13 Co 25/2026-135 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 53 304 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně od , datum, do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 17 956,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II).2. Rozhodl tak o žalobě podané u něj dne , datum, , kterou se žalobce (v záhlaví napadeného rozsudku, ale i svého odvolání označený nesprávně bytem , adresa, , správně ale , adresa, ) domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky se specifikovaným příslušenstvím s tím, že jde o bezdůvodné obohacení odpovídající žalovanou od žalobce na podkladě mezi účastníky dne , datum, uzavřené smlouvy o životním pojištění , podezřelý výraz, č. , hodnota, (dále i jen „smlouva“) přijatému pojistnému. Žalobce smlouvu hodnotí jako neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, neboť obsahující zneužívající ujednání ve smyslu směrnice , hodnota, ze dne , datum, , o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“). Žalobce zaplatil na pojistném („pojistném“, z jeho pohledu) částku 513 000 Kč, od žalované obdržel celkem 459 696 Kč, a to na výběrech (350 924 Kč) a odkupném (108 772 Kč). Žaluje proto vrácení rozdílu.3. Žalovaná se proti žalobě bránila mj. vznesením námitky promlčení, a to v rozsahu přesahujícím částku zaplacenou žalobcem na pojistném v období posledních dvou let před podáním žaloby (aniž by jak jednu, tak druhou částku vyčíslila – pozn. odvolacího soudu). Počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., (starého) občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), vztáhla k tzv. konverzi pojistné smlouvy v roce 2016. Vůči nepromlčenému nároku v rámci vypořádání vzájemných plnění ve smyslu § 457 obč. zák. uplatňuje žalobci vyplacené odkupné, nepromlčený nárok „v každém případě převyšující“.4. Soud prvního stupně vyšel mj. ze zjištění (v nereprodukovaném zbytku lze odkázat na napadený rozsudek, o skutkovém základu věci nebylo mezi účastníky sporu, ten byl o jejím právním posouzení), že k , datum, došlo mezi účastníky coby smluvními stranami pojistné smlouvy k dohodě o její změně, stávající investiční životní pojištění vedené pod kódem , hodnota, bylo převedeno na investiční životní pojištění „, podezřelý výraz, “ s tím, že od provedení změny činila pojistná částka hlavního krytí, tj. pojistná částka pro případ smrti, 30 000 Kč a výše pojistného připadající na rizikové pojistné 0 Kč a na investiční pojistné pak 1 000 Kč. Připojena byla modelace vývoje hodnoty podílových jednotek, výše odkupného a celkové částky zaplacené na pojistném v čase. V této souvislosti soud prvního stupně naznal, že v okamžiku sjednání změny pojistné smlouvy se žalobce mohl seznámit s detaily, které scházely v původní pojistné smlouvě, v tento okamžik si mohl vytvořit představu o tom, že jeho stávající smlouva nebyla v pořádku, že v ní scházela podrobná ujednání o rozdělení pojistného na pojistné krytí a investice apod. a že se jednalo o skutečnosti, pro které by býval smlouvu neuzavřel, kdyby si byl jejich absence vědom. V období dvou let před podáním žaloby žalobce zaplatil žalované na pojistném („pojistném“) částku 22 000 Kč a žalovaná žalobci uhradila (na odkupném) 108 772 Kč.5. Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně shledal poté, co vyhodnotil smlouvu jako neplatnou (zřejmě – podrobnější právně kvalifikační úvaha v tomto ohledu chybí – pro její neurčitost, a tedy podle § 37 odst. 1 obč. zák., soudem prvního stupně nicméně necitovaného; pozn. odvolacího soudu), k námitce žalované a s poukazem na § 107 (správně odst. 1 – pozn. odvolacího soudu) obč. zák. zažalovaný nárok promlčeným v rozsahu převyšujícím částku 22 000 Kč, tj. co do 31 304 Kč. Uvedený závěr odůvodnil tím, že v tomto zákonném ustanovení zakotvená dvouletá promlčecí doba začala běžet dne , datum, se změnou pojistné smlouvy, jsoucí z žalobcova laického pohledu dostatečným podkladem pro úsudek o bezdůvodném obohacení žalované na základě neplatnosti smlouvy. Jelikož však částka vyplacená žalovanou žalobci na odkupném převyšuje nepromlčený žalobní nárok, nesvědčí žalobci podle soudu prvního stupně, aplikujícího v tomto ohledu (zjevně) § 457 obč. zák. (jakkoliv jej rovněž necituje), nárok ani na zaplacení (nepromlčených) 22 000 Kč.6. Proto soud prvního stupně, odkazuje dále na § 100 odst. 1 obč. zák., žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále „AT“), podle nichž přiznal žalované náhradu nákladů jejího zastoupení advokátem.7. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním, vytýkaje mu nepřezkoumatelnost a současně nesprávnost skutkových zjištění a právního posouzení věci.8. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je žalobce v odvolání veden výtkou, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho argumentací o zneužívající povaze smluvních ujednání ve smyslu článku 3 Směrnice, ač je toto vypořádání zcela zásadní pro aplikovatelnost vnitrostátní právní úpravy promlčení (žalobcem zpochybňovanou), a že ignoroval rovněž žalobcovu námitku o nedostatku dobré víry žalované při vznesení námitky promlčení (pokud by tento institut tedy vůbec bylo namístě aplikovat), vyplývající z vědomosti žalované o absolutní neplatnosti smlouvy nejpozději od vydání rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž dovolací soud upozornil na závažný nedostatek smluv o životním pojištění představovaný prokazatelným neseznámením pojistníka s dokumentací, z níž vyplývá výše nebo jednoznačný způsob určení poplatků, potažmo určení pojistného plnění (tak jako i zde). Žalovaná přesto nadále přijímala pojistné, absence její dobré víry pak znamená, že jí možnost namítat promlčení nesvědčí. Soud prvního stupně na toto žalobcovo stanovisko nijak nereagoval.9. Podle žalobce rovněž nemůže obstát úsudek soudu prvního stupně o nabytí jeho vědomosti o vzniku bezdůvodného obohacení a o odpovědném subjektu, kladeném k okamžiku změny pojistné smlouvy. Žalobce je přesvědčen, že v této souvislosti soudem prvního stupně zjištěné okolnosti ničeho nesvědčí o jeho prokázané (nikoliv jen hypotetické) vědomosti o vzniku bezdůvodného obohacení žalované na jeho úkor, k tomu poukázal na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobce setrvává na tom, že takovou prokazatelnou, nikoliv jen dedukovanou vědomost mohl nabýt až po poradě se svým právním zástupcem, jímž byl o uvedeném obeznámen a jemuž udělil za účelem uplatňování takto tedy vyjeveného nároku plnou moc, do té doby považoval žalobce pojistnou smlouvu za platnou, ostatně proto podle ní platil pojistné; k tomu žalobce poukázal na několik rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu takové hodnocení ve skutkově a právně obdobných věcech aprobující (, spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ).10. Soud prvního stupně konečně podle žalobce pochybil i při vypořádání vzájemných plnění, kdy proti sobě účtuje údajně nepromlčené pohledávky, ač měl námitkou promlčení (případně) poměřit až výsledné (žalované) saldo; k tomu žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i na řadu rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu, v nichž je v obdobných sporech při aplikaci § 457 obč. zák. takto (tj. žalobcem prosazovaným způsobem) postupováno (, spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ).11. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně zjistil správně a úplně skutkový stav věci a nepochybil ani při jejím právním posouzení, uzavřel-li na částečné promlčení zažalovaného nároku a vyložil-li § 457 obč. zák. jím uvedeným způsobem. Navázání počátku běhu subjektivní promlčecí doby na okamžik konverze (původní) pojistné smlouvy je souladné s aktuální rozhodovací praxí zdejšího odvolacího soudu, představované rozsudky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobcem předložená argumentace o neaplikovatelnosti objektivní promlčecí doby podle žalované rovněž nemůže obstát, jak o tom svědčí judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Závěr, že pojistná smlouva nemůže být neplatná pro neurčitost a současně obsahovat zneužívající ujednání, je v souladu se soustavnou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu mající základ v jeho rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Užití objektivní promlčecí doby v poměrech souzené věci by rovněž vedlo k závěru o promlčení části nároku, jehož nepromlčený zbytek (lhostejno, zda při aplikaci § 107 odst. 1 nebo 107 odst. 2 obč. zák.) soud prvního stupně správně kompenzoval