16 Co 367/2025-405 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 129 376 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnosti nahradit náklady řízení vzniklé žalovanému ve výši 24 200 Kč (výrok II) a náklady vzniklé státu ve výši 4 274 Kč (výrok III).2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podané , datum, , kterou se žalobkyně v jejím konečném znění domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků žalobkyně žalovaným bez právního důvodu v době od , datum, do , datum, . Jde o pozemky v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , o celkové výměře 14 711 m² dotčené v 80. letech 20. století výstavbou , podezřelý výraz, a státem pro tento účel zabrané (bez formálního vyvlastnění) v situaci, kdy pozemky užíval , právnická osoba, k zemědělským účelům. Soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí žaloby nedostatkem věcné aktivní legitimace žalobkyně, neboť tato nemohla být v roce 2006 vlastníkem pozemků. Předmětné pozemky jsou součástí bývalého pozemku parc. č. , hodnota, –role v k.ú. , adresa, , který byl v 80. letech 20. století dotčen výstavbou komunikace zvané , podezřelý výraz, . Vlastníkem pozemku byl tehdy otec žalobkyně , jméno FO, . Pozemek byl dotčen jednak vyvlastněním jeho vydělených částí parc. č. , hodnota, a , hodnota, dne , datum, a dále pak faktickým záborem (zástavbou) i dalších částí pozemku v letech 1988–1989; právě této fakticky zabrané části pozemku o výměře 14 711 m² se žaloba o vydání bezdůvodného obohacení týká. Žalobkyně a její bratr uplatnili jako osoby oprávněné dle zákona č. 229/1991 Sb. u pozemkového úřadu restituční nárok na vrácení pozemků v k. ú. , adresa, , pozemkový úřad vede řízení pod sp. zn. PÚ 4788/92, řízení dosud neskončilo. Vlastnické právo žalobkyně bude případně teprve konstituováno v rámci restitučního řízení.3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozsudku a procesní vadu spočívající v nesprávném rozhodnutí soudu ze dne , datum, dle §95 o. s. ř. o částečném připuštění a částečném nepřipuštění změny žaloby, ačkoli ze strany žalobkyně ke změně žaloby nedošlo (nebylo jí ani podání žalobkyně ze dne , datum, ), a soud prvního stupně tedy neměl důvod dle § 95 o. s. ř. rozhodovat. Tímto nesprávným procesním rozhodnutím tak soud prvního stupně zatížil řízení vadným vymezením předmětu řízení. Dále namítla nesprávnost rozhodnutí ve věci samé, soudu prvního stupně vytkla, že nekriticky vyšel z nesprávných skutkových a právních závěrů Městského soudu v Praze vyjádřených v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které vycházejí z nesprávných závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Trvala na tom, že byla a je vlastníkem pozemků o výměře 14 711 m2, kterých se netýká vyvlastňovací výměr z , datum, , vlastnické právo nabyla děděním po otci, který zemřel , datum, , a toto vlastnické právo nepozbyla, neboť žádný zákon neupravuje způsob, jakým by ho mohla pozbýt. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně není vlastníkem, tomuto odporuje. Soudu prvního stupně též vytkla, že pominul rozsudek NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud dovozuje aplikaci § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), od kterého se dle žalobkyně nesprávně odchýlil i Nejvyšší soud v související věci, ve které rozhodoval rozsudkem z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .4. Žalovaný navrhl potvrzení rozhodnutí ve věci samé jako věcně správného. Sám podal odvolání proti výroku II o nákladech řízení s odůvodněním, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když zastoupení advokátem označil za neúčelné a náklady žalovaného vyčíslil ve výši nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb. Namítl, že v daném případě šlo o věc náročnou, vymykající se běžné agendě právního oddělení žalovaného. Argumentoval tím, že i jiné odvolací senáty shledaly v obdobných věcech zastoupení advokátem účelným a účelným ho shledal v obdobných věcech i dovolací soud (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ).5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212, § 212a o. s. ř. se závěrem, že odvolání nejsou důvodná.6. Odvolací soud předně uvádí, že se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že její podání ze dne , datum, (č.l. 317) je jen částečným zpětvzetím žaloby, nikoli i změnou žaloby. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že „soud posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl a aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. Od změny žaloby je třeba odlišit podání, kterými žalobce odstraňuje vady žaloby nebo doplňuje žalobu o skutkové okolnosti odůvodňující uplatněný nárok z hlediska hmotněprávního ustanovení dopadajícího na danou věc“.7. V dané věci žalobkyně v žalobě v roce 2008 spojila požadavek na bezdůvodné obohacení s výměrou 49 118 m2, kterou specifikovala tak, že jde o deset pozemků, konkrétně parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Podáním ze dne , datum, omezila požadavek na výměru 14 711 m2, kterou specifikovala tak, že jde o deset pozemků parc. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , tedy výměru 14 711 m2 vymezila zčásti stejnými a zčásti jinými parcelními čísly pozemků. Je zřejmé, že podáním z , datum, žalobkyně reagovala na průběh a výsledek řízení, které bylo vedeno od roku 2006 u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , spisová značka, a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém se obec (, adresa, ) domáhala vůči žalobkyni (a jejímu bratrovi) určení svého vlastnického práva k deseti pozemkům parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (bod 38) vyplývá, že odvolací soud poučil v odvolacím řízení obec, že žalobě na určení lze vyhovět jen v rozsahu vyvlastnění výměrem z , datum, , který se podával z plánku , podezřelý výraz, , neboť jen v tomto rozsahu lze dovodit vlastnické právo státu a následně vlastnické právo obce. Ve zbylém rozsahu (tj. nevyvlastněném, „jen“ fakticky zastavěném) vlastnické právo obce neshledal. Vzhledem k tomu, že porovnáním plochy pozemků, které byly předmětem řízení, a plochy vyvlastněných pozemků dle plánku , podezřelý výraz, vyplývalo, že z některých zažalovaných pozemků spadá do plochy vymezené v plánku , podezřelý výraz, jen jejich část, obec v rámci odvolacího řízení zpracovala geometrický plán č. , hodnota, z , datum, , na jehož základě došlo k rozdělení některých pozemků tak, aby jedna jejich část do záboru vymezeného plánkem , podezřelý výraz, spadala a část byla vně. Na základě toho pak odvolací soud ve výroku I rozsudku z , datum, , č. j. , spisová značka, připustil změnu žaloby, čímž učinil předmětem řízení všechny pozemky s parcelními čísly vzešlými z nového geometrického plánu. K tomu v bodě 40 odůvodnění rozsudku uvedl, že jde jen o formální změnu, neboť rozsah a povaha žalobou uplatněného nároku se nezměnila, když obec svůj stále stejný nárok jen vymezila jinými parcelními čísly, které zavedl nový geometrický plán z roku 2022. Konečným meritorním výsledkem odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, bylo určení vlastnického práva obce k pozemkům (parcelním číslům), které se nacházely uvnitř záboru vymezeného plánkem , podezřelý výraz, (o ploše cca 36 000 m2), s odůvodněním, že tyto byly v roce 1987 vyvlastněny státem a na základě zákona č. 172/1991 Sb. přešly na obec. Ohledně zbylých pozemků vně záboru (o ploše cca 14 000 m2) byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že byť byly i tyto pozemky státem použity (zabrány) na výstavbu , podezřelý výraz, , vlastnictví obce k pozemkům nelze určit pro nesplnění jedné z podmínek zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, konkrétně podmínky práva hospodaření obce, kterou nelze s ohledem na zábor státem bez právního důvodu považovat za splněnou.8. V podání z , datum, tedy žalobkyně neustoupila od svého původního v žalobě vyjádřeného záměru požadovat bezdůvodné obohacení za užívání konkrétní části zemského povrchu, jen reflektovala nově nastalou okolnost (tj. rozdělení pozemků a nové parcelní označení) a upravila označení pozemků podle stávajícího stavu. Zároveň zareagovala na výsledek řízení sp. zn. , spisová značka, tím, že v rozsahu, ve kterém bylo určeno vlastnické právo obce, svůj návrh na vydání bezdůvodného obohacení omezila. Odvolací soud proto uzavřel, že podání ze dne , datum, není změnou žaloby dle § 95 o. s. ř., ale úpravou žalobních tvrzení spojenou