21 Co 16/2026-106 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 48 166 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 807 Kč od , datum, do , datum, a z částky 48 166 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), a žalobkyni zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26 898,30 Kč do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí domáhala zaplacení částky 48 166 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení. Žaloba byla založena na tvrzení, že mezi účastnicemi byla dne , datum, uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění, kterou žalobkyně považovala za absolutně neplatnou pro neurčitost ve smyslu § 37 obč. zák., neboť smlouva a na ni navazující pojistné podmínky neobsahují podstatné smluvní náležitosti. Tvrdila rovněž, že ujednání jsou současně i nepřiměřená ve smyslu § 56 obč. zák. S ohledem na to, že vadná ujednání tvoří neoddělitelnou součást smlouvy, žalobkyně považovala pojistnou smlouvu za absolutně neplatnou jako celek. Domáhala se proto vrácení části uhrazeného pojistného jako plnění poskytnutého bez právního důvodu, a to nad rámec částky 39 641 Kč, kterou ji žalovaná po podání žaloby vyplatila.3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila uzavření pojistné smlouvy, kterou však považovala za platnou, určitě formulovanou a nezatíženou zneužívajícími ujednáními. Tvrdila, že žalobkyně smlouvu uzavřela dobrovolně a po celou dobu z ní čerpala plnění, přičemž každoročně obdržela informace o vývoji pojištění, výši rizikového pojistného, nákladech a odkupném. Uvedla, že pokud by smlouva obsahovala neurčitá ujednání, jednalo by se nanejvýš o relativní neplatnost, kterou žalobkyně neuplatnila v zákonné promlčecí lhůtě, a navíc by se mohlo jednat pouze o neplatnost dílčí, nikoliv neplatnost celé smlouvy. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o absolutní či dílčí neplatnosti některého ujednání pak žalovaná vznesla námitku promlčení veškerých plnění uhrazených přede dnem , datum, . Uvedla rovněž, že žalobkyni během trvání pojištění vyplatila mimořádné výběry v celkové výši 17 761 Kč, pojistné plnění 4 400 Kč a při zániku pojištění odkupné 39 641 Kč. Žalovaná tudíž vznesla rovněž námitku zúčtování vzájemně poskytnutých plnění.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě provedeného dokazování zjistil, že účastnice dne , datum, uzavřely smlouvu o životním pojištění , podezřelý výraz, č. , hodnota, , při jejímž sjednání žalobkyně obdržela Smluvní ujednání a Všeobecné pojistné podmínky. Z těchto dokumentů však nevyplývala konkrétní výše rizikového pojistného ani výše či mechanismus určení počátečních, správních a inkasních nákladů a poplatků, přičemž není zřejmé ani to, co se rozumí pojistně‑technickými zásadami, na něž smlouva odkazovala. Soud dále zjistil, že žalobkyně v období od , datum, do , datum, zaplatila na pojistném celkem 43 834 Kč, zatímco žalovaná jí v průběhu trvání pojištění a po jeho ukončení vyplatila částky představující mimořádné výběry, pojistné plnění a následně odkupné, a to v celkové výši 61 802 Kč. Pojistná smlouva byla žalobkyní vypovězena dne , datum, a zanikla ke dni , datum, . Žalobkyně poté vyzvala žalovanou k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, avšak žalovaná plnění nad rámec již vyplaceného odkupného neposkytla, neboť neuznala tvrzenou absolutní neplatnost smlouvy.5. Soud prvního stupně, s odkazem na přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o.z.“), aplikoval na danou věc právní úpravu účinnou ke dni uzavření smlouvy, tedy občanský zákoník č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do , datum, (dále jen „obč. zák.“), a zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Soud pak dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost, neboť postrádá ujednání o výši rizikového pojistného, o výši či konkrétním způsobu určení nákladů a poplatků, a tedy i o výši částek, jimiž měla být snižována kapitálová hodnota pojištění. Tyto údaje představují podle soudu obligatorní náležitosti smlouvy tohoto typu a jejich absence znemožňuje pojistníkovi zjistit rozsah jeho platební povinnosti a budoucí kapitálovou hodnotu pojištění. Jde o vadu zasahující celý právní úkon, neboť chybějící ujednání nejsou oddělitelná od zbývajícího obsahu smlouvy. Soud v tomto směru odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .6. Soud prvního stupně zároveň výslovně uzavřel, že nejde o případ nepřiměřených nebo zneužívajících smluvních podmínek ve smyslu § 56 obč. zák. či směrnice 93/13/EHS, neboť tato předpokládají existenci platně sjednaných smluvních ujednání, jejichž obsah by bylo lze testovat. V posuzované smlouvě však taková ujednání nebyla, a proto je nebylo možné podrobit přezkumu z hlediska přiměřenosti.7. Soud prvního stupně se pak rovněž zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Uzavřel, že právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení bylo z převážné části promlčeno podle § 107 obč. zák. Žalobkyně se mohla dozvědět o rozhodných skutečnostech nejpozději ke dni zániku pojištění (dne , datum, ) a nadto byla průběžně informována o stavu pojištění pravidelnými výročními dopisy. V této souvislosti soud prvního stupně aplikoval na věc tříletou objektivní a dvouletou subjektivní lhůtu. Vzal rovněž v potaz, že promlčecí lhůty běží nezávisle na sobě a nárok je promlčen, jakmile uplyne první z nich. Protože jako první uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta, zůstalo ve prospěch žalobkyně nepromlčeno pouze pojistné zaplacené v posledních dvou letech před zánikem smlouvy. Uzavřel pak rovněž, že tato částka byla více než převýšena odkupným ve výši 39 641 Kč vyplaceným žalovanou. Soud neshledal uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy a uzavřel, že po zohlednění tvrzeného zúčtování vzájemných plnění na straně žalované nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná. Žalobkyni proto uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v celkové výši 26 898,30 Kč, představující mimosmluvní odměnu za tři úkony právní služby po 4 602 Kč při tarifní hodnotě 87 807 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast při jednání dne , datum, ) a za dva úkony právní služby po 3 060 Kč při tarifní hodnotě 48 166 Kč (sepis doplňujícího vyjádření ze dne , datum, a účast při jednání dne , datum, ), dále paušální náhradu hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhradu za 21% DPH ve výši 4 668,30 Kč. Celkovou částku soud uložil žalobkyni zaplatit k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, opírající se o odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Především namítla, že soud prvního stupně zatížil své rozhodnutí nesprávným právním posouzením věci, když bezdůvodně dovodil promlčení části uplatněného nároku v subjektivní promlčecí době. Žalobkyně zdůraznila, že sama nabyla vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy až po konzultaci s právním zástupcem, přičemž žaloba byla podána již dne , datum, , tedy ještě před samotným okamžikem, který soud prvního stupně mylně označil za počátek subjektivní promlčecí doby.10. Dále brojila proti závěru soudu o způsobu zúčtování vzájemných plnění. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ) namítla, že soud prvního stupně pochybil, když provedl zúčtování pouze u nepromlčených plnění. Tvrdila, že podle § 457 obč. zák. musí být vzájemná plnění z neplatné smlouvy vypořádána k okamžiku jejich poskytnutí, tedy bez ohledu na jejich případnou pozdější promlčenost, a teprve výsledné „saldo“ může být podrobeno námitce promlčení. Na podporu své argumentace poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ).11. Žalobkyně dále namítla, že soud nevypořádal otázku vědomosti žalované o vzniku bezdůvodného obohacení, ačkoliv tato nesla profesionální odpovědnost za obsah smluvní dokumentace i účtování nákladů a poplatků, přičemž v řadě soudních řízení již byla konfrontována s obdobnými závěry o neplatnosti obdobných smluv.12. Žalobkyně rovněž namítla, že soud prvního stupně pochybil, když odmítl podrobit smluvní ujednání o rizikovém pojistném, počátečních a správních nákladech a inkasních poplatcích testu přiměřenosti podle § 55 a § 56 obč. zák. a směrnice Rady 93/13/EHS. Soud dovodil,