21 Co 59/2026-860 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 117 793,50 Kč (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které mělo na straně žalované vzniknout tím, že od žalobkyně přijala částku 100 000 Kč jako školné na základě smlouvy o studiu ze dne , datum, , kterou žalobkyně považovala za absolutně neplatnou. Žalobkyně namítla, že nikdy nebyla ke studiu u žalované řádně přijata (nebylo vydáno rozhodnutí o přijetí, žalobkyně nikdy neudělila žalované souhlas s doručováním elektronickou formou, k datu ukončení přijímacího řízení neměla žalovaná k dispozici maturitní vysvědčení žalobkyně), že neměla možnost se ke studiu řádně zapsat, zápis neproběhl osobně. Zpochybňovala úpravu poplatků spojených se studiem (nebyly upraveny v registrovaných vnitřních předpisech žalované). Sporovala platnost státního souhlasu a registrace vnitřních předpisů žalované , Orgán veřejné moci, “). Argumentovala spotřebitelským charakterem smlouvy o studiu, považovala ji za nesrozumitelnou, neurčitou, obsahující množství nevýhodných ujednání, tvrdila, že jí žalovaná neposkytla za zaplacenou úplatu žádné služby, neboť fakticky studovala jen do února 2021.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Veškeré námitky žalobkyně považovala za nedůvodné. Uvedla, že žalobkyně se ke studiu sama přihlásila, splnila podmínky pro přijetí, ke studiu byla řádně přijata, uzavřela smlouvu o studiu, ke studiu byla zapsána, studijní místo využívala či k tomu měla možnost.4. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a svá skutková zjištění podrobně popsal v odstavcích 11 až 34 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.5. Vzal za prokázaný závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně podala dne , datum, přihlášku ke studiu u žalované (dále též „, adresa, “). Dne , datum, ji žalovaná vyrozuměla o tom, že splnila podmínky pro podmínečné přijetí do bakalářského studijního programu v distanční formě studia s tím, že je do určitého data nutné nahrát do studijního systému (dále „, podezřelý výraz, “) doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání (maturitní vysvědčení). Žalovaná žalobkyni vyrozuměla rovněž o tom, že k zápisu do studia dojde na základě podpisu smluvního prohlášení studenta, sdělila jí výši studijních poplatků za dobu tříletého studia (do , datum, ). Žalobkyně byla poučena podat proti rozhodnutí opravný prostředek. Žalobkyně do , podezřelý výraz, dne , datum, nahrála své maturitní vysvědčení a podepsané smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia (smlouvu o studiu) a prohlásila, že je srozuměna s výší poplatku za standardní dobu studia 120 000 Kč. Žalobkyně požádala o možnost hradit školné ve splátkách a bylo jí vyhověno. Dne , datum, uzavřely strany dodatek ke smlouvě o studiu, kterým došlo ke zvýšení cenové úrovně na tzv. Premium (výše školného 60 000 Kč za rok). Žalobkyně zpočátku měla o studium zájem, především v prvním akademickém roce využívala studijních možností. Následně si uvědomila, že studium nezvládne a ztratila k němu motivaci. Studium neukončila rovnou, neboť měla obavy, že by musela poplatky za studium doplatit rovnou. Přístup ke studijním materiálům a studijnímu systému měla po celou dobu studia. O zanechání studia nepožádala před březnem 2024. V období od , datum, do , datum, zaplatila žalobkyně žalované 100 000 Kč.6. Soud prvního stupně dále konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že mezi žalovanou a jejími bývalými studenty je vedena řada soudních sporů, které jsou po skutkové stránce obdobné. Uvedl, že souhlasí se závěry, které byly vyjádřeny ve skutkově obdobné věci, a to v rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem , Orgán veřejné moci, č. j. , spisová značka, .7. Dále uvedl, že u , Orgán veřejné moci, byl pod sp. zn. , spisová značka, veden spor mezi zdejšími účastnicemi, pouze v opačném procesním postavení, o zaplacení částky 65 000 Kč představující studijní poplatek za akademický rok 2023/2024 (období prodlouženého studia žalobkyně u žalované). Žalobě bylo vyhověno s tím, že bylo shledáno, že smlouva o studiu je platná, že žalobkyně byla studentkou žalované a žalované vzniklo právo na zaplacení školného za uvedený akademický rok (a administrativního poplatku). Prvostupňový rozsudek byl potvrzen rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .8. Po právní stránce se soud prvního stupně nejprve zabýval námitkou žalobkyně týkající se státního souhlasu uděleného žalované , Orgán veřejné moci, , který žalobkyně považovala za nicotný. Námitku neshledal důvodnou. Konstatoval, že přezkum správních aktů náleží především soudům ve správním soudnictví a soud v občanskoprávním řízení je oprávněn přihlédnout k nicotnosti správního aktu pouze tehdy, pokud by takový akt byl natolik excesivní, že by jeho nicotnost byla zjevná, není však na něm, aby přezkoumával správní spis a jednotlivé kroky správního orgánu, tedy přezkoumával správní řízení. Taková situace však v projednávané věci nenastala. Žalobkyně v podstatě napadla průběh správního řízení, jí tvrzené údajné nedostatky nebyly takové intenzity, aby bylo možno dospět k závěru o nicotnosti státního souhlasu. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na úvahy soudu prvního stupně uvedené v odst. 43 až 53 jeho rozsudku.9. Poté věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) a podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále „zákon o VŠ“).10. Smlouvu o studiu, která byla mezi účastnicemi uzavřena právně posoudil jako smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z. Shledal, že smlouva o studiu byla mezi stranami řádně uzavřena, žalobkyně se stala studentkou žalované. Nejprve jednoznačně projevila vůli se stát studentkou žalované tím, že podala přihlášku do jí zvoleného studijního programu. Žalovaná žalobkyni přijala do zvoleného studijního programu poté, co shledala, že splnila podmínky přijímacího řízení. Žalobkyně přitom byla žalovanou informována, že se jedná o přijetí podmínečné, do doby, než doloží doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání. Soud prvního stupně považoval listinu vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu za rozhodnutí o přijetí ke studiu ve smyslu § 50 zákona o VŠ. Na jeho základě, po doložení maturitního vysvědčení, vzniklo žalobkyni právo zapsat se ke studiu u žalované. Žalobkyni bylo vyrozumění zasláno prostřednictvím , podezřelý výraz, , žalobkyně se s ním prokazatelně seznámila, neboť následně do systému nahrála maturitní vysvědčení. Následně podepsala smluvní prohlášení (smlouvu o studiu) a postupovala dle sdělených instrukcí. , podezřelý výraz, nahrála všechny požadované podklady, přičemž se také seznámila (případně měla tu možnost) se Statutem žalované, Studijním a zkušebním řádem a dalšími vnitřními předpisy žalované.11. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že zápis ke studiu může být proveden pouze za osobní přítomnosti uchazeče, a pokud by tomu tak nebylo, nestane se uchazeč studentem. Žalobkyně se mohla ke studiu zapsat prostřednictvím , podezřelý výraz, , což učinila, když do něj nahrála všechny požadované dokumenty. Tím projevila vůli se ke studiu zapsat a musela si být vědoma, že se stane studentkou žalované. Žalobkyně následně využívala studijní služby žalované, jakož i poptávala učebnice, další literaturu, komunikovala ohledně probíhajícího studia. Žalobkyně rovněž hradila poplatky za studium (školné). Požádala o možnost hradit je ve splátkách, později požádala o zvýšení cenové úrovně. Sama aktivně se žalovanou komunikovala, žalovaná na její žádosti vždy reagovala. Z výslechu samotné žalobkyně vyplynulo, že si byla svého statutu studenta vědoma, služby žalované konzumovala, po dobu řádné doby studia nejevila tendenci jej ukončit, po uplynutí řádné doby studia (do , datum, ) neprojevila aktivitu k zanechání studia, naopak došlo k jeho prodloužení, s čímž byly spojeny další poplatky za studium. Je nerozhodné, v jakém rozsahu žalobkyně skutečně služby žalované využívala, neboť to, jak studium sama naplňovala bylo zcela v její režii. Sama žalobkyně sdělila, že ke studiu postupně ztratila motivaci. Žalovaná tedy svým povinnostem ze smlouvy o studiu dostála.12. Smlouvu o studiu považoval za smlouvu spotřebitelskou s odkazem na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, . Neshledal však, že by byla uzavřena v rozporu s právní úpravou týkající se ochrany spotřebitele (v podrobnostech viz odst. 76 jeho rozsudku). Konstatoval, že předmětem sporu nebyly poplatky za studium, které by měl student/bývalý student zaplatit soukromé vysoké škole za celou předpokládanou dobu studia v situaci jeho dřívějšího ukonč