14 Co 91/2026-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 700 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně za dobu od 30. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 191,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 84 700 Kč s příslušenstvím na základě skutkových tvrzení, že se žalovanou uzavřela 1.7.2024 smlouvu o výhradním poskytování realitních služeb, kterou se žalovaná zavázala uhradit jí provizi ve výši 70 000 Kč bez DPH s tím, že nárok na provizi vzniká okamžikem uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitostí zapsaných na LV č. , číslo, pro Katastrální úřad pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalovaná dne 25. 3. 2025 uzavřela s panem , jméno FO, jako kupujícím kupní smlouvu stran předmětných nemovitostí, od níž však kupující odstoupil 13.5.2025, neboť katastrální úřad zamítl návrh na provedení vkladu z důvodu vydaného předběžného opatření znemožňujícího žalované s předmětnými nemovitostmi nakládat. Žalobkyně vyúčtovala žalované provizi fakturou splatnou 29. 4. 2025 znějící na částku 84 700 Kč. Částku ve výši 84 700 Kč složenou kupujícím k rukám žalobkyně (jakožto platebního místa) představující část kupní ceny (též „blokovací depozitum“ či „rezervační poplatek“) žalobkyně kupujícímu vrátila. Nedošlo tak zápočtu a nárok žalobkyně nezanikl splněním.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Tvrdila, že nárok žalobkyně na zaplacení provize zanikl. Uzavřením kupní smlouvy dne 25. 3. 2025, jemuž předcházelo složení blokovacího depozita kupujícím, došlo dle smlouvy ze dne 1. 7. 2024 k uhrazení provize žalobkyně, neboť bylo sjednáno, že složí-li kupující blokovací depozitum k rukám žalobkyně, bude z něj uhrazena provize.4. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastnic týkající se uzavření smluv ze dne 1. 7. 2024 a ze dne 25. 3. 2025, odstoupení od smlouvy ze dne 25 3. 2025 kupujícím z důvodů na straně žalované, a v bodech 5 až 15 odůvodnění svého rozhodnutí popsal, jaká skutková zjištění učinil z provedených důkazů. Pro účely odvolacího řízení odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje.5. Po provedeném dokazování pak soud I. stupně uzavřel, že účastnice dne 1. 7. 2024 uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala zprostředkovat uzavření kupní smlouvy se třetí osobou, jejímž předmětem bude převod předmětných nemovitostí na třetí osobu. Žalovaná se zavázala v případě uzavření kupní smlouvy s třetí osobou zaplatit žalobkyni provizi v celkové výši 84 700 Kč. Nárok na provizi vzniká dnem uzavření kupní smlouvy a žalovaná ji byla povinna uhradit do 3 dnů od uzavření takové smlouvy. V případě složení blokovacího depozita nebo tzv. rezervačního poplatku, měla být provize uhrazena z tohoto depozita. Dne 14. 3. 2025 uzavřela žalovaná s kupujícím rezervační smlouvu, na jejímž základě kupující složil rezervační poplatek ve výši 84 700 Kč. Dne 25. 3. 2025 uzavřela žalovaná s kupujícím smlouvu, kterou se zavázala kupujícímu převést vlastnické právo k nemovitostem. Depozitum/poplatek ve výši 84 700 Kč měl být započten na úhradu kupní ceny. Kupující od smlouvy ze dne 25. 3. 2025 odstoupil, neboť žalovaná byla omezena v dispozici s nemovitostmi v důsledku předběžného opatření. Žalobkyně vystavila žalované dne 22. 4. 2025 fakturu č. , číslo, na částku 84 700 Kč s datem splatnosti dne 29. 4. 2025, ta ji však neuhradila.6. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval dle § 2445 odst. 1, § 2001, § 2004 odst. 1, § 2005 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)7. Shrnul, že účastnice uzavřely 1. 7. 2024 dle § 2445 o.z. zprostředkovatelskou smlouvu, dle níž vznikl žalobkyni, která se zavázala pro žalovanou zprostředkovat prodej předmětných nemovitostí, vůči žalované nárok na provizi, a to uzavřením kupní smlouvy 25. 3. 2025. Soud I. stupně uvedl, že ačkoli ve smlouvě ze dne 1. 7. 2024 byla provize sjednána ve výši 70 000 Kč, bylo vůlí stran sjednat provizi včetně DPH ve výši 84 700 Kč, jak plyne ze smluv z 14. 3. 2025 a 25. 3. 2025. Odstoupením kupujícího od kupní smlouvy došlo ke zrušení tohoto závazku. Bylo-li na jejím základě plněno, jedná se o bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/99) Smlouva ze dne 25. 3. 2025, na jejímž základě byl k rukám žalobkyně složen rezervační poplatek/blokovací depozitum, tak ex tunc zanikla a žalobkyně částku 84 700 Kč kupujícímu vrátila.8. Dle soudu I. stupně je tak třeba na předmětnou situaci nahlížet tak, jako kdyby ke vzniku závazku nikdy nedošlo, resp. kupující tento poplatek /depozitum neuhradil a nikdy v závazku mezi žalobkyní a žalovanou ve vztahu k provizi nevystupoval.9. Soud I. stupně vyložil, že v projednávané věci se neuplatní výjimky, na které odstoupení vliv nemá, ve smyslu § 2005 odst. 1 a 2 o.z. Žalobkyně si byla vědoma, že jí provize bude uhrazena z depozita nebo žalovanou, a to za podmínek splatnosti dle zprostředkovatelské smlouvy. Je-li od smlouvy odstoupeno, pak k dotčení práv žalobkyně nedošlo.10. Soud I. stupně se neztotožnil s argumentací žalované, že ustanovení smlouvy ze dne 25. 3. 2025 v čl. III bod 1 písm. a) tzv. „přežilo“ odstoupení kupujícího a že je i nadále platným titulem pro započtení práva žalobkyně na provizi a práva žalované na vyplacení blokovacího depozita, neboť se nejedná o výjimku uvedenou v § 2005 o. z.11. Základem nároku žalobkyně na zaplacení provize je zprostředkovatelská smlouva, v níž bylo sjednáno, že ji zaplatí žalovaná sama nebo bude uhrazena prostřednictvím rezervačního poplatku/blokovacího depozita. Jelikož došlo k zániku kupní smlouvy ze dne 25. 3. 2025 odstoupením ze strany kupujícího s účinky ex tunc, není zde žádný titul, na jehož základě by si žalobkyně částku ve výši 84 700 Kč mohla ponechat, a proto ji kupujícímu vyplatila. Zprostředkovatelská smlouva s možností, že nárok nebude uhrazen z poplatku/depozita, sama počítá.12. Argumentace žalované stojí pouze na závěru, že okamžikem uzavření smlouvy 25. 3. 2025 došlo k „automatickému zápočtu“ proti sobě stojícího práva na vyplacení provize a práva na vyplacení blokovacího depozita. Nijak však nepracuje s odstoupením od této smlouvy kupujícím a s jejím zánikem ex tunc, tedy od počátku. Tato argumentace by dle soudu I. stupně byla validní pouze v případě, kdy by bylo možné dospět k závěru, že odstoupení kupujícího se k čl. III smlouvy ze dne 25. 3. 2025 nevztahovalo, nebo že z jiného důvodu zmíněné smluvní ustanovení odstoupení „přežilo“ a je možné na jeho základě uzavřít, že došlo k zápočtu proti sobě stojících pohledávek a že toto ustanovení i nadále existuje. Tak tomu však v tomto případě není.13. Soud I. stupně též zohlednil podstatu vztahu účastnic. Žalobkyně zprostředkovala uzavření kupní smlouvy, není její vinou, že kupující od smlouvy odstoupil. Žalobkyni tak náleží odměna v podobě provize. Argumentaci žalované, že ke splnění povinnosti již došlo, neboť závazek zanikl splněním, soud I. stupně označil za účelovou a nesprávnou s tím, že z provedeného dokazování plyne, že žalobkyně své povinnosti splnila a že žádnou provizi neobdržela. Blokovací depozitum byla nucena navrátit kupujícímu, neboť v situaci, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, se v případě částky 84 700 Kč jednalo o bezdůvodné obohacení.14. Soud I. stupně též s odkazem na § 6 odst. 1 o. z. jednání žalované, která si je plně vědoma, že žalobkyně pro ni vykonala zprostředkovatelskou činnost, ale odmítá jí za to uhradit provizi, označil za nepoctivé.15. K žalovanou namítanému střetu zájmů právního zástupce žalobkyně, který zároveň vypracoval smluvní dokumentaci žalobkyně, soud I. stupně uvedl, že není v jeho pravomoci posoudit otázku kárného provinění právního zástupce žalobkyně.16. Z vyložených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po splatnosti faktury č. , číslo, , tedy ode dne 30. 4. 2025.17. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu ve výši 42 191,21 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 3 388 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 4 500 Kč na každý ze šesti úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne 20. 10. 2025, vyjádření ze dne 1. 12. 2025 a účast na jednání 4. 12. 2025 (§ 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“), šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč (§ 14b odst. 5 p