Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 10 356,15 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a na náhradu nákladů řízení 98 421,10 Kč. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu dlužné ceny žalované dodaného zboží (solárních panelů), vyúčtované fakturou ze dne , datum, v částce 186 872,40 EUR, na kterou žalovaná uhradila jen 90 000 EUR. Dne , datum, byla mezi účastnicemi řízení uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu, z níž vyplynul závazek žalované uhradit žalobkyni částku 10 356,10 EUR, kterou neuhradila ani na základě upomínky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a uplatnila k započtení pohledávku za žalobkyní, sestávající z množství pohledávek na úhradu nákladů, spojených s reklamací zboží, dodávaného žalobkyní.2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 7. až 11. rozsudku, spor posoudil podle §§ 2079 odst. l. 2054 odst. l a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) se závěrem, že mezi účastnicemi nebylo sporné uzavření kupní smlouvy, nákladními listy bylo prokázáno dodání zboží, jehož cenu žalovaná zčásti uhradila několika popsanými dílčími úhradami a dne , datum, účastnice uzavřely dohodu o vzájemném zápočtu pohledávek, v níž na žalobkyní fakturovanou částku 186 872,40 EUR po odečtení uhrazené částky 90 000 EUR - tedy na částku 96 872,40 EUR - byla započtena pohledávka žalované v celkové výši 86 516,25 EUR a konstatováno, že dluh žalované nadále činí 10 356,15 EUR. Z uvedeného soud I. stupně dovodil, že žalovaný nárok byl žalovanou uznán ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. a je po právu, proto jej žalobkyni přiznal s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. od splatnosti její faktury. Kompenzační námitku žalované s poukazem na judikaturu , Orgán veřejné moci, (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ) odmítl s odůvodněním, že je její pohledávka je nazapočitatelná coby pohledávka nejistá, neboť se nejedná o pohledávku z téhož vztahu účastnic a žalobkyně proti ní vznesla řadu námitek, včetně nedostatku její věcné legitimace, o nichž by bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, a není ani zřejmé, jaké jednotlivé položky z vyšší aktivní pohledávky jsou započítávány.3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení nekompenzability jí uplatněného nároku. Zopakovala, že zboží žalobkyně vykazovalo poruchovost a v 55 reklamačních případech uznala jeho vady, v souvislosti s jejichž uplatněním vznikly žalované ve smyslu § 1924 o.z. náklady v celkové výši 389 826,83 Kč, které uplatnila k započtení na žalobní nárok. Dovozovala, že odmítnutí kompenzační námitky jako procesní obrany přichází v úvahu pouze výjimečně, není-li aktivně započítávaná pohledávka způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. z pohledu objektivní obtížnosti jejího zjištění, kterou nezakládá samotná její spornost. Tvrdila, že její pohledávka je dostatečně určitá a individualizovaná, v rozhodných aspektech skutkově doložená a jejím základem je vadné plnění žalobkyně. Soud I. stupně dospěl k závěru o nejistotě pohledávky bez jakéhokoliv dokazování, protože žalobkyně proti ní uplatnila řadu námitek, spornost pohledávky je však dána u jakékoli kompenzační námitky a podle žalovanou odkazované judikatury její způsobilosti k započtení nebrání. Není ani rozhodné, že neplyne ze stejného závazkového vztahu, což je samo o sobě sporné, jelikož obě pohledávky vznikly v rámci kontinuálního dodavatelsko – odběratelského vztahu, v jehož rámci žalobkyně žalované opakovaně dodávala komponenty pro fotovoltaické elektrárny. Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek ze dne , datum, byla účastnicemi vnímána jako administrativně-účetní úkon a v době jejího uzavření současně probíhala jednání o vypořádání reklamačních nákladů, které do ní nebyly zahrnuty. Žalovaná soudu I. stupně předložila tabulku 55 reklamačních případů a navrhla řadu důkazů (dodací listy, servisní výkazy, faktury za servisní práce, přepravní doklady, bankovní výpisy, výslech servisních technik a svých zaměstnanců), které soud I. stupně neprovedl a které jsou způsobilé její jednotlivé nároky na náhradu reklamačních nákladů prokázat. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovanou navrhované dokazování bylo pro věc irelevantní již z důvodu smluvního vyloučení úhrady reklamačních nákladů (bod 8.1 reklamačního řádu žalobkyně), potažmo z důvodu narovnání účastnic v dohodě ze dne , datum, , v níž žalovaná potvrdila, že jí zbývá doplatit 10.356,15 EUR, čímž v žalobkyni vyvolala legitimní důvěru v konečnost takového vypořádání. V bodě 3.3 této dohody strany potvrdily, že ujednání dohody nahrazuje veškeré dosavadní smlouvy a dohody vztahující se k předmětu plnění. Pokud by žalovaná měla jakékoliv reálné a splatné nároky na náhradu domnělých reklamačních nákladů z let 2023 a 2024, musely by být v této dohodě reflektovány Žalovaná ani neunesla stran své pohledávky břemeno tvrzení, neboť se v rozporu s judikaturou (nález , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, ) namísto srozumitelného vylíčení rozhodujících skutečností ke každé jednotlivé pohledávce omezila na prostý odkaz na excelovou tabulku a stohy příloh s očekáváním, že soud za ni v rámci dokazování vytvoří skutkový děj. Žalobkyně dále poukázala na judikaturu (rozsudek , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, ), podle níž částečné plnění dluhu bez výhrad (v daném případě úhrada 90.000 EUR) zakládá objektivní důvěru věřitele v uznání zbytku dluhu dlužníkem. Pohledávka žalované je nezapočitatelná pro nejistotu a neurčitost ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z., neboť je neexistentní či minimálně masivně sporná a její prokazovaní by neúměrně a neodůvodněně zdrželo rozhodnutí o jasně prokázaném nároku žalobkyně (viz rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ), žalobkyně proto výslovně vznáší námitku relativní neplatnosti kompenzačního úkonu žalované. Kompenzační úkon žalované je též absolutně neplatný pro nesplatnost její pohledávky, jelikož žalobkyni vyzvala k úhradě svých domnělých nákladů poprvé až v procesním podání u soudu dne , datum, , kterou současně provedla její zápočet (viz rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ) a samotný požadavek na úhradu reklamačních nákladů nebyl uplatněn včas. Konečně u drtivé většiny položek ze seznamu žalované žalovaná vůbec nekoupila domnělé reklamované zboží od žalobkyně, ale od nezávislých třetích stran – distributorů (např. , právnická osoba, ., , právnická osoba, . či , právnická osoba, . atd.) a žalobkyně proto nenese vůči žalované odpovědnost za údajné vady a náklady s nimi spojené. Žalobkyně zdůraznila, že žalobou uplatněný nárok se týká jedné konkrétní a jasně definované dodávky solárních panelů a kompenzační námitkou se žalovaná oproti tomu snaží vnést do řízení nepřehledný spletenec desítek nesouvisejících historických nákupů a tvrzených reklamací jiného zboží a jedná procesně obstrukčně. Právě pro případy, kdy se dlužník snaží zablokovat jasný nárok věřitele vnášením komplexních a nesouvisejících protipohledávek, judikatura , Orgán veřejné moci, (srov. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ) ustanovila aplikaci zákazu podle § 1987 odst. 2 o. z Kompenzační úkon je současně neplatný, resp. zdánlivý pro svou neurčitost podle § 553 odst. l o.z., neboť žalovaná nespecifikovala, jakou část ze své vyšší pohledávky v jiné měně na žalobní nárok započítává.5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), odvolání však opodstatněným neshledal. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že nárok žalobkyně na zaplacení neuhrazené části kupní ceny za jí žalované dodané zboží je po právu, což ani žalovaná ve své odvolací argumentaci nezpochybňuje. Ztotožnil se rovněž s jeho zásadním závěrem, že pohledávka, uplatněná žalovanou k započtení, je k započtení nezpůsobilá ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. a navazující judikatury coby pohledávka neurčitá a nejistá.6. Ve věci nelze přehlédnout dohodu účastnic řízení o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne , datum, , kterou narovnaly práva mezi nimi sporná ve smyslu § 1903 o.z., neboť prohlásily, že dohoda nahrazuje veškeré dosavadní případně existující smlouvy, dohody a ujednání vztahující se k předmětu smlouvy. Za této situace nemá žalovaná k dispozici námitku započtení pohledávky (pohledávek), vyplývající ze smluv, které tato dohoda nahradila. Žalovaná netvrdila, že by její započítávané nároky vznikly až po jejím uzavření, uvedená otázka je tak minimálně sporná a vyžádala by si další dokazování, týkající se výhradně žalovanou započítávané pohledávky. S odhlédnutím od uvedeného je zjevné, že žalovaná dotyčnou pohledávku účelově „vytvořila“ v průběhu řízení coby souhrn pohledávek z údajných nákladů na reklamace z různých obchodních případů (ohledně nichž žalobkyně tvrdí, že se zčásti nejednalo o zboží jí dodané), které však ani jednotlivě jasně nevymezila. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že ve svém podání ze dne , datum, , kterým tuto námitku uplatnila. nevylíčila rozhodující skutečnosti ke každé jednotlivé pohledávce, očekávajíc, že je soud bude dovozovat z předloženého souboru dat (excelové tabulky) a navržených důkazů. Důkazní návrhy účastníka však nenahrazují jeho tvrzení a není na soudu, aby vlastní aktivitou zjišťoval skutečnosti, které hodlá účastník prokazovat (srov. např. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). V případě nedostatečného tvrzení účastníka je zásadně namístě poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř., v daném případě je však soud I. stupně s ohledem na svůj právní závěr ohledně kompenzační námitky zjevně považoval za nadbytečné.7. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 odst. l o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.8. Pro uplatnění započtení ve smyslu § 1982 odst. l o.z. není zásadně rozhodné, zda jde o pohledávky ze stejného právního vztahu, neboť zákon předpokládá pouze druhově totožné plnění (zpravidla peněžní), jehož právní důvod se může lišit. Započitatelné pohledávky tak nemusí vycházet ze stejného právního jednání, nicméně z pohledu jejich způsobilosti k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. je tato otázka významná pro posouzení, zda se nejedná u aktivně započítávané pohledávky pouze o snahu zdržovat uspokojení pasivní (v řízení uplatněné) pohledávky. Odvolací soud je ve shodě se žalobkyní i se soudem I. stupně toho názoru, že se v daném případě o takovou snahu ze strany žalované jedná. Žalovaná staví proti nepochybné pohledávce žalobkyně souhrn svých údajných pohledávek na náhradu reklamačních nákladů z různých obchodních případů, jejichž zjišťování co do základu i výše by si vyžádalo obsáhlé dokazování a jejíž uplatnění k započtení vyvolává ve smyslu judikatorních závěrů (srov. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ) namísto jednoznačného, oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí, spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení a neúměrné prodloužení řízení o uplatněné pohledávce, neboť míra nejistoty započítávané (aktivní) pohledávky je podstatně vyšší, než u pohledávky uplatněné žalobou (pasivní pohledávky). Smyslem začlenění ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. do občanského zákona je přitom podle důvodové zprávy k tomuto zákonu právě snaha zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo nejasnosti a následné spory, jejichž odstranění má naopak započtení sledovat, neboť má směřovat k nekonfliktnímu zúčtování pouze takových dluhů, jejichž existence, výše i další parametry nejsou předmětem nejistoty. Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran a nikoli řešeny jednostranně započítacím úkonem jedné strany. Žalobkyně rovněž případně poukázala na to, že žalovaná ani nespecifikovala, které z množiny svých pohledávek, z nichž složila svou kompenzační námitku v celkové výši 389 826,83 Kč, přesahující žalobní nárok (na české koruny přepočtené výši 340 926), mají provedeným započtením zaniknout (srov. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ). Pohledávka, uplatněná žalovanou k započtení, je tak typicky pohledávkou nejistou a neurčitou ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení a žalobkyni se dovolala relativní neplatnosti kompenzačního úkonu žalované již ve svém vyjádření ze dne , datum, . Soud I. stupně se proto správně složenou pohledávkou žalované nezabýval a neprováděl jí navrhované obsáhlé dokazování (včetně výslechu sedmnácti svědků, zkoumání GPS knih jízd apod.), dokreslující zřejmou snahu žalované obstruovat uspokojení žalobního nároku, neboť by vedlo ke zcela nepřiměřenému prodloužení tohoto skutkově jednoznačného sporu.9. Odvolací soud rovněž přisvědčuje žalobkyni v její námitce, že složená pohledávka, kterou žalovaná hodlala použít k započtení na žalobní nárok, je nesplatná, neboť byla poprvé vůči žalobkyni uplatněna v podání žalované ze dne , datum, , kterým žalovaná současně učinila kompenzační úkon. Tento postup však nemůže vést k zamýšlenému výsledku (zániku pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí), neboť základním předpokladem započtení aktivně započítávané pohledávky je ve smyslu citovaného ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. její vymahatelnost, jejíž součástí je její splatnost (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, aktivně započítávaná pohledávka tedy musí být splatná před kompenzačním úkonem (srov. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, ). Žalovaná v daném případě započítávala proti splatné pohledávce žalobkyně svou nesplatnou pohledávku, její kompenzační úkon tedy nemohl s odhlédnutím od neurčitosti její pohledávky vyvolat zamýšlené účinky. Konečně odvolací soud má ve shodě s odbornou literaturou za to, že vzhledem k absenci výslovné zákonné úpravy není započtení vzájemných pohledávek, znějících na různou měnu, jednostranným úkonem možné. Pokud smluvní ujednání mezi dlužníkem a věřitelem předpokládá plnění pouze v jedné měně, je jasně ujednáním stran určen způsob splnění závazku v dané měně a splnění závazku v měně jiné nelze považovat za splnění daného závazku. Žalovaná tak v daném případě nemůže účinně započítávat své korunové pohledávky proti pohledávce žalobkyně na plnění v evropské měně.10. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná v rámci své obrany se zjevným úmyslem oddálit rozhodnutí ve věci uplatnila pohledávku nezpůsobilou k započtení, kterou se proto soud I. stupně správně nezabýval a v zásadě nespornému nároku žalobkyně vyhověl. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný, včetně správného navazujícího výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podle. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokáta, stanovená podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) při přepočtu aktuálního kurzu EURO vůči české koruně a to za tři úkony právní služby - porada s klientem přesahující jednu hodinu vzniklá potřebou seznámit klienta s odvoláním žalované a potřebou poradit se ohledně obsáhlého odvolání žalované, příprava strategie podle §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu při přepočtu 1 EURO = 24,33 Kč, vyjádření k odvolání dne , datum, při přepočtu 1 EURO = 24,32 Kč a účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, při přepočtu 1 EURO = 24,17 Kč po 9 340 Kč, tedy 29 370 Kč s paušální částkou náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (1 350 Kč), náhrada za promeškaný čas na cestě z místa sídla advokátní kanceláře k procesnímu soudu a zpět za 12 započatých půlhodin po 150 Kč (1 800 Kč) s 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 6 829,20 Kč a náhrada cestovních výdajů v ceně zpáteční vlakové jízdenky s místenkou ve výši 748 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 40 097,20 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.