalobkyně zjistila, že za rok 2014 činil přeplatek na službách žalovanou částku. O tomto přeplatku se žalobkyně prvně dozvěděla až z usnesení , orgán, ze dne 24. 10. 2024, které jí bylo doručeno dne 25. 10. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná částka je bezdůvodným obohacením, které žalovaná zadržuje, a to již od 1. 4. 2015, neboť vyúčtování služeb spojených s nájmem byl pronajímatel (žalovaná) dle nájemní smlouvy povinen za daný rok provést do konce března roku následujícího, proto se od 1. 4. 2015 domáhala i úhrady zákonného úroku z prodlení.3. Po skutkové stránce soud shledal, že žalovaná je podílovým spoluvlastníkem specifikované nemovitosti, v níž měla žalobkyně v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019 v nájmu prostory sloužící k podnikání. Podle nájemní smlouvy žalobkyně byla povinna platit zálohy na služby spojené s užíváním prostor ve výši 12 000 Kč měsíčně; vyúčtování těchto zálohově placených služeb byla žalovaná dle smlouvy povinna provést nejpozději do konce března roku následujícího po roce, za nějž se vyúčtování mělo provádět. V projednávané věci tedy bylo povinností žalované předložit žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2014 nejpozději do 31. 3. 2015, což žalovaná neučinila. Dále soud uvedl, že k trestnímu oznámení žalobkyně byla věc prověřována orgány činnými v trestním řízení, které dospěly k závěru, že ve věci není dáno podezření ze spáchání trestného činu, když jde o ryze soukromoprávní spor, přičemž současně dospěly k závěru, že za rok 2014 vyúčtování služeb vykazovalo přeplatek ve výši žalované částky.4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil dle § 1 odst. 2 a § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., dle § 609 až 611, § 619 a § 2303 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a dospěl k těmto závěrům. Dle nájemních smluv bylo mezi účastníky sjednáno, že vyúčtování zálohově placených služeb mělo být provedeno nejpozději do 31. 3. následujícího roku, tedy u vyúčtování za rok 2014, za nějž žalobkyně požadovala přeplatek ze zaplacených záloh, nejpozději do 31. 3. 2015. Počínaje následujícím dnem (1. 4. 2015) se žalobkyně mohla domáhat vydání vyúčtování soudní cestou. Vzhledem k tomu, že podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky, právo žalobkyně na vydání vyúčtování služeb za rok 2014 se počalo promlčovat dnem 1. 4. 2015 a promlčelo se uplynutím dne 2. 4. 2018, neboť den 1. 4. 2018 připadl na neděli (§ 607 o. z.), a s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení se již žalobkyně tohoto majetkového práva, které by bylo způsobilé se pozitivně (v případě vzniku přeplatku) nebo i negativně (v případě vzniku nedoplatku) projevit v její majetkové sféře (povinnost pronajímatele vydat přeplatek, resp. právo pronajímatele žádat nedoplatek, je vázána na předložení řádného vyúčtování služeb), domáhat nemůže. Spolu s promlčením majetkového práva na vydání řádného vyúčtování služeb za rok 2014 se pak promlčelo i právo žalobkyně na vydání případného přeplatku, resp. právo žalované na doplacení případného nedoplatku, z vyúčtování služeb za daný rok. Povinnost vydat vyúčtování služeb stíhá pronajímatele, který za správnost vyúčtování nese odpovědnost, v daném případě konkrétně žalovanou, a splnění této povinnosti nemůže být nahrazováno šetřením , orgán, na základě trestního oznámení žalobkyně, která se o svá práva nebrala v době, kdy její nároky vyplývající z nájemních smluv ještě nebyly promlčeny.5. Dále soud shledal, že právní hodnocení předestřené žalobkyní, tj., že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, neobstojí, neboť ve věci není dána žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Žalobkyně žalovanou částku záloh platila z právního důvodu (na základě nájemní smlouvy), proto nelze o bezdůvodném obohacení vůbec uvažovat.6. Žalobkyně ve včasném odvolání (do obou výroků) namítala, že v odvolacím řízení by měla být věnována větší pozornost rozsudku Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ; v této souvislosti uvedla, že řízení, které skončilo tímto rozsudkem, jakož i jiné soudní spory, obstruovala žalovaná lživými tvrzeními. Žalobkyně též vytýkala soudu prvního stupně, že nevzal v úvahu, že splatnost nároku může věřitel vyvolat výzvou k plnění, a namítala, že se soud odklonil od žaloby, když uplatněný nárok neposuzoval jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Dále namítala, že soud nevzal v úvahu, že k bezdůvodnému obohacení dochází též odpadnutím právního důvodu, vytýkala soudu, že nesprávně posoudil otázku promlčení nároku, a namítala, že i kdyby byl uplatněný nárok promlčen, nebylo by možné k námitce promlčení přihlédnout pro rozpor s dobrými mravy. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně, pokud by rozsudek potvrdil, aby žalované nepřiznal náklady řízení.7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně prezentuje jakési podvodné skutkové okolnosti, ačkoliv , orgán, uzavřela, že k žádnému trestně-právnímu jednání nedošlo, i kdyby obě strany (poskytovatel a příjemce služeb) věděly zcela přesně, kolik je případný přeplatek či nedoplatek služeb, za situace, kdy není vyhotoveno vyúčtování, příjemce nemůže žalovat vydání konkrétního přeplatku, ale musí žalovat předání řádného vyúčtování; v této věci toto majetkové právo nebylo uplatněno, když se promlčelo dne 1. 5. 2018. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.8. V podání, kterým se žalobkyně omluvila z jednání odvolacího soudu (s tím, že souhlasí s jednáním v její nepřítomnosti), uvedla, že po případ, že by v odvolacím řízení zasedal soudce, který v minulosti působil u Obvodního soudu pro , adresa, , , adresa, či , adresa, , „namítá jeho účast“. Dále uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaná tvrdí, že se , orgán, mýlila, přikládá žalobkyně listiny, které sice již jsou součástí spisu, ale umožňují rychlejší pohled na odvolání.9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z účasti na jednání odvolacího soudu omluvila a o odročení nežádala, bylo jednáno v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb.; dále jen „o. s. ř.“). Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalované odkázal na písemné vyjádření k odvolání.10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal opodstatněným.11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž řádně vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.12. Po právní stránce soud prvního stupně správně shledal, že uplatněného nároku se nelze úspěšně domáhat z titulu bezdůvodného obohacení (ve smyslu § 2991 a násl. o. z.). K dalším právním závěrům soudu prvního stupně je třeba, s přihlédnutím k námitkám žalobkyně, uvést následující.13. Ze spisu (žaloby) je patrné, že žalovaná částka má představovat rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované uhradila v roce 2014 na zálohách za služby spojené s nájmem prostor sloužících k podnikání (dále též „zálohy“), a částkou, kterou žalovaná na úhradu těchto služeb měla vynaložit. Je tedy zřejmé, že se žalobkyně domáhá vydání tvrzeného přeplatku na uhrazených zálohách (za rok 2014), byť požaduje, aby uplatněný nárok byl posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Dále je ze spisu patrné, že žalovaná vyúčtování služeb za rok 2014 žalobkyni neposkytla, a žalo