18 Co 60/2026-62 – Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), spočívajícím v porušení povinnosti vydat v přiměřené lhůtě soudní rozhodnutí v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem bylo odškodnění žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., za nepřiměřenou délku správního řízení o odvolání žalobce proti personálnímu rozkazu ředitele , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a navazujícího soudního řízení před , Orgán veřejné moci, o správní žalobě, sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované kompenzační řízení“).3. Žádost o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o věci samé byla podána , datum, , posuzované kompenzační řízení bylo zahájeno , datum, , pravomocně skončeno rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, ; řízení dále pokračovalo na základě dovolání podaného žalovanou do , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jímž bylo dovolání žalované pro nepřípustnost odmítnuto.4. Již za trvání posuzovaného kompenzačního řízení (resp. ve fázi projednávání dovolání žalované) dne , datum, , uplatnil žalobce nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku; žalovaná v rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že v posuzovaném kompenzačním řízení došlo v období od , datum, do , datum, k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, zejména v důsledku více než ročního období nečinnosti soudu I. stupně , spisová značka, ; žalobci vznikla nemajetková újma v důsledku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Na zadostiučinění této újmy bylo žalobci stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne , datum, poskytnuto peněžité zadostiučinění ve výši 45 000 Kč.5. Touto žalobou se žalobce domáhá z týchž důvodů zaplacení další částky 15 000 Kč s příslušenstvím, s tím, že posuzované kompenzační řízení pokračovalo po , datum, dalších 5 měsíců. Žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti žalobce ze dne , datum, o poskytnutí další částky zadostiučinění 15 000 Kč nevyhověla.6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v rámci mimosoudního projednání nároku uznala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, spočívajícímu v porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zejména v důsledku prodlevy od května 2022 do června 2023. Za nemajetkovou újmu, jejíž vznik je presumován v důsledku dovození nesprávného úředního postupu, spočívajícího v porušení povinnosti vydat správní/soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, již poskytla žalobci peněžité zadostiučinění 45 000 Kč, které považuje za přiměřené povaze věci a průběhu řízení jako celku, tj. včetně jeho pokračování řízením o mimořádném opravném prostředku. Proto shledala nedůvodným nárok na zaplacení další částky 15 000 Kč za období od , datum, –, datum, (období předběžného projednání nároku) a od , datum, do , datum, , uplatněný žádostí ze dne , datum, .7. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: posuzované kompenzační řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, bylo zahájeno , datum, , skončilo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání žalované. V řízení byl zjištěn ojedinělý průtah delší než 1 rok. Význam řízení pro žalobce nebyl z hlediska předmětu řízení (objektivně) typově zvýšený, subjektivně byl standardní, když se jednalo o zadostiučinění za nemajetkovou újmu v presumované intenzitě, aniž žalobce tvrdil cokoli, co by intenzitu újmy zesilovalo. Řízení vykazovalo zvýšenou procesní náročnost, a proběhlo ve třech stupních soudní soustavy. Žalobce se na délce řízení nepodílel.8. Soud I. stupně věc právně posoudil podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).9. Soud I. stupně především neposuzoval izolovaně fázi posuzovaného kmpenzačního řízení, kterou žalobce žalobou vymezil, tj. od , datum, do , datum, , plus období předběžného projednání návrhu od , datum, do podání žaloby , datum, ; vycházel ze zásady, že pro účely posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy se na řízení hledí jako na celek, tj. relevantní je celková délka řízení; nelze tedy mechanicky „oddělit“ některou z fází, resp. konečnou fázi posuzovaného řízení a hodnotit ji izolovaně, neboť újma je jedna, a to vzhledem k celku řízení.10. Vycházeje z kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk , soud I. stupně uzavřel, že délka řízení po dobu 3 let a 11 měsíců (počítáno od podání návrhu na předběžné projednání, vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla kompenzace za délku kompenzace) neodpovídá zjištěné, byť zvýšené procesní a právní náročnosti projednávané věci, přičemž příčiny délky řízení vycházejí i z působení státu (tj. soudu); taková délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená, odpovídající nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, a žalobci proto vznikl nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jejíž vznik v důsledku nepřiměřené délky řízení je presumován.11. Posuzované řízení nebylo vzhledem k okolnostem extrémně dlouhé; za přiměřenou proto soud I. stupně považoval základní částku 15 000 Kč za rok řízení. Základní částku zadostiučinění ve výši 43 750 Kč pak soud I. stupně modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Snížení základní částky o 15 % odpovídá skutečnosti, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, což nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Soud I. stupně dále snížil základní částku o 10 %, když (v rozporu se svým skutkovým zjištěním) uzavřel, že žalobce zavinil pokračování posuzovaného kompenzačního řízení podáním neúspěšného dovolání.12. Soud I. stupně žalobu zamítl na základě zásadního závěru, že i kdyby bylo od modifikace základní částky upuštěno, byla by základní částka odškodnění 43 750 Kč, tedy nižší, než částka 45 000 Kč, kterou již žalovaná poskytla žalobci na kompenzaci újmy, která mu měla vzniknout v důsledku vedení posuzovaného kompenzačního řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci na zadostiučinění újmy vzniklé za celou dobu řízení částku vyšší, soud I. stupně žalobu zamítl.13. Nad rámec uvedených zásadních důvodů pro zamítnutí žaloby soud I. stupně připomněl ustálený závěr soudní praxe (reprezentovaný např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , resp. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), podle něhož je při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Právě na základě takového „matematického cvičení“ pak odvíjel svůj nárok i žalobce, když vycházel z délky jednotlivých časových úseků, což neodpovídá povaze institutu přiměřeného zadostiučinění.14. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované. Výši náhrady určil v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.15. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně, že napadený rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.).Žalobce namítal, že soud I. stupně mylně uzavřel, že žalovanou již mimosoudně poskytnutná částka 45 000 Kč pokrývala celou délku posuzovaného kompenzačního řízení, ačkoliv ze žádosti žalobce i ze stanoviska , Orgán veřejné moci, jednoznačně plyne, že zadostiučinění bylo poskytnuto za období od , datum, do , datum, . Žalobce považoval Stanovisko , Orgán veřejné moci, , jímž bylo zadostiučinění poskytnuto, za „projev vůle státu navenek“ a vycházel z toho, že se zadostiučinění vztahuje pouze ke zde vymezenému období. Podle názoru žalobce napadené rozhodnutí fakticky připouští, aby stát dodatečně tvrdil, že plnění zahrnovalo i části řízení, které nebyly předmětem mimosoudní žádosti ani výslovně uvedeny v rozhodnutí o zadostiučinění, což podle