20 Co 60/2026-131 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení zahájeném dne , datum, u , Orgán veřejné moci, podáním přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2015 a v navazujícím soudním řízení bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, žalobu o zaplacení 145 320 Kč zamítl a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 41 453 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce daňového řízení ohledně daně z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období červen 2015 (posuzované řízení). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyně, která podala 13 obdobných žalob za jednotlivá zdaňovací období od prosince 2014 do prosince 2015, se podle zjištění správního soudu účastnila podvodu stran DPH a její nejistota tak spočívala pouze v tom, zda bude její protiprávní jednání odhaleno, což vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně délky řízení.2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 7. až 9. napadeného rozsudku a skutkově uzavřel, že předmětem posouzení je daňové řízení, zahájené podáním daňového přiznání , datum, , v němž byla žalobkyni na základě daňové kontroly, probíhající od , datum, platebním výměrem ze dne , datum, vyměřena daňová povinnost. Žalobkyní podané odvolání zamítlo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne , datum, , jež nabylo právní moci dne , datum, . Následně žalobkyně podala dne , datum, správní žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a kasační stížnost proti němu podanou zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, .3. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 13, § 14 odst. 3 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), za použití rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a jeho stanoviska pod sp. zn. , spisová značka, (Stanovisko). Konstatoval, že ohledně více zdaňovacích období (celkem , hodnota, ) byla vedena jediná daňová kontrola a odvolací správní řízení i soudní řízení správní probíhalo společně (formálně samostatná řízení probíhala jen před prvostupňovým správním orgánem). S odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, týkajících se obdobných nároků žalobkyně (sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ), proti nimž podaná dovolání byla odmítnuta (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ), posuzoval proto předmětné řízení ve vztahu k uplatněnému nároku jako jediné řízení s tím, že s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, již poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva nemůže být vztaženo k jiným řízením za jiné daňové období.4. Soud I. stupně dovodil, že posuzované řízní trvalo od , datum, , kdy žalobkyně podala daňové přiznání za červen 2015, do , datum, , kdy nabylo právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti, 6 let a 7 měsíců. Tuto dobu shledal nepřiměřenou s poukazem na to, že ve správní i soudní fázi (jež je na místě hodnotit jako jeden celek ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), došlo v postupu orgánů k průtahům, jež však nebyly vzhledem ke složitosti věci mimořádné, bylo zejména nutné provést výslechy svědků v zahraničí s mezinárodním dožádáním a spisový materiálem byl rozsáhlý. Žalobkyně postupovala procesně korektně, avšak význam předmětu řízení pro ni byl nepatrný, neboť její nejistota spočívala pouze v tom, zda bude odhalen její nepoctivý úmysl při uplatnění odpočtu DPH, což tento význam zásadně snižuje. Žalobkyně mimo to podala řadu obdobných žalob za další zdaňovací období a v některých sporech jí již bylo zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva přiznáno. Tuto formu zadostiučinění soud I. stupně proto shledal i v daném případě odpovídající a plnohodnotnou formu ssatisfakce sezávěrem, že peněžité zadostiučinění by bylo v rozporu s účelem zákona i principem spravedlnost. Žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení.5. Proti rozsudku podaly včasné odvolání obě účastnice řízení. Žalobkyně v odvolání proti zamítavému výroku rozsudku uvedla, že nebyl prokázán její nepoctivý úmysl a s odkazy na judikaturu zdůraznila, že pojem „daňový podvod“ nemá v daňovém řízení totožný význam jako v řízení trestním. Připustila, že se dopustila protiprávního jednání v důsledku neopatrného výběru svého dodavatele a dovozovala, že sama tato okolnost nevylučuje odškodnění její nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení v penězích, k čemuž poukazovala na judikaturu, podle níž samotný výsledek řízení není pro posouzení porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě zásadně významný (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. Žalovaná navrhla potvrzení zamítavého výroku rozsudku a k odvolání žalobkyně uvedla, že tvrzení o absenci nepoctivého úmyslu žalobkyně byla již opakovaně vyvrácena, k čemuž poukázala na na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (usnesení sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. I. , spisová značka, ). Žalobkyni musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám, což plyne z celé řady nestandardních okolností v řetězci plnění, jak jsou popsány v rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne , datum, . Odvolací orgán výslovně uvedl, že obchodní transakce, ze kterýchžalobkyně uplatnila nárok na odečet, nejsou nahodilými transakcemi, jejichž součástí by se žalobkyně stala bez vlastního vědomí či přičinění. Obdobně Městský soud v Praze v rozsudku pod sp. zn. , spisová značka, dovodil, že zapojení žalobkyně do obchodu s těmito společnostmi a do fakturace po rozhodná období se nejeví jako náhodné. Nelze tedy souhlasit s tvrzením žalobkyně, že její jednání bylo pouhou neobezřetností, žalobkyně měla v řízení nepoctivý úmysl a nejistota ohledně výsledku řízení, omezená jen na to, zda bude tento nepoctivý úmysl prokázán, vyvrací domněnku vzniku její nemajetkové újmy.7. Žalovaná se odvolala proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud I. stupně stanovil počátek řízení ke dni podání daňového přiznání v rozporu s judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ), neboť poškozený může být v nejistotě ohledně výsledku řízení až na základě zahájení daňové kontroly. Poukázala na to, že byl postaven najisto nepoctivý úmysl žalobkyně, neboť se účastnila podvodu na DPH, což opakovaně konstatoval Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , spisová značka, a sp. zn., spisová značka, a ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v usnesení pod sp. zn. , spisová značka, . Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení spočívala pouze v tom, zda bude odhalen její nepoctivý úmysl. Jedná se o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy (rozsudek Nejvyššího soudu podsp. zn., spisová značka, ) a v tomto smyslu již v obdobných věcech téže žalobkyně rozhodl Městský soud v Praze pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , když podané žaloby zamítl. Žalovaná dovozovala, že není spravedlivé, aby byl kdokoli odškodňován za délku řízení, které bylo již od počátku zahájeno s nepoctivým úmyslem poškodit Českou republiku. Žalovaná nesouhlasila ani s výši žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení a navrhla, aby odvolací soud vyhovující výrok rozsudku změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.8. Podle obsahu odvolání uplatnily účastnice řízení odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z podnětu obou odvolání přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. a opodstatněným shledal odvolání žalované. Soud I. stupně správně zhodnotil základ nároku žalobkyně v souladu s judikaturou, která opustila požadavek na projednání věci, řešené správním orgánem, před soudem jako pojmového znaku věcné použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), potažmo § 13 odst. 1 věta třetí náhradového zákona a Stanoviska (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS č. , spisová značka, ). Na správní řízení o základních právech