14 Co 30/2026-298 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 52 578 647,95 Kč [výrok I] a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 318 423,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II].2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně, jako insolvenční správkyně společnosti , právnická osoba, v likvidaci, domáhala úhrady smluvního úroku z prodlení z nezaplacených splátek úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 2. 7. 2010. , právnická osoba, poskytla žalované úvěr 14 000 000 Kč. Žalovaná byla v prodlení se splácením úvěru. Dlužná částka jistiny 16 538 233,48 Kč (neuhrazené splátky úvěru za období listopad 2013 až červenec 2015) byla vymáhána v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. , spisová značka, , a to na základě notářského zápisu s přímou vykonatelností. Protože však v exekučním řízení nemohl být uplatněn úrok z prodlení, žalobkyně se žalobou domáhala doplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 35 % ročně za dobu od 30. 8. 2014 do července 2015, celkem se domáhala částky 52 578 647,95 Kč.3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že mezi , právnická osoba, v likvidaci, jako věřitelem, a žalovanou (původně , právnická osoba, .) jako dlužníkem byla dne 2. 7. 2010 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, na částku 14 000 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 9,95 % p. a., měsíční splácení, odměna 100 000 Kč a splatnost 60 měsíců od čerpání. Částka 3 900 000 Kč měla být v den čerpání blokována na běžném účtu žalované za účelem úhrady úroků. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář se splátkami od 31. 7. 2010 do 31. 7. 2015. Žalovaná dále podle § 401 obchodního zákoníku výslovně prohlásila prodloužení promlčecí doby práv , právnická osoba, na 10 let. Smlouva obsahovala i ujednání, že pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky úvěru se stávají veškeré splátky úvěru splatné, a to bez ohledu na to, že splátka úvěru byla dodatečně ze strany žalované uhrazena, pokud , právnická osoba, neurčí jinak.4. Z notářského zápisu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , soud I. stupně zjistil, že proběhla dobrovolná dražba pohledávek (i pohledávky z předmětného úvěru) úpadce , právnická osoba, . v konkurzu, jejímž vydražitelem byla společnost , právnická osoba, . , právnická osoba, . dne 27. 12. 2022 potvrdil úhradu celé ceny dosažené vydražením. Dopisem zástupce , právnická osoba, ze dne 6. 2. 2024 uvedená společnost oznámila žalované nabytí pohledávky ze smlouvy č. , číslo, originárním způsobem na základě zmíněné dražby a potvrzení o zaplacení ceny, přičemž nebyla podána žaloba na neplatnost dražby.5. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , byl na majetek , právnická osoba, prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně.6. Soud I. stupně na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. Vyložil, že notářské zápisy vyhotovené na Slovensku jsou veřejnou listinou dle § 3 odst. 4 zákona č. 323/1992 Z.z., o notároch a notárskej činnosti. S ohledem na dvoustrannou smlouvu mezi ČR a SR o právní pomoci (č. 209/1993 Sb.) mají důkazní moc veřejných listin i na území ČR. Dle § 1109 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), společnost , právnická osoba, nabyla pohledávku za žalovanou originárně ve veřejné dražbě, která byla osvědčena veřejnou listinou, a jejíž výtěžek byl řádně uhrazen (k dražbě pohledávek došlo v roce 2022). Žalobkyně tak není aktivně legitimována k vymáhání předmětné pohledávky, neboť vlastníkem pohledávky se ke dni 27. 12. 2022 stala společnost , právnická osoba, jako vydražitel majetku zpeněženého v rámci konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, ., a to bez ohledu na případnou platnost či neplatnost předchozích postoupení.7. Soud I. stupně dále uzavřel, že i kdyby byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována, žalovaná pohledávka je promlčena. Námitku promlčení vznesla v průběhu řízení žalovaná. Odkázal na § 387 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 (dále jen „obch. zák.“), s tím, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru již v listopadu 2013, takže ode dne následujícího po splatnosti splátky úvěru za listopad 2013 se stal celý dluh splatným s ohledem na ujednání ve smlouvě o úvěru, a to bez dalšího, neboť , právnická osoba, neurčila jinak. Od tohoto okamžiku počala běžet 10letá promlčecí doba, která uplynula v listopadu 2023. , právnická osoba, podala proti žalované žalobu až v roce 2024 (29. 8. 2024), proto je její pohledávka na zaplacení úroků z prodlení promlčena. I z tohoto důvodu by žaloba musela být zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř.9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že je v tomto sporu aktivně legitimována. Žalobkyně pohledávku ke dni 29. 11. 2024 včetně příslušenství zapsala do majetkové podstaty , právnická osoba, . I přesto, že k pohledávce uplatněné v tomto soudním řízení uplatňuje vlastnické právo společnost , právnická osoba, ., je s ohledem na zápis do majetkové podstaty a § 217 odst. 1 a § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona zřejmé, že jedinou osobou oprávněnou disponovat pohledávkou je insolvenční správkyně , právnická osoba, v likvidaci, nedojde-li k pravomocnému vyloučení této pohledávky z majetkové podstaty. Soud I. stupně chybně posoudil účinky slovenské dobrovolné dražby podle českého práva. Podle slovenského zákona č. 527/2002 Z.z., o dobrovolných dražbách, nelze nabýt vlastnické právo od nevlastníka, tedy nelze prolomit zásadu nemo plus iuris. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu SR (např. usnesení sp. zn. 2 MCdo/20/2011; sp. zn. 7 Cdo/101/2021), která výslovně uvádí, že dobrovolná dražba podle slovenského práva vede k nabytí pouze od skutečného vlastníka. V kontextu konkurzních dražeb může být tento princip prolomen ustanovením § 93 odst. 3 zákona č. 7/2005 Z.z., o konkurzu a restrukturalizaci. Vydražitelka , právnická osoba, pak musí tvrdit a prokázat svou dobrou víru, což je pro nabytí od nevlastníka nezbytná podmínka. Důkazní břemeno leží na ní. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že věřitelem pohledávky je společnost , právnická osoba, ., muselo by být prokázáno, že společnost , právnická osoba, . byla vlastníkem pohledávky uplatněné v tomto řízení. Existovala přitom řada okolností zpochybňujících vlastnictví společnosti , právnická osoba, . (absence dokumentace, neprovedené zápisy zástav v KN, veřejně známé spory o neplatnost prvotního postoupení, předběžné opatření , právnická osoba, bránící převodům pohledávek, informace v médiích), takže , právnická osoba, nemohla být v dobré víře.10. Ohledně promlčení odvolatelka namítala, že soud I. stupně mylně dovodil „automatické zesplatnění“ úvěru v roce 2013. Přehlédl, že podle úvěrové smlouvy mohla věřitelka ztrátu výhody splátek vyloučit, což se stalo. Věřitel mohl „určit jinak“ i konkludentně, určení mohlo být zřejmé z chování věřitele. , právnická osoba, vymáhala a vymáhá splátky podle splátkového kalendáře. Úrok z prodlení uplatňuje až od srpna 2014, nikoliv od listopadu 2013. Smluvní úrok z prodlení do 29. 8. 2014 byl žalobkyni přiznán rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 12. 9. 2024, č. j. , spisová značka, . Z tohoto rozsudku je v tomto řízení třeba vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. Promlčecí doba byla mezi stranami prodloužena na deset let. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nárok promlčen není. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že především obstojí závěr soudu I. stupně, že žalovaný nárok je promlčen. Z čl. V odst. 8 smlouvy o úvěru plyne, že toto ustanovení vyjadřuje vůli automaticky zesplatnit celý úvěr při zpoždění žalované s úhradou, byť jediné splátky úvěru. Dovětek „pokud věřitel neurčí jinak“ znamená jen to, že věřitel může svým jednáním tento automatický účinek vyloučit. Žalobkyně netvrdí, kdy mělo k takovému jednání dojít, jaký byl jeho konkrétní obsah ani kdy mělo dojít do dispoziční sféry žalované. Žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, , v němž byla otázka automatického zesplatnění úvěru při totožné formulaci smlouvy řešena a v návaznosti na to byla řešena i otázka promlčení. Ke stejnému závěru dospěl i Krajský soud v , adresa, ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, .12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předc