Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí nemovitých věcí - pozemku parcelní číslo (p. č.) , hodnota, o výměře 50 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba číslo evidenční , hodnota, , stavba pro rodinnou rekreaci v katastrálním území (k.ú.) , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV číslo , hodnota, , u , Orgán veřejné moci, , ideálního polovičního podílu na pozemku p. č. , hodnota, , o výměře 23 m² (ostatní komunikace, ostatní plocha), a ideální poloviny pozemku p. č. , hodnota, , o výměře 13 m² (ostatní komunikace, ostatní plocha), zapsaných na LV číslo , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , Orgán veřejné moci, , a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 59 641 Kč. Žalobkyně se domáhala uvedeného určení s tvrzením, že obsah čl. II. odst. 2 kupní smlouvy účastnic, uzavřené ohledně prodeje nemovitostí žalované dne , datum, , podle něhož kupní cena byla ke dni podpisu smlouvy zcela uhrazena prostřednictvím 10 pravidelných splátek ve výši 230 000 Kč, je nepravdivý a kupní cena ani po uzavření smlouvy fakticky uhrazena nebyla, pročež byla při uzavírání smlouvy uvedena v omyl, pro nějž se dovolává relativní neplatnosti smlouvy, od níž rovněž pro její podstatné porušení žalovanou dopisem ze dne , datum, odstoupila. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že cena byla uhrazena v souladu s uvedeným smluvním ujednáním.2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým žalobu zamítl se závěrem, že kupní smlouva není neplatná pro žalobkyní tvrzený omyl a žalobkyně neprokázala změnu ujednání o uhrazení kupní ceny. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že nepřihlédl k podání dřívějšího zástupce žalobkyně ze dne , datum, , obsahujícího důkazní návrhy, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého stávajícího zástupce na jednání soudu prvního stupně, konaném dne , datum, , přihlásila. Dále dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla poučena správně o své důkazní povinnosti, neboť změnu ujednání o uhrazení kupní ceny netvrdila, a měla prokazovat nepravdivost prohlášení čl. II. bodu 2. kupní smlouvy účastnic ze dne , datum, o uhrazení kupní ceny v návaznosti na své odstoupení od smlouvy. Soudu prvního stupně uložil na základě učiněných zjištění posoudit, zda měla žalobkyně relevantní důvod k odstoupení od kupní smlouvy podle § 2002 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a zda účinky této smlouvy trvají či nikoliv (s tím, že v případě stále účinné kupní smlouvy by žalobkyně měla - při prokázané nepravdivosti uvedeného prohlášení - pouze nárok na zaplacení kupní ceny).3. Soud prvního stupně následně vyšel ze zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 17. rozsudku. Skutkově uzavřel, že žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely dne , datum, kupní smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala převést vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou a žalovaná se zavázala zaplatit kupní cenu za kupní cenu ve výši 2 300 000 Kč. V článku II. smlouvy účastnice prohlásily, že kupní cena byla ke dni podpisu smlouvy zcela uhrazena prostřednictvím 10 pravidelných splátek ve výši 230 000 Kč, které byly uhrazeny žalovanou před uzavřením kupní smlouvy. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že na základě této kupní smlouvy bylo k nemovitostem v katastru nemovitostí dne , datum, vloženo vlastnické právo žalované. Žalobkyně (poté co ji žalovaná dne , datum, vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši 232 000 Kč z důvodu neprovedení výmazu sídla žalobkyně z adresy nemovitosti) dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě neuhrazené kupní ceny, na jejíž část započetla požadovanou smluvní pokutu, a dopisem ze dne , datum, od smlouvy odstoupila z důvodu jejího podstatného porušení žalovanou, spočívajícího v nezaplacení kupní ceny. Z výpovědi jednatele žalobkyně, kterou soud prvního stupně označil za nevěrohodnou, vyplynulo, že jednal o prodeji nemovitosti pouze s třetí osobou (panem , jméno FO, , otcem žalované), který mu slíbil úhradu kupní ceny z prodeje svých nemovitostí na účet společnosti, k čemuž nedošlo.4. Soud prvního stupně s odkazem na § 2079, § 2128, § 560, § 1105, § 2001, § 2002, § 1977, § 1978 a § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), ve shodě s předchozím závěrem odvolacího soudu konstatoval naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení shledal, a dále dovodil, že mezi účastnicemi nedošlo k platné změně smluvního ujednání o zaplacení kupní ceny, jež by muselo mít písemnou formu. Žalobkyně tudíž neměla relevantní důvod k odstoupení od smlouvy, která je stále účinná a žalobkyně má případně nárok na zaplacení kupní ceny, jehož se však nedomáhala. Konstatoval, že prokázání (ne)pravdivosti prohlášení o zaplacení kupní ceny v kupní smlouvě nebylo pro věc rozhodné, jelikož by nevedlo k neplatnosti kupní smlouvy, ani k zániku jejích účinků.5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že na základě poučení o důkazní povinnosti stran nezaplacení kupní ceny učinila důkazní návrhy, které soud prvního stupně neprovedl. Zdůraznila synallagmatický charakter kupní smlouvy a zopakovala, že žalovaná přes výzvu nezaplatila kupní cenu nemovitostí. Žalobkyně proto od kupní smlouvy důvodně odstoupila. Z nepravdivosti potvrzení o zaplacení kupní ceny v čl. II. bodě 2. smlouvy nemůže plynout závěr, že žalovaná žádnou povinnost k úhradě kupní ceny neměla. S odkazem na § 2079 odst. 2 o. z. žalobkyně dovozovala, že žalovaná měla při nedostatku jiného ujednání kupní cenu zaplatit ihned po uzavření smlouvy a že závěr soudu prvního stupně ohledně jejího oprávnění odstoupit od smlouvy je předčasný a je i v rozporu s pokynem odvolacího soudu. Neuhrazení kupní ceny představuje podstatné porušení smlouvy, zjištění, zda k její úhradě skutečně došlo, je proto pro rozhodnutí věci zásadní, neboť za takové situace by žalobkyně dopisem ze dne , datum, od smlouvy platně odstoupila. Dále žalobkyně namítla, že nebyla upozorněna na jiný právní názor soudu prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na to, že žalobkyní navrhované důkazy měly prokazovat jen její majetkové poměry před uzavřením kupní smlouvy, které nejsou způsobilé prokázat skutečnost, že k úhradě kupní ceny nedošlo. Zdůraznila nevěrohodnost výpovědi jednatele žalobkyně a okolnost, že žalobkyně smlouvu uzavřela při vědomí nyní sporného prohlášení o zaplacení kupní ceny. Žalobkyně vůči ní po podpisu kupní smlouvy nečinila žádné kroky k vymáhání její povinnosti, ani nenamítala proti zápisu žalované do katastru nemovitostí, a výzvu k zaplacení kupní ceny jí zaslala až bezmála rok po uzavření kupní smlouvy v reakci na její předžalobní výzvu zaplacení smluvní pokuty.7. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které mu předcházelo v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však důvodným neshledal. Žaloba vychází z tvrzení žalobkyně, že shora citovaný článek II. kupní smlouvy účastnic ze dne , datum, je nepravdivý a že ve skutečnosti kupní cena zaplacena nebyla. Jak již odvolací soud uvedl ve shora zmíněném usnesení, údaj v kupní smlouvě o tom, že došlo k zaplacení kupní ceny, má povahu potvrzení o přijetí plnění (tzv kvitance), srov. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, . Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně (který odporuje i jeho dříve vyjádřenému právnímu názoru), že případná nepravdivost tohoto prohlášení je irelevantní (pak by soud prvního stupně neměl důvod v souladu s pokynem odvolacího soudu žalobkyni poučovat o její důkazní povinnosti v tomto směru). V situaci, kdy by žalobkyně takovou skutečnost prokázala a mezi účastníky nebyla splatnost kupní ceny dohodnuta jinak (což žalobkyně v řízení netvrdila a nevyplývá to ani [z jednostranného] tvrzení jejího jednatele v jeho výpovědi o neurčité dohodě s panem , jméno FO, , že kupní cenu uhradí [někdy později] po prodeji svých pozemků), pak by po uzavření kupní smlouvy trvala povinnost žalované k úhradě kupní ceny za podmínek § 1958 odst. 2 o. z., které pamatuje na případ, kdy si strany splatnost dluhu neujednají. Žalobkyně by pak mohla po výzvě žalované k úhradě kupní ceny ze dne , datum, od kupní smlouvy platně odstoupit pro její podstatné porušení ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z.8. Žalobkyně nicméně k prokázání nepravdivosti uvedeného prohlášení po poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání dne , datum, nenabídla relevantní důkazy. Svědkyně , jméno FO, neměla o úhradě kupní ceny za nemovitosti přímé poznatky a tvrzení jednatele (a současně jediného společníka) žalobkyně, že kupní cena uhrazena nebyla, nemůže být pro jeho bezprostřední zájem na výsledku řízení pro takový závěr soudu dostatečným důkazem. Jednatel žalobkyně v rámci své výpovědi rozumně nevysvětlil, proč takové prohlášení ve smlouvě podepsal, když peníze neobdržel. Důkazní návrhy, obsažené v podání žalobkyně ze dne , datum, (vyžádání výpisů z účtů žalované a jejích daňových přiznání, vyjádření úřadu práce o její možné nezaměstnanosti, zjištění ohledně jejího nemovitého majetku) směřovaly pouze ke zjištění majetkových poměrů žalované v době podpisu smlouvy. Taková zjištění by sama o sobě k závěru o nepravdivosti prohlášení článku II. kupní smlouvy účastnic vést nemohla již při vědomí toho, že jednatel žalobkyně podle své výpovědi jednal o koupi nemovitosti výlučně s otcem žalované, z jehož prostředků (z prodeje jeho vlastní nemovitosti) byla či měla být celá transakce hrazena. Majetkové poměry žalované jsou za této situace zcela nerozhodné a jiné důkazy, relevantní k prokázání nepravdivosti kvitance, obsažené v kupní smlouvě, žalobkyně nenabídla. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neunesla k uplatněnému nároku důkazní břemeno a proto je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, byť je založeno na nesprávném právním závěru. Odvolací soud proto napadený rozsudek, včetně rovněž správného výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. Procesně úspěšná žalovaná má podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokáta podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 5 620 Kč s paušální částkou náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) ve výši 2 549,40 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.